Francie bude vypínat “teroristické” weby a další malé velké zprávy

Vraždění v redakci Charlie Hebdo nepřestává ovlivňovat evropské právní prostředí. Ilustrační foto: Flickr

Poprvé a navždycky dost. A zase ten Snowden. Splněný novinářský sen. Případ ukradené identity. Letem světem.

Francie chce do čtyřiadvaceti hodin vypínat závadné weby

Ve Francii zveřejnili vyhlášku, která ukládá poskytovatelům internetového připojení do čtyřiadvaceti hodin od oficiální žádosti úředníků zablokovat nahlášené webové stránky, které propagují mimo jiné terorismus.

Na vyhlášce se začalo pracovat už v červenci loňského roku, tedy v době, kdy byl útok na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo jen více méně nepravděpodobnou budoucností. Je ovšem fakt, že vražda v redakci satirického magazínu znamenala citelný impuls pro uvedení vyhlášky do praxe.

Už minulý měsíc francouzský prezident François Hollande prohlásil, že by uvítal zákony, které by zastavily šíření antisemitismu a další projevy nenávisti na sociálních sítích. Francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve na toto téma už brzy bude ve Spojených státech jednat se zástupci Facebooku, Googlu, Microsoftu a Twitteru.

Zastánci občanských svobod vcelku pochopitelně bijí na poplach. Argumentují, že Francie obchází obvyklý právní proces a dusí svobodu projevu – obyčejnou vyhláškou. Dále jsou nespokojeni s tím, že rozhodovat o tom, co lidé smí vidět a co nesmí, budou úředníci, kteří rozhodně nejsou neomylní. Otázkou zůstává i nakolik bude “protiteroristická vyhláška” vlastně efektivní, když se dá obejít třeba pomocí proxy serverů nebo virtuálních privátních sítí.

Edward Snowden obvinil bezpečnostní agentury z hacknutí výrobce SIM karet

Americký whistleblower (toho času v ruském azylu) Edward Snowden zveřejnil dokumenty, podle kterých v roce 2010 americká NSA se svým britským ekvivalentem GCHQ hacknuli výrobce telefonních SIM karet a ukradli jejich šifrovacích klíčů.

Edward Snowden přišel s dalším překvapením. Foto: Twitter
Edward Snowden přišel s dalším překvapením. Foto: Twitter

Nejvýznamnějším z napadených byl výrobce Gemalto, který ročně vdává zhruba dvě miliardy telefonních karet.. Agentury získaly jeho šifrovací klíče, které jim dávají teoretický přístup k hlasovému odposlechu, textovým zprávám i datové komunikaci.

K hacku došlo před pěti lety, takže agentury sbírají data od uživatelů již poměrně dlouho, aniž by o tom kdokoli věděl, a to včetně samotné společnosti Gemalto. Agentury přitom mohou díky tomu sbírat data, aniž by musely kontaktovat provozovatele mobilních sítí, nebo si vyžádat soudní povolení.

Podle střízlivějších komentátorů je poslední dobou hodnověrnost Snowdenových informací mírně pochybná, přinejmenším stín podezření ale zůstává.

Novináře po propuštění z vězení vítal slavící dav

Stalo se to v hlavním městě afrického státu Burundi Bujumbuře. Novinář Bob Rugurika se stal hrdinou dne, když soud zrušil jeho obvinění z podílu na vraždě trojice italských jeptišek.

Rozhlasový novinář Bob Rugurika. Foto: Bujatimes.com
Rozhlasový novinář Bob Rugurika. Foto: Bujatimes.com

Pětasedmdesátiletá Lucia Pulicová, dvaaosmdesátiletá Olga Rachiettiová a o třio roky mladší Bernadetta Bogiianová byly za nejasných, ale každopádně dost ošklivých okolností zabity v bujumburském klášteře. Rugurika, který je oblíbeným moderátorem v burundském rozhlasu veřejné služby, se dostal k informacím z blízkosti údajných pachatelů zločinu, který v africké zemi vzbudil značné rozhořčení. Rugurika část těchto informací zveřejnil, zůstal ale věrný ochraně zdroje a odmítl vyšetřovatelům sdělit všechny informace.

Důsledkem tohoto postoje bylo novinářovo zatčení. Vyšetřovatelé mu sdělili, že pokud neprozradí původ svých informací, hrozí mu soud za spolupachatelství. Rugurika neustoupil – tím kdo musel ustoupit, nakonec byli vyšetřovatelé. Před branami bujumburské věznice se totiž shromáždil tisícihlavý dav a s trochou nadsázky lze říct, že se schylovalo k repete pověstné lapálie okolo pařížské pevnosti jménem Bastila.

Nakonec si dav místo uřezaných hlav policejních písařů z vězení odvedl Ruguriku. Ten na celý happening reagoval s podivuhodným stoicismem: “Aspoň, že jsem na svobodě,” řekl.

Co by za to našinec dal, napadá autora digestu, a Rugurika si řekne prostě: Aspoň, že tak.

Anglický novinář radí lidem proti zlodějům identity bojovat jejich zbraněmi

Jon Ronson se v redakci deníku Guardian věnuje technologiím a komunikaci. Není proto nic překvapivého, že se stal obětí mladých ajťáků, kteří si na něm rozhodli zvýšit kredit.

Udělali to vlastně docela jednoduše. Umístili na sociální síť Twitter něco, čemu se říká infomorf. Jedná se o svébytnou umělou inteligenci, které založíte účet na sociální síti a ona si zde začne žít tak říkajíc vlastním životem. Jon Ronson upozorňuje na to, že sociální sítě prakticky neumožňují proti infomorfům bojovat. Trojici mládenců, kteří vytvořili infomorfa jménem “Jon Ronson” nakonec k jeho odstranění přimělo, když Ronson zveřejnil tajně pořízenou nahrávku, na které s nimi o celé věci ostře hovoří. Jiní lidé, třeba Američanka Lindsey Stoneová takové štěstí neměla. Kvůli infomorfovi se svým jménem přišla o práci a jak řekla deníku Guardian, “zničilo jí to život”.

V Česku se infomorfové nevyskytují – zatím. Není pochyb o tom, že dřív či později dorazí a bude jistě zajímavé sledovat, jak se s nimi budeme nebo nebudeme umět srovnat.

Letem světem

Staly se i další věci. Ve Velké Británii se například rozhodli prověřit pokuty za špatné parkování, respektive jejich výši. Soukromí poskytovatelé parkování totiž výši pokut vyšroubovali do nepřiměřené výše. Teď je tedy budou muset začít vracet. Deník Guardian odhaduje, že se bude celkem jednat o desítky milionů liber.

Dost otřesný případ justičního omylu se stal v americkém Chicagu. Richard Zuley strávil půlku života, patnáct let, ve vězení za zločin, který nespáchal. Přiznal se pod tvrdým tlakem vyšetřovatele – ten mimochodem ve své kariéře pokračoval ve věznici Guantánamo.

Policie v anglickém Merseyside přivezla na stanici vystresovanou a nevypočitatelnou čtrnáctiletou dívku. V cele ji nechali svlečenou skoro do naha. Britské veřejné mínění je v podobných případech značně útlocitné, proto se celá věc dostala před soud. Ten rozhodl, že policisté jednali správně. Dívka se mohla třeba pokusit o sebevraždu, oběsit se na oblečení a tak podobně.

Ondřej Fér