Zdá se, že ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny je s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) tak trochu na válečné stezce. „Rozhodně jsme nechtěli a nechceme vést válku jako v mateřské školce,“ odmítá to předseda výboru Jeroným Tejc (ČSSD) v rozhovoru pro Českou justici. Poslancům jde prý jen o to, aby jednotlivé zákony předkládané ministerstvem mohli s Pelikánem probrat osobně a ne přes náměstky či písemně.
Tento týden pokračoval ve znamení událostí, které odstartoval policejní zásah „Vidkun“. Zatýkání probíhá i v řadách policie a mluví se o „válce policajtů“. Jak to zatím působí na vás?
Bez dostatku informací těžko usuzovat, zda ten zásah je nebo není oprávněný. To nechám na další vyšetřování a rozhodnutí soudu. Otázek se samozřejmě bude objevovat víc a víc. Jde o nešťastné pokračování seriálu, kdy z logiky věci nemají informace obvinění, nemají je politici, ale tyto informace se objevují se v médiích v podrobnostech, které jsou až zarážející. Jsou v podstatě přetiskovány úryvky z nařízení úkonů v přípravném řízení a z odposlechů. To jsou věci, které by se stávat neměly a pokud se stávají, někdo za ně má nést odpovědnost. Nastane debata o tom, zda v této věci, stejně jako v řadě předchozích, byl dodržen institut zákonného soudce. I soudce v přípravném řízení má být vybrán přísně podle trestního řádu, nikoliv podle toho, koho si přeje státní zastupitelství nebo policie. To jsou věci pro demokracii nebezpečné a je potřeba se na ně zaměřit i v souvislosti se schvalováním nového zákona o státním zastupitelství
Chápu správně, že v rámci schvalování zákona o státním zastupitelství budete chtít otevřít debatu o zákonné příslušnosti soudce?
Bylo by ideální kdyby dříve, než bude přijat nový zákon o státním zastupitelství, byl schválen nový trestní řád. Pokud bychom si to ale stanovili jako podmínku, znamenalo by to faktické stažení zákona, který je už poněkolikáté projednáván ve vládě. To bych považoval za chybu. Na druhé straně bude nutné podívat se na ty pasáže trestního řádu a zákona o státním zastupitelství, které v tuto chvíli podle mého názoru jednoznačně negarantují objektivní výběr soudce pro přípravné řízení. Zákon musí zaručit, aby tento výběr neprobíhal na přání policie či státních zástupců a byl v souladu s ústavně právními základy. Nikdo by jistě neprosazoval, aby si svého soudce pro přípravné řízení mohl vybírat obviněný. A není tedy důvod, aby tomu bylo naopak. Měla by být zachována určitá rovnost zbraní a nový zákon o státním zastupitelství bude určitě posuzován i z tohoto pohledu. I proto, že se navrhuje vznik „Speciálu“, který by měl působit na celém území republiky. To by za nezpřísněných podmínek mohlo by to vést k velkému riziku zneužití.
Narazil jste na rekodifikaci trestního řádu. Soudci tvrdí, že práce na něm byly utlumeny, ministerstvo ale tvrdí, že jde o prioritu, na které se pracuje. Jak to tedy je, máte o tom nějaké bližší informace?
Na to nyní bohužel nemám jednoznačnou odpověď. Určitě to bude jedno z témat, které bude zařazeno na mimořádné listopadové jednání výboru s ministrem Pelikánem. Nebudeme chtít slyšet jen to, zda se na trestním řádu pracuje, ale budeme chtít vědět, jaké jsou závazné termíny těchto prací. Minimálním cílem je, aby alespoň jeden procesní kodex byl připraven ke schvalování na konci tohoto období. Máme polovinu volebního období. Není proto reálné, aby tak rozsáhlý zákon byl schválen, pokud by byl předložen půl roku před konáním voleb. Obávám se, že času jsme ztratili tolik, že už teď jsme tu unikátní možnost schválit alespoň jeden procesní předpis ztratili. Pokud ale ministerstvo bude mít velký zájem na tom, aby tu věc dopracovalo a vybere kvalitní tým, tak zde určitá, byť malá, šance existuje.
Jaká další témata budete probírat na mimořádné schůzi ústavně právního výboru, kterého se má poprvé zúčastnit i ministr spravedlnosti Robert Pelikán?
Program je zatím otevřený. Do značné míry bude tvořen živelně a každý z poslankyň a poslanců bude až na jednání moci navrhnout buď konkrétní téma anebo klást otázky, které spadají do působnosti ministerstva. Jeden z důvodů, který vedl k iniciování tohoto jednání, bylo usnesení Podvýboru pro justici a soudní samosprávu, z čehož vyplývá snaha o získání informací jak o přípravě již zmiňovaného trestního řádu, tak i debata o vypořádání připomínek podvýboru k zákonu o státním zastupitelství, který by měl jít do vlády. Myslím si, že se nemůžeme nedotknout problematiky insolvencí a také doutnajícího sporu mezi ministrem a Soudcovskou unií respektive soudci o tom, zda by měla nebo neměla být připravována soudcovská samospráva. Nepovažoval bych ale v tuto chvíli za správné, abych prozrazoval další témata, než je přinejmenším neformálně předestřeme panu ministrovi.
Počítáte i s účastí reprezentantů justice?
Výbor je výjimečný co se týče okolností svolání, ale jinak bude otevřený stejně jako v jiných případech. Samozřejmě nikomu z laické i odborné veřejnosti nebudu bránit v účasti. Problémem by mohla být snad jen kapacita jednací místnosti pro přibližně padesát osob. Pokud by byl avizován zájem větší, zajistíme větší prostor. Tak jak jsem nedávno hovořil na jednání Soudcovské unie se zástupci soudů, například s představiteli těch nejvyšších , je velmi pravděpodobné, že se ho zúčastní.
Ve svém projevu na sněmu Soudcovské unie jste zmínil, že na půdě ústavně právního výboru budete bránit přijetí zákona, který by část agendy Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) přesunul na správní úseky soudů. Jak konkrétně tomu chcete bránit?
Pokud návrh projde vládou a bude se jím sněmovna zabývat, budeme se snažit kolegy ve sněmovně přesvědčit o tom, že jde o nesprávné a současně hloupé řešení. Byť se jedná o návrh z dílny ministerstva spravedlnosti, není tento jeho nápadem a jde o úkoly stanovené dřívějšími vládními rozhodnutími. Budeme návrh odmítat a snažit se argumentačně přesvědčit kolegy, že tato změna by byla jednoznačně negativní a to jak pro státní rozpočet, tak pro ty, kteří se v tuto chvíli obrací na ČTÚ. Řízení na soudech by nepochybně zabrala více času i energie. Není zde vůbec žádný důvod, proč tak činit navíc ve chvíli, kdy se soudy vypořádávají s novým občanským zákoníkem, který bude ještě několik let civilní agendu zatěžovat. Není na to vhodný čas ani pro to není dobrý důvod. Pokud ČTÚ má dnes problémy s vyřizováním této agendy, tak je třeba mu pomoci, navýšením prostředků nebo personálu, ale rozhodně ne prostým přeložením těchto sporů do daleko náročnějšího a zdlouhavějšího procesu. Soudní proces bude vždy složitější, bude vyžadovat kvalifikovanější a tím i dražší personální zajištění a pro vyřízení věci vezme více času.
Ministr Pelikán ale v návrhu zákona slibuje finanční posílení soudů. Ani to pro vás není argument?
Těchto sporů je ročně více než sto tisíc, takže by se muselo přidat všem soudům a to si příliš neumím představit. Samozřejmě, teoreticky lze tuto agendu převést na soudy, nepřidat jim žádné peníze na nové zaměstnance a tak „ušetřit“. To by se ale velmi rychle a negativně projevilo na délce ostatních civilních řízení a způsobili bychom tím problémy statisícům lidí, kteří se domáhají svých práv. Považoval bych to za opravdové justiční neštěstí.
Jak už jste zmínil, soudci si na proběhnuvším sněmu Soudcovské unie postěžovali, že ministerstvo odmítá jejich snahu zapojení se do správy justice. Ministr Pelikán už předtím soudce kritizoval, že jsou příliš zahleděni do sebe a méně si uvědomují, že jsou tu především pro lidi. Mají soudci podle vás nárok na vytvoření Nejvyšší rady soudnictví?
Všichni jsme tu pro lidi – poslanci, ministři, soudci. Je otázka, zda si to vždy všichni uvědomují a neplatí to jen pro soudce. Myslím si, že by měla probíhat debata o soudcovské samosprávě, ale je potřeba si vymezit určité mantinely. Jsem rád, že existuje základní shoda mezi názory mými a názory většiny soudcovské veřejnosti. Rozhodně není možné, aby si soudci sami rozhodovali o svých platech, což se bohužel některými rozhodnutími dělo. Rozhodně není možné, abychom zřídili samosprávu, která bude napříště rozhodovat o tom, jaké budou rozpočty pro jednotlivé soudy. Tato kompetence samozřejmě musí zůstat vládě, Ministerstvu spravedlnosti a Poslanecké sněmovně. Ale myslím, že jsou věci, o kterých by soudcovská rada mohla rozhodovat anebo se na rozhodování podílet. Například je to výběr soudců nebo posílení kárné odpovědnosti soudců. Nemůže přijít jen pravomoc, ale musí přijít i odpovědnost. Jde o to, že ani dnes ministerstvo nemůže rozhodovat o některých věcech samo a musí spoléhat na rozhodnutí některých soudních funkcionářů a já si kladu otázku, zda by nebylo lepší, aby soudci měli svůj reprezentativní orgán. Ministerstvo a vláda by mělo svého partnera, který by se mohl vyjadřovat k některým návrhům. Neznamenalo by to, že by ten orgán měl vždy právo veta, ale byl by to přinejmenším partner pro komunikaci.
Překvapila vás razance kritiky Ministerstva spravedlnosti, se kterou soudní funkcionáři na sněmu vystoupili? Proč se tak podle vás děje?
Po jmenování ministra tu panovalo neutrální prostředí, které se postupně zhoršovalo. Teď bych řekl, že sílí napětí mezi ministrem a některými institucemi či představiteli odborné veřejnosti. Nechci to stavět do osobní roviny, ale myslím, že z vyjádření předsedů obou nejvyšších soudů jasně zaznělo, že vztahy mezi ministerstvem a justicí nejsou na takové úrovni, jak bychom si všichni přáli. Samozřejmě pokud budou převažovat spory, a teď nechci lacině ukazovat na viníka, tak zbude méně prostoru pro věcnou diskuzi o tom, co skutečně justice potřebuje. Spory mezi justicí a ministrem nebo poslanci a ministrem nepřispějí k tomu, za co jsme všichni placeni, tedy ke zlepšení právního prostředí a vymahatelnosti práva.
Jak od poslanců, tak z justice zaznívají názory, že ministr „špatně komunikuje“. Je to pravda?
Nechci paušalizovat a musím objektivně říct, že si já osobně na komunikaci s ministerstvem tolik stěžovat nemohu. Po jmenování pana ministra Pelikána jsme jako výbor ve spolupráci s ministerstvem uskutečnili dvoudenní zasedání. Na tom jsme si velmi otevřeně vyměnili názory na připravované klíčové zákony, například insolvence, exekuce nebo zákon o státním zastupitelství. Druhá věc je, že z pohledu řady kolegů ve sněmovně neexistuje dostatečná zpětná vazba, respektive reakce ministerstva na připomínky či návrhy, které zaznívají na jednání výboru. To samozřejmě může zhoršit šanci na přijetí návrhů zákonů předkládaných ministerstvem. Nejde o to, že by snad opozice nebo koalice chtěla ministra grilovat pro jeho neúčast na jednáních. Jde o to zlepšit komunikaci. Poté, co jsme byli dotazováni médii, jsme si nechali zpracovat tabulku účastí ministra na jednání výboru. K mému překvapení se z ní dá vyčíst, že se ministr nezúčastnil jednání výboru ani jednou. To je zřejmě rekord. Za tu dobu, co jsem poslancem si nepamatuji, že by se ministr tak dlouho vyhýbal svému gesčnímu výboru. Neprospívá to komunikaci. Na druhou stranu je třeba dodat, že se vždy omluvil a poslal za sebe své náměstky a projednání zákonů to tak nezmařilo.
Podvýbor pro justici a soudní samosprávu, respektive jeho předsedkyně a Pelikánova předchůdkyně Helena Válková si ale stěžovala, že na poslední schůzi byl podvýbor v podstatě paralyzován ministrovou neúčastí, když za sebe poslal náměstka pro vězeňství Vladimíra Zimmela. Výbor kvůli tomu přijal i usnesení.
Ano. Tato neúčast vztah výboru a ministra eskalovala. Podvýbor se velmi důrazně ohradil proti tomuto chování ministra a já jsem tomu rozuměl. Těch kritických hlasů na adresu ministra bylo při posledním jednání ústavně-právního výboru více. Ministra jsme dle zákona o jednacím řádu vyzvali, aby se zúčastnil již zmíněného mimořádného jednání. Pan ministr je povinen se dostavit. Rozhodně jsme nechtěli a nechceme vést válku jako v mateřské školce, svolávat výbor v termínech kdy ministr z objektivních důvodů přijít nemůže a podobně. Nechceme se přít o to, kdo má větší moc. Jen si chceme o některých klíčových tématech justice pohovořit z očí do očí, ne prostřednictvím náměstků nebo dopisů.
Ještě k zákonu o státním zastupitelství. Razantní připomínky mají kromě nejvyšších soudů i krajská státní zastupitelství. I poslanci ústavně právního výboru navrhovali mnoho úprav, které jak se zdá, zahrnuty nebudou. Jak tedy vidíte budoucnost schvalování toho návrhu?
Byl bych rád, kdybychom našli s ministrem úplnou shodu. Ale už nejsem optimista v tom smyslu, že by byl do vlády poslán materiál, který by měl například osmdesátiprocentní shodu s většinou v ústavně právním výboru. Ale bude-li návrh předložen do konce roku sněmovně, není důvod, aby nebyl během těch dvou zbývajících let projednán a schválen. Je potřeba se podívat na pozitiva i negativa tohoto zákona. Kladem může být, že zejména u hospodářské trestné činnosti může zefektivnit trestní řízení díky vytvoření Speciálního státního zastupitelství. Pozitivem je i to, že bude daleko menší možnost ze strany politiků zasáhnout hlavu soustavy. Tedy například z hodiny na hodinu odvolat nejvyššího státního zástupce. Zákon má samozřejmě i svá rizika. Proběhne velká organizační změna, zruší se Vrchní státní zastupitelství a zřídí se jedno speciální. Každá organizační změna sama o sobě přináší v životě problémy. Myslím, že tento zákon může fungovat pouze za předpokladu, že velmi dobře vyvážíme pravomoci Speciálu a dobře nastavíme jeho kontrolu. Je pro mě těžko přijatelné zřídit nikým nekontrolovatelné Speciální státní zastupitelství se širokou působností, možností atrahovat si řadu případů, které by mu jinak podle zákona „nespadly“ do klína a zároveň možností některé kauzy, například z důvodu složitosti, delegovat na nižší stupně. Nepochybně tedy nemůže fungovat Speciální státní zastupitelství bez dohledu – lhostejno, zda půjde o dohled ze strany soudů v určitých přesně vyjmenovaných případech nebo to bude dohled Nejvyššího státního zástupce, byť bude užší, než by byl dohled například krajského státního zastupitelství nad okresním. Pokud nese Nejvyšší státní zástupce odpovědnost za celou soustavu, měl by mít nástroj pro kontrolu nad Speciálem. Bavme se jen o tom, jak široká kontrola má být.
Je ještě něco, co podle vás stojí v zákoně o státním zastupitelství za zvážení v procesu schvalování?
Na jedné straně se navrhuje konat výběrová řízení na vedoucí státní zástupce, na druhou stranu ti si pak budou moci jmenovat a kdykoliv bez udání důvodu odvolávat své náměstky. Myslím, že to není správný model, neboť by mohl vzniknout systém tzv. neomylných vedoucích, kteří vedle sebe nesnesou jiné schopné a vzdělané lidi jen proto, že ne vždy mají stejný názor jako oni. Rozhodně také nemohu souhlasit s tím, aby se všichni vedoucí krajští zástupci obměnili během dvou let. Žádná vláda by neměla podléhat pokušení tak zásadně personálně měnit mapu soudů nebo soustavy státního zastupitelství. Obměna by měla být rozdělena do delšího časového úseku.
A co říkáte na to, že ten zákon z velké části odmítají krajská státní zastupitelství?
To, že zákon není všeobecně přijímám ani ze strany státních zastupitelství svědčí o tom, že nás čeká dlouhá debata. Jsem si těchto výhrad vědom. Nikomu z nás nepůjde o to hledat na zákonu za každou cenu chyby, ale spíše hledat cestu, jak ty chyby, které jsou mnohdy velmi viditelné, odstranit a jak zákon upravit tak, aby nebyl zneužitelný. Není možné se dívat na soustavu jen pohledem dnešního personálního obsazení. Ano, veřejnost má velkou důvěru k panu doktorovi Zemanovi i k paní doktorce Bradáčové. Personální složení se ale samozřejmě bude v budoucnu měnit. Nevím, jestli by ti, kteří zákon dnes prosazují, by jej úplně stejně prosazovali, kdyby například dodnes byla na pozici nejvyššístátní zástupkyně Renáta Vesecká, kterou by vláda nemohla za žádných okolností odvolat a šéfem Speciálu by byl pan doktor Rampula, který by měl neomezené možnosti zasahovat do případů na celém území státu. Je potřeba nastavit takový sytém, který neselže, ať už bude v čele kdokoliv. To říkám bez toho, aniž bych chtěl hodnotit zpětně činnost jmenovaných.
Jak se díváte na probíhající výběrové řízení na tzv. Elektronický moniorovací systém (EMS), tedy náramky pro vězně? Nebudí ve vás nedůvěru například to, že ministerstvo nyní prodloužilo tendr o dva měsíce a příliš nechce ohledně celé zakázky zveřejňovat bližší informace?
V tuto chvíli ve mně nebudí nedůvěru, alespoň ne velkou. Ale je to věc, kterou se budeme zabývat velmi brzy. Elektronický monitorovací systém potřebujeme, na tom se shodneme i s opozicí. To neustále opakování výběrového řízení, jeho rušení a nové vypisování či různé nastavování vede k mnoha spekulacím a já bych byl rád, abychom už měli hotovo. Aby bylo výběrové řízení ukončené, nenapadnutelné a přineslo především levné řešení. Bude se tím proto zabývat Podvýbor pro finance a věřím, že otazníky, které se objevují, budou ministerstvem uspokojivě vysvětleny.
Spekuluje se o tom, že se opět chystá odvolání generálního ředitele Vězeňské služby, tentokrát Pavla Ondráška. Jeho spory s prvním náměstkem pro vězeňství Vladimírem Zimmelem jsou prý takřka na denním pořádku. Víte o tom něco?
To, že byl odvolán pan generál Dohnal, respektive ten způsob jeho odvolání, nebylo šťastné rozhodnutí. Přineslo to soudní spor a pokud v něm bude pan Dohnal úspěšný, nastane komplikovaná právní situace. Pokud by došlo k dalšímu odvolání ředitele Vězeňské služby, vznikl by úplný chaos. Pro odvolání by proto musely být nesmírně vážné důvody. Pokud by tyto důvody neobstály před soudem, tak by to určitě stabilitě vezeňské služby ani rezortu nepomohlo. V tuto chvíli je důležité dokončit spor s prvním odvolaným ředitelem. Byť jsem zaznamenal spory mezi ředitelem a vedením ministerstva, úvahy o odvolání současného ředitele považuji za spekulaci.
Eva Paseková, Petr Dimun
