Stále postupující vývoj v oblasti syntetické biologie přináší společnosti velké výhody. Na druhou stranu však může představovat i hrozbu. Ronald K. Noble se v článku pro Forreign Affairs zabýval tím, co mezinárodní společenství v současnosti dělá pro to, aby nedošlo ke zneužití těchto objevů, ale zároveň také nedošlo k narušení dalšího vývoje v oblasti vědy o živé přírodě.
Od svého založení v roce 1923 Interpol zjistil, že nejefektivnější cesta k tomu, jak udržet krok se stále se vyvíjejícím světem vede skrze udržování kontaktu se strážci zákona a skrze konzultace s experty v oblastech vědy ve všech svých 190-ti členských státech. Efektivnější řešení hrozeb současné globální bezpečnosti si vyžaduje výměnu informací v oblasti vědy a informací tajných služeb. Aby bylo možné omezit riziko z potenciálního zneužití vědecké práce, vědci, členové národních parlamentů a mezinárodních organizací, které jsou zodpovědné za dohled nad danými výzkumy, musí mít přehled o možném zneužití nových technologií ze strany zločinců.
Interpol si je díky zkušenostem v boji s kybernetickým zločinem, pašováním nelegálního zboží, pirátstvím a ostatními kriminálními aktivitami vědom toho, že strategie, která je účinná v jedné zemi, nemusí nutně fungovat v zemi jiné. Některé země mají mnohem sofistikovanější policejní metody a úřady, v některých zemích probíhá v oblasti syntetické biologie pouze malý či dokonce žádný výzkum. Přesto je však důležité, aby se ochránci zákona po celém světě naučili odhadnout potenciální hrozby a osvojili si metody, jak je zmírnit a popřípadě, jak se vyrovnat s následky možného biologického útoku v sousední zemi či v celém svém regionu.
Globální politické strategie zabývající se syntetickou biologií by měly rozšiřovat povědomí o možných hrozbách, ale zároveň by neměly ohrozit další vědeckou práci.
Historická perspektiva
Výzkum syntetické biologie kombinuje části několika vědeckých a inženýrských oblastí. Vychází z chemického sekvenování DNA, z které následně konstruuje nové biochemické systémy a organismy s novými či vylepšenými charakteristikami. Tyto inovace jsou možné díky některým mimořádným objevům, které byly během minulého půlstoletí provedeny. V roce 1953 například James Watson a Francis Crick objevili dvouhelikální strukturu DNA, tzv. dvojitou šroubovici. Jejich objev následně zatřásl základy biologie.
Dalším velmi důležitým mezníkem se v 70. letech 20. století stal vznik genetického inženýrství, které umožnilo manipulaci a přemisťování fragmentů DNA z jednoho či několika organismů a následné vytvoření organismu nového s vylepšenými funkcemi.
V roce 1975 rozpoznal Paul Berg, laureát Nobelovy ceny za chemii, nebezpečí, které by mohly vědecké pokroky představovat pro společnost, pokud by byly zneužity. Povědomí o této problematice se pokusil rozšířit zorganizováním konference Asilomar Conference on Recombinant DNA Molecules, kde došlo k vytvoření návodů k implementaci preventivních opatření pro genetické inženýrství a zavedení omezení pro vědecká zařízení.
Další velký objev se v biotechnologii objevil mezi léty 1990 až 2003. Za celkových 2,7 miliardy dolarů USA sponzorovaly a vedly mezinárodní Projekt lidského genomu (Human Genome Project).
Vědci z tohoto programu nejdříve zjistili, že lidská DNA obsahuje tři miliardy znaků, aby se jim nakonec podařilo přečíst kompletní sekvenci lidského genomu. Tento převratný objev přispěl k léčbě mnoha nemocí, vědci od té doby identifikovali více než 1800 genů spojených s nemocemi a vytvořili více než 2000 diagnostických testů a téměř 350 produktů spojených s biotechnologiemi.
Sekvenování DNA a nové technologie, které jsou využívané pro syntetizaci genů, nabízí vědcům neuvěřitelné možnosti. Vědcům se například podařilo uměle vytvořit kompletní genom španělské chřipky a dalších nemocí, jejichž studium by mohlo pomoci při možném vypuknutí pandemie.
Objevy skýtají i nebezpečí
Vědecký přínos syntetické biologie a s nimi spojených technologických pokroků s sebou nese i riziko jejich potenciálního zneužití, a to kvůli jejich možnému „dvojímu užití“. Tento termín označuje situaci, kdy vědecký materiál, procedury a vědomosti získané z přínosného výzkumu mohou být zneužity pro nekalé účely. Nukleární materiál tak může být například využit pro generování elektřiny, ale rovněž pro vytvoření zbraní hromadného ničení. Syntetická biologie pomáhá vytvářet lepší léky, ale v rukou zločinců může být zneužita k úmyslné modifikaci existující nemoci či k vytvoření nové, vysoce patogenní biologické zbraně.
V roce 2006 si novinář z The Guardian objednal malé množství genomu neštovic, který byl však modifikován tak, aby byla zajištěna jeho neškodnost pro lidský organismus. Společnost, od které byl virus objednán si neuvědomila možné nebezpečí a potenciální zneužití materiálu a zásilka tak byla novináři bez jakýchkoli problémů doručena. Cena i s poštovným se pohybovala okolo 120 korun. Tím vyšlo najevo, že regulace v této oblasti s velmi rychle se vyvíjejícím oborem syntetické biologie nedokážou držet krok. Tento problém by tedy mohl představovat velké nebezpečí pro národní bezpečnost a z nedostatečné regulace by mohli těžit teroristé a kriminálníci.
Biologie pro domácí kutily
Během několika posledních let byly biologické vzorky často užívány právě i k nekalým účelům z řad jednotlivců, kteří k žádným teroristickým či jiným kriminálním organizacím nepatřili. Tento znepokojující fakt naráží na současný trend v biologii, tzv. „udělej si sám“ (do-it-yourself biology nebo DIYbio). Část vědců, kteří patří k hnutí za „otevřenou vědu“ argumentuje tím, že vědecké inovace, technologie a výzkum by měly být dostupné všem nadšencům, ať se již jedná o amatéry či profesionály, uvnitř či vně tradičních výzkumných laboratoří.
I přesto, že mezidisciplinární vykonavatelé, včetně amatérských bioinženýrů a biologů mezi sebou přijali zásadu o zákazu patogenů a biologických zbraní, tento nový kontext vědeckého výzkumu by mohl vést k nekonečné variaci možného dvojího užití biotechnologií, které by mohly být zneužity.
Vědci, kteří stojí v čele pokroku v syntetické biologii však naštěstí rovněž pomáhají v boji za její regulaci. V roce 2009 byly Mezinárodní asociací syntetické biologie (Association Synthetic Biology) a Mezinárodním konsorciem genové syntetiky (International Gene Syntesis Consortium) zorganizovány první mezinárodní snahy o rozpoznání možných hrozeb. Došlo k vytvoření etického kodexu založeného na screeeningu zákazníků, sekvenování genů, pečlivém vedení záznamů a komunikaci s policií.
Etický kodex od každého člena mimo jiné vyžaduje posouzení možných rizik spojených se vznikem každé nové genové sekvence. Prodejci mají také povinnost prověřovat potenciální kupce sekvencí genů a charakter zakázek samotných. Podezřelé objednávky jsou evidovány. Tato iniciativa podporuje snahy o samoregulaci odvětví a zároveň tím, že do procesu zapojuje i další strany, pomáhá v samotném udržování synteticko-biologického průmyslu při životě. Zároveň také zdůrazňuje potřebu toho, aby docházelo ke spolupráci vědecké obce se strážci zákona a společně se tak snažili o vývoj ohlašovacích mechanismů a strategií k prevenci zneužití biologického materiálu, technologií a odborných znalostí bez omezení vědeckého pokroku.
V USA například došlo v roce 2010 k přijetí etického kodexu a to na celonárodní úrovni. Systém funguje tak, že v momentě, kdy má prodejce podezření, že by objednávka mohla skončit v nesprávných rukou, může ihned kontaktovat příslušný policejní orgán, například lokálního koordinátora FBI pro zbraně hromadného ničení. V okamžiku, kdy kontaktuje FBI bude ihned spojen s odborníkem na problematiku, který dokáže posoudit možná rizika. Zatím se tento systém jeví jako efektivní.
Integrovaná odpověď
Interpol v roce 2005 připustil, že „neexistuje větší kriminální hrozba s větším potenciálem nebezpečí všem zemím, regionům a lidem na světě, než je bioterorismus. A že neexistuje jiná oblast kriminální činnosti, ve které by policie takovým způsobem postrádala dostatečný výcvik v oblasti prevence a následné vhodné reakce v případě útoků biologickými zbraněmi,“ píše Foreign Affairs. To vedlo Interpol k vytvoření preventivního programu (Bioterrorism Prevention Program), který má všem členským zemím pomáhat v oblasti zvyšování povědomí o biologických hrozbách a zlepšování možností reakce. V rámci programu dochází prostřednictvím regionálních workshopů a tréninkových kurzů k proškolování stovek policistů z celého světa.
Došlo také k založení CBRNE Terrorism Prevention Program (zkratka CBRNE znamená: chemický, biologický, radioaktivní, nukleární a výbušný). Za účelem boje s hrozbami byla v rámci programu ustavena preventivní jednotka biologického terorismu (BioTerrorism Prevention Unit, BTPU), která přišla se strategií postavenou na třech pilířích.
První pilíř stojí na nutnosti analýzy hrozeb ve spolupráci s tajnými službami, policejními složkami a experty v daných oblastech. Důležitý je také každodenní sběr informací z veřejně dostupných médií, od ostatních členských zemí, z odborných konferencí a publikací, z nichž je následně vydáván měsíčník INTERPOL CBRNE Intelligence Report. Tato zpráva informuje členské země o současných globálních biologických hrozbách.
Druhou oblastí, na kterou se BTPU zaměřuje je nezákonný zisk, držení, výroba a užívání biologického materiálu. Policistům, vědcům, zákonodárcům a rovněž lidem z privátního sektoru nabízí tréninkové programy a příručky o této problematice.
Zatřetí BTPU podporuje mezinárodní vyšetřování a ostatní operace v jejich snahách o zamezení nelegálního užívání patogenů a toxinů.
Interpol věří, že klíčem k omezení risku spojeného se syntetickou biologií je přesvědčení vlád jednotlivých států, akademiků, zdravotnického personálu a policejních agentur ke spolupráci a uvědomění si možných důsledků zneužití těchto nových objevů ve vědě a snažit se tomu společně předcházet. Aby toho bylo možné dosáhnout, Interpol na rok 2014 naplánoval šest koordinačních multidisciplinárních workshopů v Africe, na Blízkém východě, v asijsko-pacifickém regionu, ve východní Evropě, v Jižní Americe a východní Asii.
Globální odpovědnost
Možné zneužití syntetické biologie představuje multidimenzionální globální hrozbu, která se stává realitou. Je proto nutné zajistit koordinovanou mezinárodní odpověď. Hlavní roli v těchto snahách hraje Interpol, který koordinuje policejní složky celého světa. K vyvinutí efektivnějších preventivních strategií a strategií vhodné reakce je nezbytná podpora spolupráce mezi jednotlivými disciplínami, zejména vědeckých a výzkumných komunit a subjektů z oblasti veřejného zdraví.
Současně však musí být zajištěna volná cesta dalšímu biologickému výzkumu. Mohlo by se totiž stát, že by i nadále docházelo k mutaci nemocí a ve chvíli, kdy by vědecký výzkum zaostával, by nebylo možné produkovat nové vakcíny a lidstvo by bylo v ohrožení. Forreign Affairs v závěru článku apeluje na všechny vlády světa, aby ve svých zemích i nadále podporovaly výzkum a zajistily, že vědecký pokrok bude v budoucnosti pro lidstvo přínosem.
