Ministryně spravedlnosti Helena Válková minulý týden ocenila aktivity Probační a mediační služby a nevládních organizací, jež poskytují pomoc a poradenství obětem trestných činů. Nová právní úprava, platná jeden rok, výrazně rozšířila a posílila práva obětí a zvýšila finanční pomoc. „Nejde už jen o to, že poskytují informace a důkazy vedoucí k usvědčení a potrestání pachatele, ale najednou se někdo zajímá o to, co prožívají, co potřebují, co se stalo s jejich životem, co si přejí, aby se změnilo. Větší zájem o jejich osobu a citlivější přístup – to je to novum, co zákon přinesl obětem,“ říká v rozhovoru pro Českou justici ředitelka Probační a mediační služby Jitka Čádová.
Jak hodnotíte přínos nového zákona o obětech?
Zákon o obětech trestných činů v plné míře splnil očekávaný záměr – rozšířila se práva oběti a posílil se rozsah odborné pomoci, kterou mohou požadovat. Pro komplexní pomoc obětem přinesl i jeden velmi důležitý prvek – propojení státní správy, územní samosprávy a neziskového sektoru. Jen tímto způsobem má oběť jistotu, že se jí dostane uspokojení všech potřeb – získání právních informací, peněžité pomoci a psychosociální podpory a poradenství.
V čem jsou proti dřívějšímu stavu největší přednosti?
Naše praxe ukázala, že oběti velmi pozitivně reflektují posílení svých práv, stávají se aktivním subjektem v rámci trestního řízení. Nejde už jen o to, že poskytují informace a důkazy vedoucí k usvědčení a potrestání pachatele, ale najednou se někdo zajímá o to, co prožívají, co potřebují, co se stalo s jejich životem, co si přejí, aby se změnilo. Větší zájem o jejich osobu a citlivější přístup – to je to novum, co zákon přinesl obětem.
Co naopak schází?
Zákon potřebuje čas pro to, aby se všichni, kteří přicházejí do kontaktu s obětí, zbavili formálních zastaralých stereotypů. Je dobře, že připomenutí roční účinnosti zákona otevřelo diskuzi nad tím, co v praxi dělá těžkosti a našla se vůle tyto těžkosti řešit cestou dalšího vzdělávání nebo přijetí opatření.
Z nejrůznějších výzkumů plyne, že doba, po níž je oběť traumatizována, je velice dlouhá, uvádí se až dva a půl roku. Co všechno je možné v této době nabídnout, a co naopak udělat pro to, aby se tato doba zkrátila?
Doba traumatizace oběti je údaj velice individuální, závislý na velkém množství faktorů od charakteru spáchaného trestného činu, prožité újmy až po míru zralosti a psychické odolnosti oběti a stav jejího sociální zázemí. Oběť má k dispozici komplexní systém dostupné pomoci – především bezplatné. Kromě sítě 78 středisek Probační a mediační služby a 40 poraden jsou k dispozici centra krizových služeb, specializovaná zdravotnická zařízení, psychoterapeutická zařízení, neziskové organizace nabízející pomoc obětem a sociální odbory městských úřadů a magistrátů. Nenašli jsme starost oběti, na kterou bychom neměli my nebo naše spolupracující instituce „lék“. Jakýkoli obyčejný lidský přístup k oběti s nabídkou pomoci a podpory znamená zkrácení doby utrpení a vyrovnání se se situací, která oběti změnila život.
Probační a mediační služba se v nedávné době dostala do situace, kdy se o ní informovalo především v souvislosti se zrušeným tendrem na „náramky“. Už se situace stabilizovala?
Trest domácího vězení tvoří nepatrné procento v činnosti Probační a mediační služby a záměr na pořízení elektronického kontrolního systému není v naší práci v žádném případě stěžejní priorita. Velice rádi bychom více v médiích propagovali naši smysluplnou práci při resocializaci pachatelů trestných činů, snižování recidivy a pomoc obětem. Nicméně témata si vybírají média sama. Situace související s veřejnou zakázkou na elektronický kontrolní systém nikdy nedestabilizovala Probační a mediační službu jako takovou.
Jak to s budoucností systému vypadá?
Elektronický kontrolní systém trestu domácího vězení Probační a mediační služba potřebuje především pro permanentní kontrolu odsouzených jako objektivní zdroj informací pro soud k rozhodování o dodržování nebo maření uloženého trestu. Jeho aktivace současně uvolní prostor pro činnost probačních úředníků tam, kde je to nutné a potřebné pro efektivní práci s pachateli trestných činů a oběťmi. Tzv. náramky nikdy nevyřeší problém kriminality a recidivy samy. Mohou být účinným nástrojem kontroly, pokud budou součástí trestně-právní koncepce. Rozhodnutí o dalším postupu je na straně Ministerstva spravedlnosti.
Jak funguje systém domácího vězení dnes a co to obnáší po finanční, personální a organizační stránce?
Na každém středisku Probační a mediační služby pracuje specialista na trest domácího vězení (TDV). Před rozhodnutím soudu pracuje s obviněným a zjišťuje možnost a podmínky uložení trestu. Ve zprávě soudu podává veškeré informace týkající se osobnosti klienta, jeho finanční situace, rodinného zázemí, zaměstnání, jeho postoji k trestnému činu a poškozenému. Velká pozornost je věnována bydlišti klienta, kde bude trest vykonáván. Dále soud dostává informaci o stanovisku poškozeného, který je také kontaktován. Po rozhodnutí soudu vykonává specialista na TDV a další probační pracovníci namátkovou kontrolu dodržování trestu. V různou denní nebo noční hodinu, v různé dny v týdnu kontrolují jeho fyzickou přítomnost v daném místě, případně provádí ještě další úkony uložené soudem (např. testování na alkohol v případě uloženého zákazu požívání alkoholických nápojů apod.).
V současné době bez problémů kontrolujeme 150 trestů domácího vězení. TDV je součást naší probační práce jako jeden z alternativních trestů, který má jasně nastavenou svou metodiku a nevyžaduje žádná zvláštní finanční a organizační opatření. Z hlediska kontroly je tento trest pro nás specifický především pro vysoké riziko ohrožení bezpečnosti probačních pracovníků, kteří musí v nočních hodinách vstupovat do nebezpečných míst.
Vězeňská služba nedávno varovala, že se opět zvedá počet lidí ve věznicích. Jak jsou z vašeho pohledu využívána opatření, která tomu mohou zabránit?
Nastavení soudů na ukládání alternativních trestů je velmi vysoké. Domnívám se, že rezerva je v komplexní řešení příčin recidivy – nezaměstnanosti, zadluženosti a dalších sociálních problémů.
Robert Malecký
