Nový zákon o státním zastupitelství nevzniká z důvodu špatných zkušeností s tímto zákonem, ani na základě analýzy vad stávajícího zákona. Navíc není jasné, co autoři vlastně chtějí, a příprava zákona probíhá bez přímého a explicitního ideového zadání. Shodli se na tom účastníci již osmých Rozmluv na Hanspaulce, které se uskutečnily počátkem dubna pod záštitou Institutu Václava Klause.
Podle bývalého prezidenta Václava Klause, jehož zápis ze setkání obsahuje aktuální číslo newsletteru IVK, se v diskusi řešily i obecnější otázky fungování státního zastupitelství. Vedle ústředního tématu, zda má být státní zastupitelství čtvrtou mocí ve státě, to byly otázky, zda máme mít státní, nebo veřejné žalobce, zda může fungovat demokracie bez politické kontroly represivních složek, respektive zda je připravovaný zákon o státním zastupitelství dalším útokem na standardní politiku.
„Nemohli jsme nezačít tématem, zda vůbec existuje nějaký důvod měnit stávající zákon z roku 1993 (byť mnohokrát opakovaně novelizovaný). Dominantním názorem bylo, že nový zákon nevzniká z důvodu nedobrých zkušeností s tímto zákonem, že nevzniká na základě analýzy vad stávajícího zákona, že není jasné, co autoři vlastně chtějí a že jde o přípravu zákona bez přímého a explicitního ideového zadání,“ píše Klaus. „Bylo zdůrazňováno, že skutečným iniciátorem návrhu zákona nebylo ministerstvo spravedlnosti, ale sami státní zástupci. To je více než varovné. To je nákrok k samosprávnému modelu a bylo zdůrazňováno, že se primárně jedná o ambici mladých státních zástupců – dozrává nová generace, která se chce ve státním zastupitelství prosadit a dosavadní model, včetně zapouzdřování jeho dnešních představitelů, jim v tom brání.“
V diskusi zcela dominoval názor, že by struktura státního zastupitelství měla odpovídat struktuře soudů, že by nemělo docházet k zásadní změně uvnitř struktury státního zastupitelství a že by nemělo docházet k posilování role Nejvyššího státního zastupitelství.
Jak dále Klaus píše, je evidentní, že základní tezí, skrytou za novým zákonem, je volání po údajné nezávislosti státních zástupců, resp. po posilování této nezávislosti. Řada účastníků Rozmluv však zdůrazňovala, že žádat zvýšení nezávislosti státních zástupců je zbytečné a že vůbec nehrozí jakékoli politické ovlivňování státních zástupců. Modlu nezávislosti považovala většina účastníků za falešné heslo, a jak jeden z nich přesně řekl „mělo by být povinné při každém použití slova nezávislost dodat nekontrolovatelnost“.
„Vidíme v tom součást odklonu od demokracie směrem k „expertokracii“, součást nahrazování institucí s demokratickou legitimitou institucemi tzv. nezávislými či odbornými. Je to samozřejmě součástí mezinárodních trendů a v tomto ohledu není Česká republika naprostou výjimkou. Ale jak už to často bývá, většinou jsme papežštější než papež,“ myslí si exprezident.
Ten se zároveň pustil i do navrhovaného specializovaného útvaru v rámci státního zastupitelství zaměřeného na boj s korupcí, který by více méně stál mimo existující soustavu státního zastupitelství. Návrh považuje za naprostou chybu, která nevyplývá z nějakých autentických potřeb systému, ale která je pouze reakcí na mýtus boje proti korupci, který se tak prosadil v naší společnosti.
„Říkám-li naší, pak bych měl říci, že nám bylo připomenuto, že dokonce existuje „Mezinárodní asociace protikorupčních orgánů“. Právníci přítomní na našem jednání zdůrazňovali omyl politicky a mediálně šířené fikce, že se v minulosti u nás korupce nestíhala a že je to proto, že chyběla vhodná právní úprava a vhodné instituce,“ uvádí dále Klaus. „Musím si povzdechnout, že jsem žádné náznaky zvýšení kontroly veřejnosti vůči systému státního zastupitelství neslyšel. A že tedy připravovaný zákon o státním zastupitelství může znamenat jistou formu souboje se standardní politikou,“ konstatuje Klaus závěrem.
Dušan Šrámek
