Vrchní soud: Státní zástupce Matula porušil zákon, rozhodl místo soudu

Tomáš Horáček Foto: archiv

Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Zdeněk Matula překročil podle soudců Vrchního soudu v Praze (VS) svoji pravomoc, když odmítl přijmout v listopadu letošního roku kauci 10 mil. Kč jako záruku za vazbu podnikatele Tomáše Horáčka. Vyplývá to z textu usnesení VS z 5. prosince, kterým senát pod předsednictvím soudce Martina Zelenky vyhověl stížnosti obhájce obviněného Jiřího Teryngela a Matulovo rozhodnutí zrušil jako nezákonné.

Mezitím však o rozšíření důvodů vazby a jejím prodloužení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 (OS) a následně Městský soud v Praze (MěS), který rozhodnutí potvrdil a Horáček je tak nadále stíhán vazebně. V případu totiž probíhala paralelně dvě řízení: vazební na úrovni OS a MěS a rozhodování o přípustnosti kauce. O její přípustnosti rozhodl Matula 8. října a stanovil její výši na 30 mil. Kč. Toto rozhodnutí na základě Horáčkovy stížnosti 6. listopadu zrušil VS a stanovil výši kauce na 10 mil. Kč.

Tu složil Tomáš Horáček na příslušný účet 8. listopadu, avšak již 9. listopadu státní zástupce Matula rozhodl, že usnesení o přijetí kauce ruší, neboť pominuly důvody pro její přijetí. Ten den měl totiž Matula po prověrce spisu zjistit, že Horáček působil ve dnech 7. a 8. listopadu 2018 na dosud nevyslechnutého svědka.  Podle Matuly tak pominuly důvody, které k přijetí peněžité záruky vedly, neboť podle § 73a odst. 1 trestního řádu nelze přijmout složenou peněžitou záruku, je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. b) trestního řádu (ovlivňování svědků). Horáček totiž místo čísla na jednoho ze svých advokátů uvedl číslo, které patřilo jeho sestře a takto měl komunikovat se svojí družkou a dalšími osobami. Státní zástupce Matula pak po svém rozhodnutí navrhl OS pro Prahu 5 rozšíření vazebních důvodů, přičemž soud rozhodl 16. listopadu, a to kladně. Podle obhajoby však návrh předložil Matula soudu až 12. listopadu a Horáček tak byl ve vazbě nezákonně minimálně od 8. do 12. listopadu.

Obhajoba ve své stížnosti k VS vyslovila také důvodné podezření, že státní zástupce Matula o telefonátech Horáčka celou dobu věděl a neměl nikdy v úmyslu kauci přijmout. Místo toho nechal telefonáty monitorovat, nezasáhl a podle obhajoby je také pravděpodobné, že testoval i hovory Horáčka s jeho advokáty, čímž se dostal k důvěrným informacím, na které se vztahuje advokátní tajemství. Tomu by nasvědčovaly i okolnosti, které podle obhajoby provázely vazební řízení u OS pro Prahu 5 a které jsou předmětem stížnosti obhajoby na postup soudce OS Jana Novotného. Ten měl totiž obhajobě bránit v přístupu ke spisu před vazebním řízením 30. října s odůvodněním, že neví, zda s tím souhlasí státní zástupce. Přístup obhájcům pak umožnil až těsně před samotným řízením, neboť už to státní zástupce povolil. Tím podle obhajoby soudce Novotný porušil právo na obhajobu, kdy neměl žádný zákonný důvod jí odpírat přístup ke spisu. Natožpak s odkazem na povolení státního zástupce. „Pokud státní zástupce nechtěl, aby se obviněný dozvěděl o výsledcích operativního šetření (podniknutého zřejmě mimo rámec trestního řízení) neměl takové důkazy předkládat. Jestliže je předložil, bylo nikoli na volné úvaze soudce, ale bylo jeho povinností takové důkazy druhé straně zpřístupnit. Pokud dal najevo, že k tomu potřebuje souhlas státního zástupce, zjevně zpochybnil integritu soudcovského stavu i důvěru veřejnosti v nezávislost jednání, zejména za situace, kdy věc je stále medializována“, stojí ve stížnosti na soudce Novotného.

Klíčové pro věc ovšem je, že již nejpozději 30. října měly být součástí spisu informace, které do něj měl vložit sám státní zástupce Matula, totiž že Horáček používá telefon z vazby v rozporu se zákonem.

Soudci VS v čele s Martinem Zelenkou však v rozhodnutí Matuly z 9. listopadu shledali nakonec jinou nezákonnost, pro kterou jej zrušili. Podle jejich názoru totiž Matula neměl pravomoc rozhodnout o odmítnutí kauce, to svěřuje trestní řád pouze soudu. „Napadené rozhodnutí je totiž v rozporu s principem výlučné pravomoci soudu rozhodovat o vzetí obviněného do vazby a o jejím dalším trvání, který se do tohoto zákonného ustanovení promítá. Podle § 73b odst. 2 trestního řádu smí státní zástupce rozhodnout v přípravném řízení o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu pouze kladně a není oprávněn učinit negativní rozhodnutí. Jestliže žádosti obviněného vyhovět nehodlá, je povinen ji i se svým stanoviskem předložit k rozhodnutí soudu příslušnému podle § 26 trestního řádu. V projednávané věci se přitom fakticky jedná stále o jedno a totéž rozhodnutí o žádosti obviněného ze dne 1. 10. 2018 o propuštění z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky a napadeným usnesením státní zástupce de facto tuto žádost zamítá a obviněného tak ponechává ve vazbě. Navíc reviduje již pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, jímž bylo rozhodnuto, že přijetí peněžité záruky je přípustné a byla určena její výše. To ale státnímu zástupci nepřísluší s ohledem na již shora zmíněný princip výlučné pravomoci soudu rozhodovat o dalším trvání vazby a podle názoru vrchního soudu tak rozhodl, co se týká napadeného usnesení, ve věci nepříslušný orgán. Obviněný Bc. Horáček je nadále omezen na svobodě vazbou a negativní rozhodnutí podle § 73a odst. 1 trestního řádu v tom smyslu, že se i přes již složenou peněžitou záruku tato nepřijímá a obviněný se nepropouští z vazby na svobodu, neboť v mezičase vyšly najevo skutečnosti odůvodňující rozšíření vazebních důvodů o koluzní vazbu podle § 67 písm. b) trestního řádu, spadá do výlučné pravomoci soudu, jemuž měl státní zástupce věc k rozhodnutí předložit“, argumentují soudci VS v usnesení, které má Česká justice k dispozici.

V ostatních námitkách odkázali soudci obhajobu na nadřízené Matuly. Podle vyjádření Horáčkova obhájce Jiřího Teryngela pro Českou justici bude v této věci podáno trestní oznámení. Stížnost na soudce OS pro Prahu 5 řeší předseda MěS Libor Vávra.

Petr Dimun