Unie obhájců: Ustanovení zákona o znalcích jsou protiústavní a šikanují je

Soudní znalci čelí kritice kvůli posudkům v mediálně známých kauzách Ilustrační foto

Prolomení advokátní mlčenlivosti a porušování rovnosti zbraní ve prospěch státu. Tak hodnotí Unie obhájců návrh zákona o znalcích Ministerstva spravedlnosti. Zákonem má dojít ke kompletní novele právní úpravy znalecké činnosti. „Unie obhájců ČR se jednoznačně proti tomuto zcela neústavnímu postupu ohrazuje a předpokládá, že nemůže projít demokratickým legislativním procesem, završeným platným a účinným zákonem,“ konstatuje se v jejím stanovisku, které má Česká justice k dispozici.

Soudní znalci by měli skládat povinné vstupní zkoušky. Pokud je složí a splní jednotně stanovené požadavky, vznikne jim nárok na jmenování. Jejich posudky se pak budou pravidelně prověřovat. „Pro odbornou veřejnost je dlouho známé tajemství, že znalecké posudky jsou velmi málo spolehlivé. Ve sporných případech dochází k tomu, že si každá strana přinese vlastní posudek, který tvrdí něco naprosto jiného. Pak se zpracovává třetí a nikdo neví, čemu věřit. Právo je přitom v řadě případů vitálně závislé na možnosti spolehnout se na odborné vyjádření z jiného oboru,“ uvedl ministr Robert Pelikán (ANO) při představení návrhu zákona.

Podle Unie obhájců je předně třeba konstatovat, že navržená nová právní úprava byla předložena, jak vyplývá z připomínkového řízení, bez patřičné konzultace se všemi dotčenými veřejnoprávními subjekty, a to zejména se všemi ústředními orgány státní správy a profesními komorami. O tom ostatně již Česká justice informovala.

Množství zásadních a doporučujících připomínek je podle Unie takové, že materiál lze shledat naprosto nezpůsobilým k přijetí v předkládané podobě a bylo by lepší ponechat současnou právní úpravu ze sedmdesátých let minulého století. „Z pohledu Unie obhájců ČR se jedná o další pokus o omezování základních práv a svobod, a to jednak ve formě hyperregulace až šikany znalců a znaleckých kanceláří oproti nově koncipované pozici znaleckých ústavů, ale zejména o snahu nadměrného sběru informací ze všech druhů řízení a stále aktuální pokus o prolomení advokátní mlčenlivosti prostřednictvím evidenční a informační povinnosti znalců,“ konstatuje Unie.

Prolomení advokátní mlčenlivosti

Mezi nejzásadnější připomínky řadí UO ČR samotné vymezení znalecké činnosti, protože zcela likviduje právní úpravu výkonu tlumočnické činnosti bez náhrady zákona o tlumočnících a překladatelích. S ustanovením § 1 návrhu zákona zase souvisí významná otázka, zda je znaleckou činností i odmítnutí vypracování posudku znalcem a v této souvislosti i rozsah jeho mlčenlivosti ohledně důvodů, které v případě zadavatele – advokáta, podléhají bezvýhradné povinnosti mlčenlivosti.

Čtěte také: Česká lékařská komora odmítá Pelikánův zákon o znalcích. Odborníci obor opustí, varují

Advokátům rovněž vadí stanovení podmínky pro vznik znaleckého oprávnění znaleckého ústavu, jakožto privilegovaného znaleckého subjektu s veřejnoprávním přesahem a nejvyšší vahou znalecké autority, oproti minimalizaci osobní odpovědnosti konkrétních zpracovatelů, kteří sami o sobě znalci být nemusí. „Tím se vytváří jakási anonymní veličina s monopolem pravdy a přímým napojením na stranu řízení, kterou je v trestním řízení stát vždy, ve správním téměř vždy a v civilním namnoze. Není zde řešena ani možná podjatost zpracovatele a ve spojení s ustanovením paragrafu 22 je znalecký ústav ze své činnosti neodpovědný,“ uvádí se ve stanovisku.

Samostatnou kapitolou je potom podle advokátů vymezení mlčenlivosti znalce a jejího prolamování. „Zde je třeba navázat na ustanovení paragrafu 1, a sice zda i odmítnutí vypracování znaleckého posudku a jeho důvody jsou jakožto výkon znalecké činnosti rovněž kryty zákonnou mlčenlivostí. Výkladem ustanovení paragrafu 19 odst. 1 a minore ad maius lze dospět k závěru, že pokud se orgán veřejné moci dozví o odmítnutí vypracování znaleckého posudku, je znalec povinen vypovědět před ním o všech skutečnostech týkajících se zadavatele, zadání a důvodů, které jej k odmítnutí vypracování znaleckého posudku vedou. V případě zadavatele – advokáta je nasnadě, že mlčenlivost znalce, navazující na mlčenlivost advokáta, který znalecký úkon zadává na základě mandátu a podkladů od klienta, je možno prolomit s průrazem do mlčenlivosti advokáta, což Unie obhájců ČR považuje za zásadně nepřípustné.“

Stanovisko vypracoval i advokát Marek Nespala. Foto: archiv
Stanovisko vypracoval i advokát Marek Nespala. Foto: archiv

Z hlediska prolomení mlčenlivosti advokátů za velmi nebezpečné považují advokáti na první pohled nenápadné ustanovení, které se skrývá pod právní úpravou „Náležitosti znaleckého posudku“, a to ve spojení s ust. § 19 odst. 3  věta druhá návrhu zákona – prolomení mlčenlivosti znalce. Podle této právní konstrukce by byl znalec povinen písemný znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci osobně stvrdit, doplnit, nebo jeho obsah blíže vysvětlit, a to bez ohledu na osobu zadavatele. Tedy i v případě, kdy zadavatelem je advokát, který si nepřeje, aby jeho znalec obhajoval posudek před soudem. Přičemž v takovém případě by se nemohl znalec odvolat na povinnost mlčenlivosti vůči orgánu veřejné moci, před kterým probíhá řízení, v němž má být znalecký posudek použit jako důkaz. „Bez ohledu na prolomení znalecké a navazující advokátní povinnosti mlčenlivosti zde v souvislosti s evidenční povinností znalce dle ustanovení paragrafu 25 návrhu zákona vznikne situace, kdy například obhájce z pokynu a na základě podkladů klienta zadá v rámci strategie obhajoby znalecký úkol, který vyzní pro klienta negativně, orgán veřejné moci činný v trestním řízení se o takové znalecké činnosti dozví, negativní znalecký posudek v řízení použije proti klientovi advokáta a znalec bude povinen ve znaleckém úkonu proti klientovi pokračovat, a to na základě podkladů od advokáta klienta získaných,“ vysvětluje nebezpečí advokát Marek Nespala. „Jednalo by se tak o případ  nejen prolomení advokátní mlčenlivosti, ale zejména prolomení zásady zákazu sebeobviňování (nemo tenetur), o prolomení zásady rovnosti zbraní ani nemluvě, když obhájce oproti tomu samozřejmě nemá možnost se seznámit s výsledkem znalecké činnosti znalce ve stádiu trestního řízení prověřování, kdy takový negativní znalecký posudek prostě do spisu založen nebude a evidující státní orgán se takovým znaleckým posudkem obhajobě chlubit nebude. Tuto právní konstrukci, která je jednoznačně v rozporu s ústavním pořádkem je třeba razantně a jednoznačně odmítnout.“

Apetit Ministerstva spravedlnosti

Jako největší problém pokusu o nepřípustnou hypertrofii veřejné moci považuje Unie obhájců ČR navrhovanou právní úpravu evidence znaleckých posudků ve smyslu ust. § 25 návrhu zákona. Podle ní, stručně řečeno, je znalec do pěti dnů od zadání znaleckého posudku povinen v elektronické podobě zapsat do ministerské databáze, a tedy sdělit ministerstvu spravedlnosti veškeré skutečnosti se znaleckým úkolem související, a to včetně stanovení odměny a jejího účtování. „Opět se jedná se o jednoznačné prolomení advokátní mlčenlivosti, je-li zadavatel advokát a naprosté obnažení strategie právního zastoupení či obhajoby v řízení, kde protistranou je stát,“ kritizuje Nespala. Za zmínku podle advokáta stojí, že v rámci připomínkového řízení zůstalo téměř na všech připomínkových místech toto navrhované ustanovení bez pozornosti vyjma Ministerstva financí, které ve svých připomínkách navrhuje další zpřísnění o naprostou evidenční povinnost ohledně veškeré znalecké činnosti znalce a vyjma Nejvyššího státního zastupitelství, které požaduje utajení znaleckých úkolů v trestním řízení ve fázi prověřování, protože „…je třeba na ochranu informací z trestního řízení klást zvýšené nároky, neboť v opačném případě hrozí zmaření jeho účelu, kdy již pouhá evidence zadání znaleckého posudku výrazněji rozšiřuje okruh osob, o kterém budou informace z trestního řízení známy, neboť se má evidovat i předmět znaleckého posudku a teoreticky je možné, aby se tyto osoby seznámily i se samotným obsahem znaleckého posudku podle ust. § 33 odst. 3 návrhu zákona…“ Unie obhájců ČR se domnívá, že lépe pojetí navrhované právní úpravy nelze popsat, než učinilo právě Nejvyšší státní zastupitelství, protože touto svou připomínkou naprosto definuje „naléhavou společenskou potřebu“ prolomení advokátní mlčenlivosti a porušení zásady rovnosti zbraní, když znalecké posudky zadané advokáty a obhájci vůbec budou k dispozici státu, avšak znalecké posudky státu zadané orgány činnými v trestním řízení by měly být nedostupné i jiným státním orgánům. Unie obhájců ČR se tak jednoznačně proti tomuto zcela neústavnímu postupu ohrazuje a předpokládá, že nemůže projít demokratickým legislativním procesem, završeným platným a účinným zákonem.

Pelikán představil nový zákon o znalcích Foto: Eva Paseková
Pelikán představil nový zákon o znalcích Foto: Eva Paseková

V samém závěru, v ust. § 48 navrhovaného zákona se potom ruší ust. § 127a OSŘ, neboli možnost předložit znalecký posudek účastníkem řízení s ekvivalentní důkazní hodnotou znaleckého posudku zadaného soudem. Tento návrh jakoby podle UO ČR korunoval legislativní apetit Ministerstva spravedlnosti s cílem oslabit pozici od státu odlišného účastníka řízení, jemuž by se mohlo dle tohoto zavedeného a praxí osvědčeného institutu podařit docílit férového znaleckého posudku ve sporu s veřejnoprávní protistranou. Lze se domnívat, že i procesně trestně-právní obdoba tohoto institutu dle paragrafu 110a trestního řádu by neměla dlouhého trvání po přijetí navrhovaného zákona, a tedy Unie obhájců ČR rezolutně odmítá navrhovaný zákon i v této části.

V obecné rovině návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech pokračuje v nastoupeném trendu posledního období, kdy se stát snaží získávat on-line informace a sledovat ekonomický život (kontrolní hlášení DPH a elektronická evidence tržeb), jak si podle Unie obhájců správně všiml soudce Karel Šimka v rozhovoru pro Českou justici.  Unie obhájců ČR dodává, že by měly být státu k dispozici on-line i informace o rozpracovaných znaleckých posudcích. Tento trend podle advokátů nápadně začíná připomínat „velkého bratra“.

Dušan Šrámek