Stav, když je člověk odposloucháván a jeho telekomunikační provoz je zaznamenáván, lze přirovnat k situaci, kdy s dotyčným někdo neznámý bydlí, pohybuje se v jeho kuchyni i ložnici, poslouchá a nahrává každý hovor nebo e-mail. Policejní odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu je vždy omezením svobody a hrubým zásahem do soukromého a rodinného života. Proto musí takový úkon povolit soud za zákonem splněných podmínek.

„Byl nezákonně odposloucháván, zadržen, omezen na osobní svobodě, byl nucen strpět domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor. Z ničeho nebyl obviněn, stát vykonal součást trestní represe a úkonů na zcela nevinné osobě, obrací se opakovaně na stát advokát Václav Vlk, který zastupuje pražského majitele starožitnictví Václava O.

O případu pana Václav O., který byl čtyři měsíce v roce 2010 bez výsledku odposloucháván, poté v ranních hodinách odvezen z vlastní ložnice k výslechu na Zbraslav, zadržen, prohledán a bez dalšího opatření propuštěn, jsme již informovali. Jeho stížnost je první letošní stížností na nezákonný odposlech, které dal Nejvyšší soud za pravdu.

„Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl porušen zákon,“ uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí k případu pana Václava O. Příkaz k odposlechu pana Václava O. vydal na návrh Krajského státního zastupitelství v Praze Okresní soud pro Prahu-východ kvůli údajně kradené sbírce mincí, která byla ovšem veřejně vystavena za výlohou obchodu pana Václava O. a u které později znalec vyloučil, že byla ukradena. Odposlechem pak policie nezjistila žádné skutečnosti.

Nejvyšší soud zaujal k případu Václava O. jasné stanovisko: příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může být vydán, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jeho dosažení podstatně ztížené.

Slovem „jinak“ jsou míněny například výslechy svědků a především standardní práce policie vedoucí k objasnění věci. „Policejním orgánům přitom nic nebránilo si sbírku mincí prohlédnout i bez spektakulární akce, ať již neformálně nebo v rámci jejího zajištění pro účely trestního řízení a teprve na základě spolehlivé identifikace a případného posouzení dalších stop posoudit nakolik se podezření vůči mému klientovi zakládá na pravdě,“ uvádí advokát Václav Vlk v jednom z mnoha podání, které jménem pana Václava O. učinil, když se pan Václav O. rozhodl nezákonnosti bránit.

Přes absenci standardní policejní práce a důkazů o trestné činnosti pana Václava O. v návrhu na příkaz k jeho odposlouchávání naopak stojí, že „lze předpokládat“, že pražský podnikatel je součástí organizované skupiny: „Navrhovaná doba odposlechu se jeví jako odpovídající povaze věci, kdy lze předpokládat organizovanou činnost s větším počtem osob“ Dále soud konstatoval, že dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky dané § 88 odst. 1 tr. ř. Trestní řízení je vedeno pro zvlášť závažný zločin, odposlechem pak lze pravděpodobně zjistit některé skutečnosti důležité pro trestní řízení, zejména ztotožnění osob podílejících se na trestné činnosti.

Mohlo by vás zajímat

„Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2012, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené,“ uvádí v rozhodnutí Nejvyšší soud včetně zvýraznění částí výroku.

„V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce, v odůvodnění musí být uvedeny skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.

V posuzovaném případě však Okresní soud Praha-východ podle uvedených ustanovení nepostupoval. „Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze jen tehdy, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené,“ shrnuje znovu v rozhodnutí o nezákonném postupu proti panu Václavu O. Nejvyšší soud.

Příkaz k odposlechu telekomunikačního zařízení, který vydal Okresní soud Praha – východ a který má redakce České justice k dispozici, je typickým příkladem povolení odposlechu v rozporu se zákonem. Kromě nedůvodnosti odposlechu stojí v nařízení namísto adresy uživatele a osoby, která má být odposlouchávána, pouze jméno Martin O., rok narození a číslo mobilního telefonu. Toto číslo navíc používal nikoli Martin, ale pan Václav O.

Irena Válová