Právní ochrana je již dnes vychýlená na stranu dlužníků a legislativní činnost vlády v tomto trendu pokračuje. Pokud se oddlužovací novela insolvenčního zákona podá tak, že díky ní nebude potřeba platit dluhy už vůbec, pak to bude podle bývalého náměstka ministerstva spravedlnosti Františka Korbela katastrofa. Nad současnou legislativní činností resortu se zamýšlí v rozhovoru pro Českou justici.
Nejvyšší soud ve svých připomínkách k insolvenčnímu zákonu varuje, že oddlužovací novela může ve svých důsledcích vést až k tomu, že se do horší pozice než jejich dlužníci nakonec mohou dostat především menší věřitelé. Souhlasíte s tímto názorem?
Věřitelé jsou na tom špatně již dnes. V neustálých novelizacích jsou bohužel většinou až na posledním místě. Přitom právě věřitele bychom měli chránit před dlužníkem, který porušil právo, a obvykle nesplnil to, co slíbil. I tato novela je zaměřena především na ochranu dlužníka, nikoli věřitele. Vidět je to ostatně i na souběžné novele občanského soudního řádu a exekučního řádu. Ta věřitele dokonce v některých pasážích aktivně poškozuje, například stanovením povinnosti placení záloh za vymáhání dluhů nebo nuceným zapojením exekutora, kterého věřitel vůbec nemusí chtít, třeba jen proto, že mu je regionálně velmi vzdálen.
Rozlišuje novela dostatečně dlužníky usilující o oddlužení, kteří se dostali do problémů vlastním zaviněním, respektive úmyslně, od dlužníků, kteří pouze „měli smůlu“? Budou schopny soudy či insolvenční správci efektivně dané postavení rozlišit? A budou moci efektivně kontrolovat chování dlužníka v průběhu celého oddlužení?
Snaží se o to. Na oddlužení by neměl dosáhnout dlužník, který se v posledních třech letech choval nepoctivě nebo lehkovážně, takže třeba své prostředky prohrál v automatech. Nicméně v praxi bude třeba tyto podmínky prokazovat, a jistě že každý dlužník se bude snažit vylíčit sám sebe jako oběť, která za své vlastní dluhy nemůže.
Nepodporuje masivní rozšíření a možnost opakovaného oddlužení morální hazard?
Ano, o tomto riziku se v odborné veřejnosti hovoří od počátku. Novela se tomu snaží bránit právě stanovením podmínek poctivosti. Ale nejde tu jen o samotnou právní úpravu. Důležitá bude též její prezentace směrem k veřejnosti. Pokud se podá tak, že díky ní nebude potřeba platit dluhy už vůbec, pak je to katastrofa. V případě jejího schválení by Ministerstvo mělo provést osvětovou kampaň, aby bylo jasné, že to tak úplně není.
Je podle vašeho názoru efektivně řešena koncentrace řízení u jednoho exekutora? Dala by se tato situace efektivněji řešit například zavedením teritoriality?
Domnívám se, že koncentrace ani teritorialita nejsou vhodným řešením, neboť jen dále prohlubují náklady a strasti věřitele, aniž by to mělo jakýkoli přínos pro dlužníka. Je signifikantní, že tyto změny si nejvíce přejí samotní exekutoři, neboť monopolizují jejich postavení v regionech a zajišťují jim trvalý přísun případů. Věřitelé, které jako klienty zastupujeme, si to v žádném případě nepřejí.
Řada připomínkových míst kritizuje i institut tzv. chráněného účtu, s tím, že jde o příliš složitou úpravu, a že už dnes je minimální částky v exekuci nezabavitelná.
O této úpravě se přemýšlí dlouho a jejímu smyslu rozumím. Chce se dosáhnout toho, aby i dlužník v exekuci mohl disponovat nějakou menší částkou v rámci bezhotovostních operací na svém účtu, zejména pro účely zajišťování plateb z trvalých příkazů na nájemné, stravenky, služby spojené s bydlením apod. Problém je spíše technický, jak to udělat, aby právní úprava nebyla příliš složitá, nedublovala se s ochranou nezabavitelné částky mzdy a nevytvářela prostor pro zneužití a vyvádění prostředků dlužníka před věřitelem.
Problémem může být pro nedobrovolné věřitele otázka povinných záloh. Je možné tuto povinnost právně vymáhat, zvláště když oprávněný přijde fakticky o svobodnou volbu exekutora? Nepovede to k tomu, že raději nebudou věřitelé své pohledávky vymáhat?
Ano, to je problém a věřitelé na něj dále doplatí. Vymáhat tuto povinnost nebude ani třeba, neboť pokud věřitel zálohy nezaplatí, exekutor řízení o jeho pohledávce zastaví. Že se menší pohledávky již nevymáhají, není hrozba, ale bohužel holý fakt. Již předchozí novely vedoucí k drastickému snížení nákladů vymáhání a dalších parametrů systému způsobily, že pro věřitele je vymáhání drobných pohledávek výrazně ztrátové, a tak to pochopitelně nedělají. To je skutečný morální hazard, neboť profesionální dlužník si na to zvykne a bude s tím tak počítat, zatímco poctivý člověk, který plní své závazky, tyto ztráty zaplatí. Věřitelé totiž nemají jinou možnost, než promítnout ztrátové dluhy do ceny svých služeb. Ať již jde o elektřinu, plyn, veřejnou dopravu, odpady, vodné a stočné a mnoho dalšího.
Jak vnímáte legislativní proces u obou dvou zmiňovaných norem, kdy novela exekučního řádu byla vrácena před rokem k dopracování, a místo toho byla výrazně rozšířena, a u insolvenčního zákona jde do připomínkového řízení novela, aniž by byla vůbec schválena předcházející?
Nejde o to, že návrh novely již jednou vrátila Legislativní rada k dopracování a předkladatel ji výrazně doplnil. Návrh šel znovu do připomínkového řízení, takže jde fakticky o novou novelu. Potíž je spíše v tom, že celkově je novel procesních předpisů extrémně mnoho, takže se v nich již prakticky nikdo neorientuje. Ideální by bylo veškeré další změny procesních předpisů pro exekuční a soudní řízení zakázat a všechnu energii věnovat již jen koncepčním pracím na novém občanském soudním řádu. Ten stávající máme z roku 1963, ve znění více než 150 novel, a nikomu nevyhovuje.
Nejde už ochrana dlužníků nad rámec, kdy může narazit do vymahatelnosti práva? Neobáváte se, že tato ochrana bude mít i negativní ekonomické a sociální důsledky, například ve zdražování půjček a úvěrů, či služeb u nedobrovolných věřitelů?
Ano, samozřejmě, to tak je a mám dojem, že to snad musí být každému, kdo sleduje situaci, zřejmé.
Je úprava, podle níž v případě oddlužení nemusí v krajním případě dlužník v oddlužení zaplatit kromě odměny insolvenčnímu správci nic, a v zákonné ukončení exekuce po dvou letech, vůbec slučitelné s ústavním právem na majetek?
Nepochybuji o tom, že pokud by taková změna prošla, pak se dostane velmi brzy k přezkumu Ústavním soudem. Ale jak to dopadne, si netroufám odhadovat.
Dušan Šrámek
Mgr. František Korbel, Ph.D. – je partnerem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. Specializuje se na veřejnou správu, správní právo, legislativu, právo na informace, právo informačních technologií, procesní předpisy a rekodifikaci soukromého práva.
Před nástupem do kanceláře Havel, Holásek & Partners působil jako advokát, zakladatel a společník úspěšné advokátní kanceláře Korbel, Tuháček & partneři. Od roku 2006 byl zaměstnán ve veřejné správě, nejdříve jako místopředseda Legislativní rady vlády, v letech 2007 – 2013 též jako náměstek ministrů spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila, JUDr. Pavla Blažka, Ph.D. a Mgr. Marie Benešové. Na ministerstvu spravedlnosti řídil projekt rekodifikace soukromého práva. Je zakládajícím členem výkladové Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. V letech 2009 – 2010 byl náměstkem ministra životního prostředí.
