Může se „fígl“ s maskovaným úrokem věřiteli vymstít tak, že přijde o všechny své peníze? Nejvyšší soud aktuálně zrušil rozsudek v případu milionové půjčky, kterou měli za rodiče splácet jejich děti jako ručitelé. Jádrem sporu je otázka, zda nemravně vysoký a skrytý úrok zneplatňuje celou smlouvu, nebo zda dlužníci musí vrátit alespoň skutečně zapůjčenou částku. Případ se vrací k soudu kvůli „překvapivému“ verdiktu, který stranám nedal šanci se bránit.

Nejvyšší soud vyhověl dovolání muže, který nyní žaluje oba ručitele o 960 000 korun s příslušenstvím. Věc vrátil ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Děti se smlouvou zavázaly, že vše zaplatí

Podle smlouvy o zápůjčce přenechal žalobce manželům částku 1 100 000 Kč. Plán byl takový, že jim 300 000 Kč předá v hotovosti ještě před podpisem a zbylých 800 000 Kč převede na účet. Ve smlouvě výslovně stálo, že „zápůjčka se poskytuje jako bezúročná“.

Manželé slíbili peníze vrátit do roka. Pro případ zpoždění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 % z dlužné částky denně. Jejich děti se v dodatku ke smlouvě zavázaly, že pokud rodiče dluh neuhradí, zaplatí celou částku včetně pokuty samy.

Nikdo ale včas všechny peníze nevrátil

V prosinci 2019 odešlo na účet manželů 800 000 Kč. Podle pokladních dokladů převzali dlužníci ve stejném měsíci také 300 000 Kč v hotovosti. Rok uplynul, ale peníze se věřiteli nevrátily. „Vydlužitelé peněžitou zápůjčku včas – přes výzvu – v plném rozsahu nevrátili,“ popisuje čerstvý rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 1526/2025-272.

Okresní soud v Děčíně původně muži vyhověl a nařídil ručitelům (dětem), aby zaplatili 960 000 Kč a náklady řízení ve výši téměř 200 tisíc korun.

Byl to kšeft půjčím milion za 300 000?

Soud se však začal zajímat o to, jak to bylo s onou „bezúročnou“ půjčkou. Zjistil, že strany ve skutečnosti skrytě ujednaly úroky v pevné výši 300 000 Kč (tedy rozdíl mezi tím, co bylo na účtu, a co se mělo vrátit).

„To, že částka 300 000 Kč nebyla zápůjčka, ale úroky z ní, nemá vliv na platnost smlouvy o zápůjčce ani ručitelského závazku,“ uvedl tehdy Okresní soud v Děčíně. Jenže odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem měl jiný názor a žalobu muže zcela zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce vůbec neprokázal, že by dlužníkům v hotovosti oněch 300 000 Kč skutečně předal.

Mohlo by vás zajímat

Odvolací soud: Fingované a nemravné, neplatné

Krajský soud v Ústí nad Labem konstatoval, že manželé potřebovali peníze rychle na obchod a věřitel toho využil. Podle soudu muž „fingovaným předáním hotovosti 300 000 Kč v rámci ,bezúročné´ zápůjčky očekával profit.“

Tento zisk podle soudu převyšoval i „praktiky agresivnějších nebankovních společností“. Úrok byl o více než třetinu vyšší než zapůjčená jistina. „Smlouva o zápůjčce je proto v celém rozsahu neplatným právním jednáním,“ rozhodl odvolací soud s tím, že se smlouva příčí dobrým mravům. Logicky pak dodal, že ručitele nelze nutit platit něco, co je od začátku neplatné.

Ale dobré mravy soud přece nesoudil

S tímto obratem ale nesouhlasí Nejvyšší soud. Upozornil, že soud prvního stupně (Děčín) považoval smlouvu za platnou a otázku „dobrých mravů“ vůbec neřešil.

Podle Nejvyššího soudu žalobce po celou dobu konzistentně tvrdil, že 300 000 Kč byla skutečná zápůjčka. Odvolací soud však spor nečekaně otočil, aniž by stranám dal vědět, že hodlá smlouvu zrušit kvůli nemravným úrokům.

Soud se dopustil překvapivého rozhodnutí

Podle Nejvyššího soudu se tak odvolací soud dopustil tzv. „překvapivého rozhodnutí“. To nastává v momentě, kdy soud založí svůj rozsudek na právním hodnocení, které do té doby nikdo v řízení nezmínil a účastníci se k němu nemohli vyjádřit.

Zákaz překvapivých rozhodnutí sice neznamená, že účastníci musí znát rozsudek předem, ale musí mít šanci reagovat na to, jak soud o věci přemýšlí.

Nevztahuje se neplatnost jen na úroky?

„Právo žalobce na spravedlivý proces bylo porušeno, neboť možnosti právního závěru neplatnosti smlouvy si nebyl vědom a nemohl se tak k této otázce vyjádřit,“ uzavřel Nejvyšší soud.

Případ se vrací do Ústí nad Labem. Odvolací soud nyní musí znovu posoudit, zda je skutečně neplatná celá smlouva. Nejvyšší soud totiž naznačil, že podle zákona se neplatnost může vztahovat jen na tu část smlouvy, která je v rozporu s mravy – tedy na onen přemrštěný úrok, zatímco povinnost vrátit skutečně půjčené peníze by mohla zůstat v platnosti.