Tomáš Sokol o změně advokátního tarifu: Špatný nápad, špatné konce

„Ochrana spotřebitele je móda, částečně politická nutnost, ale také část státní politiky a samozřejmě také dobrá obživa pro různé neziskovky, Stát ale také říká, lidé mají moc dluhů, je třeba tomu bránit, takže zlikvidujeme něco smluvní svobody a problém přesuneme na podnikatele," upozorňuje Tomáš Sokol. Foto: Mediafax

Ne vždy se důsledky neuvážených rozhodnutí manifestují s takovou rychlostí, aby si ještě někdo vůbec pamatoval kdo, případně z jakých důvodů na následnou polízanici založil. Občas to ale jde jak po másle. Není to tak dávno co Ministerstvo spravedlnosti ČR arogantním škrtem změnilo advokátní tarif a snížilo na směšné a nedůstojné minimum odměnu advokáta v občanském soudním řízení, zahájeném „návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“ , a to do částky 50 000,- Kč. Námitky, že tak budou fakticky postiženi ti, kteří takové pohledávky mají, byly šmahem odmítány.

Jednak s tím, že i tak si advokáti vydělají dost, protože přeci každý ví, že takové žaloby generují jejich sekretářky prostým zapnutím počítače a zmáčknutím knoflíku. A jednak generálně. Pod praporem všelikých levicových spolků, které věřitele vůbec, a ty co mají víc stejných pohledávek zejména, považují za odporné kapitalisty, jejichž práva je třeba eliminovat až na prosté oprávnění hanebně zemřít. Pryč s kupčení s pohledávkami, případně rovnou pryč s pohledávkami. Tak zněl hlas lidu, pitvorně opakovaný poslanci celého spektra, co se nám ve Sněmovně urodilo. Nelze ovšem nepřipomenout smutný fakt, že ve zcela stejném duchu judikoval již rok předtím Ústavní soud.

Nu a uplynulo než pár měsíců a již lze sklízet prvé plody všelidového úsilí vydrbat s advokáty a jejich tučnými klienty. Jen nevím, budou-li komu chutnat. Podle zprávy ČTK z 12. listopadu tohoto roku usiluje aktuálně ministerstvo spravedlnosti o zdražení elektronického platebního rozkazu. Ten je teď o procento nižší než poplatek za běžný plaťák nebo žaloba. Podle téhož zdroje, pokud ke zvýšení nedojde, ministerstvo bude mít propad příjmů do státního rozpočtu až o 280 milionů oproti roku 2012. Vysvětlení, se kterým ministerstvo přišlo, totiž, že nižší poplatek za elektronický platební rozkaz byla jen zaváděcí cena, dost lidí rozesmál. Jeden můj kolega to komentoval otázkou, jestli si autor výroku neplete e-Justici s e-shopem.

Ovšem hned se též objevil poslanec, jenž soudí, že elektronický platební rozkaz by měl zůstat v nižší sazbě. Protože pokud mají, míněno zřejmě soudy nebo ministerstvo, správné informační systémy, nemusejí provádět s rozkazem tolik úkonů. Zlatá slova, pane poslanče, je to úplně stejné jako u advokátů. Ráno přijde sekretářka, zmáčkne knoflík a už to chrlí plaťáky a ještě by za to chtěli prachy. Nic takového! Už tak mají dost!

Odpor proti zvýšení soudního poplatku se ale ozval i ze zcela jiného směru. Paradoxně jako přímý důsledek tažení proti advokátům. A současně potvrzení dřívějších námitek. Zamýšlené zvýšení totiž odmítají někteří věřitelé. Ve zprávě ČTK je citován ředitel jihlavského dopravního podniku pan Josef Vilím, podle kterého už nyní prý firmy vymáhající dlužné jízdné a pokuty nabízejí jen několik procent z hodnoty pohledávky, dříve že to byla plná výše. Pokud vzroste poplatek za elektronický rozkaz, firmy nebudou kupovat pohledávky vůbec a vymáhání pokut budou muset zajišťovat samy podniky, vzrostou jim náklady a budou muset žádat města o vyšší dotace.

Pomineme-li to, že dotyčný se přiznal k něčemu, co je očích spolků přátel dlužníků o mnoho horší než tělesné obcování s vlastní matkou, totiž k tomu, že mají pohledávky a prodávají je, jsou to opět zlatá slova. Ve sporu o výši přísudku, tedy přiznávané odměny advokáta, bylo přesně tohle namítáno. Totiž že náklady na vymáhání pohledávek se budou přesouvat z dlužníků na věřitele a ti, zejména půjde-li o obchodní společnosti, budou tyto náklady promítat do svých cen. Případně žádat o dotace tam, kde přesun není možný, protože jde o veřejnou službu.

Kdejaký lidumilný spolek, který se tímto problémem učeně zabýval, vesměs pocházející ideově z toho, čemu se teď moderně říká pražská kavárna, odporoval a tvrdil, že to tak nebude, že to je nesmysl, že za ty peníze se to přece dělat dá a že to je demagogie. Můžete se vsadit, o co chcete, že teď už se žádný spolek neozve, protože už mají jiné starosti. To je základní princip. Když se něco podaří zkazit, pan president má proto přiléhavější výraz, tak to samozřejmě není jejich problém. Oni už makají na demolici něčeho jiného.

Trochu v pasti ovšem asi zůstalo ministerstvo spravedlnosti. To, že levnější elektronický poplatek bude působit obtíže, bylo jasné od začátku. Stejně jako to, že ve chvíli, kdy je něco levnějšího, zkusí všichni jít touto cestou, a tak věřím tomu, na co si ministerstvo stěžuje. Nával návrhů na elektronické platební rozkazy je asi dost nákladná záležitost. Kromě toho lze předpokládat, že kdekdo zkouší cestou platebního rozkazu propašovat k soudu žaloby, které se na platební rozkaz vůbec nehodí. Sice pak musí rozdíl v „ceně“ doplatit, ale stejně to zase bude komplikace. Z tohoto úhlu pohledu bych rozuměl záměru srovnat soudní poplatky tak, aby byly zcela stejné. Ovšem to se zase dotkne věřitelů, pro které bude vymáhání ještě dražší.

Ministerstvo už slyšelo názor dopravních podniků a jiných věřitelů, ale možná ještě neví, že řada z nich si už dost utáhla opasky. A v rámci toho si stanovili jakousi hranici, podle níž pohledávky například do 3.000,- Kč nebo do 5.000,- Kč vůbec nevymáhají. Prostě se to nevyplatí. Logicky z toho vyplývá, že minimálně pokud jde o částky do 50 000,- Kč, vyplatí se neplatit. Je jen otázkou času, kdy si již tak chránění neplatiči vymyslí zcela novou fintu. Totiž, že za fakturu například za 17.000,- Kč, stačí zaplatit jen 10.000,- Kč a ve zbytku nechat na věřiteli, ať se soudí. Samozřejmě s chladnou nadějí, že takový drzoun, co by chtěl zaplatit všechno, si snadno spočítá nevýhodnost takového nápadu.

Co bude dál, se uvidí. Ještě pořád je tu možnost věřitele rovnou zakázat. Nicméně, v intencích nahlas vysloveného tvrzení, že advokáti své hromadné žaloby píší prostřednictvím mačkání knoflíků na počítači, nemohu než Ministerstvu spravedlnosti ČR doporučit, aby, pokud jde o EPR, nezdražovalo poplatek, ale prostě mačkalo knoflíky rychleji.

Tomáš Sokol
(Autor je advokát.)