Návštěvy ve věznici seděly před odsouzenými jako v divadle, zjistila ombudsmanka

Cela ve Věznici Kuřim, jak ji prezentuje web věznice. Foto: Vězeňská služba

V řadách za sebou jako diváci v divadle, žáci ve škole nebo cestující v autobusu byli usazovány návštěvníci Věznice Kuřim. Mezi místy neexistovaly přepážky, takže při plné obsazenosti návštěvní místnosti veřejně hovořilo s odsouzenými až 75 lidí najednou. Po zásahu veřejné ochránkyně práv nechala ředitelka věznice instalovat do místnosti přepážky a plánuje celkovou změnu komunikace mezi odsouzenými a jejich návštěvami.

S podnětem se k veřejné ochránkyní práv obrátila družka odsouzeného: „Jmenovaná si stěžovala na realizaci bezkontaktních návštěv (nemožnost komunikovat přes telefon v plně obsazené místnosti z důvodu velké hlučnosti, nedostatečný počet telefonů, kdy s odsouzeným chtějí hovořit současně 4 osoby, nevyhovující malé prostory),“ stojí v úvodu šetření veřejné ochránkyně práv.

Za první dva se posadí další dva

Pro bezkontaktní návštěvy disponuje věznice místem pro čtyři odsouzené spolu s jedenácti místy pro jedenáct odsouzených ve standardním režimu v jedné místnosti. „Návštěvní místnost je koncipována pro 11 odsouzených v běžném režimu návštěv, a dále pro 4 odsouzené, u kterých bylo rozhodnuto o provedení bezkontaktních návštěv,“ zjistili zaměstnanci Kanceláře ombudsmanky loni v říjnu.

Při bezkontaktních návštěvách byli návštěvníci usazováni jako cestující v autobusu v řadách po dvou za sebou: „Před odsouzeného se při provedení bezkontaktních návštěv mohou posadit 2 osoby. Další dvě osoby se musejí posadit za první dva návštěvníky,“ popisuje veřejná ochránkyně v šetření situaci. Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše 4 osoby včetně nezletilých dětí, uvádí se v šetření.

První telefonuje, děti křičí, lidé hlučí

Prostory se sluchátky, přes které se odehrává bezkontaktní návštěva, nebyly nijak odděleny: „Jednotlivá místa pro provedení bezkontaktních návštěv nejsou oddělena jakoukoliv přepážkou. Zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv se zkusili navzájem dorozumět pomocí sluchátek, u některých sluchátek bylo v prázdné místnosti slyšet běžným způsobem, u některých byla slyšitelnost slabší, občas ve sluchátku praskalo. Podotýkám, že pro navození alespoň částečného hluku z obsazené návštěvní místnosti byly spuštěny dva mobilní telefony, které vytvářely zvukovou kulisu,“ stojí ve zprávě o šetření.

„Návštěvní místnost je koncipována celkem pro 15 odsouzených a jejich návštěvy, celkem tedy v případě návštěvy 2 až 4 návštěvníků u jednoho odsouzeného se jedná o situaci, kdy v jedné místnosti současně hovoří 45 až 75 osob, při návštěvách mohou být přítomny i malé děti, které mohou mít hlasitější projevy,“ dochází k závěru šetření.

Podle zprávy se za předpokladu, kdy slyšitelnost ve sluchátkách není stoprocentní, nelze nijak zesílit zvuk přijímaného hlasu ve sluchátku a mezi jednotlivými návštěvami není jakákoliv přepážka, nemohou návštěvy dostatečně slyšet. „Nedokážu si představit, že bych mohla telefonovat v místnosti, kde hovoří současně tolik osob. Dále musím podotknout, že pokud jedno ze sluchátek není využíváno, stále přijímá do spojení mezi odsouzeným a návštěvou okolní hluk z návštěvní místnosti. Při takto špatných technických podmínkách spolu hovoří odsouzený a jeho návštěva v délce tří hodin. Současně je nutné si uvědomit, že návštěva s odsouzeným může hovořit o ryze soukromých či intimních věcech, které však musejí bezprostředně slyšet i všichni ti, kteří sedí v blízkém okolí,“ stojí dále v šetření.

Děti z druhé řady nevidí

Podle zápisu o šetření uvedla ředitelka Věznice Kuřim plk. PhDr. Zuzana Kalivodová k dané stížnosti, že návštěvníci mají k dispozici dva telefonní aparáty s tím, že v právních normách upravujících návštěvy odsouzených není stanovena povinnost umožnit návštěvníkům hovořit s odsouzeným najednou a návštěvníci mají možnost se u těchto dvou aparátů vystřídat, přičemž počet telefonů je tedy dostatečný.

S tím ombudsmanka nesouhlasila:„Omezení při bezkontaktních návštěvách spočívá v přepážce, která je mezi návštěvou a odsouzeným, v ničem jiném. Jinými slovy, pokud bych parafrázovala ředitelku Věznice Kuřim, žádný právní předpis nestanoví při bezkontaktních návštěvách jiné omezení než právě onu přepážku. Jestliže věznice neumožňuje vést rozhovor 4 návštěvníků s odsouzeným současně, aby tato návštěva mohla probíhat standardním způsobem, dochází k omezení práva odsouzeného; v tomto případě je uvedené způsobeno nedostatečným technickým vybavením věznice,“ stojí v záznamu protiargument veřejné ochránkyně.

Úřad veřejné ochránkyně práv rovněž kriticky zhodnotil velikost a uspořádání prostoru vyhrazeného návštěvám: „Situaci, kdy 4 osoby, které mohou odsouzeného navštívit, spolu při návštěvě musejí hovořit stejným způsobem, jako by byli přítomni v autobuse či jiném hromadném dopravním prostředku, považuji za nedůstojnou. V běžném životě, kdykoliv při jakémkoliv setkání, se lidé neposadí ke společnému rozhovoru takovým způsobem, jako je tomu např. ve škole či právě v návštěvní místnosti ve Věznici Kuřim. Pokud jsou přítomny i malé děti, ty mohou sedět vzadu za svým doprovodem, přičemž v takovém případě nemohou mít přes záda svého doprovodu alespoň vizuální kontakt s odsouzeným, kterého navštěvují; v opačném případě však dospělý návštěvník nenatáhne sluchátko až do ,druhé řady´,“ stojí doslova v zápisu o šetření ombudsmanky.

Ředitelka věznice nakonec reagovala změnami

Podle informace na webu Věznice Kuřim stojí objekt věznice na okraji průmyslové zóny, deset kilometrů severně od Brna na jižní Moravě. „Její počátky spadají do let 1956-1957, kdy byla pobočkou Vazební věznice Brno. Současná podoba areálu je z roku 1979. Je určena pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených mužů starších 18 let, kteří byli soudem zařazeni k výkonu trestu do věznice s ostrahou. Jsou zde i oddělení pro výkon trestu mladých dospělých (s ostrahou) a specializované oddělení pro výkon trestu sexuálních delikventů (s ostrahou). Ubytovací kapacita věznice je stanovena na 546 odsouzených se zachováním 4 m2. Vězni jsou ubytováni na společných ložnicích s průměrnou kapacitou 10 lůžek, jsou zde však i pokoje pro 4 nebo 18 odsouzených,“ informuje o sobě zařízení.

Veřejná ochránkyně práv závěrem šetření formulovala právní věty. Na šetření rovněž reagovala konkrétním opatřením ředitelka věznice: Jednotlivá místa pro provedení bezkontaktních návštěv budou oddělena přepážkou a tímto opatřením dojde k větší slyšitelnosti v místnosti, kdy se již nebudou „mísit“ rozhovory u jednotlivých míst určených pro realizaci bezkontaktních návštěv. Plánování bezkontaktních návštěv bude probíhat takovým způsobem, aby nebyly v jednom termínu obsazeny všechny čtyři zřízené přepážky, čímž bude prostor před přepážkou dostatečně velký na to, aby se čtyři židle vešly do půlkruhu vedle sebe okolo jedné přepážky. Ve věznici je rovněž plánována celková změna stylu komunikace mezi odsouzeným a návštěvníky. Věznice objednala dodávku a montáž jedné nové soupravy telefonního komunikátoru, která bude instalována na jedné přepážce v návštěvní místnosti – po vyhodnocení provozu by mohly být touto technikou osazeny i další přepážky.


Právní věty
I. Věznice musí zajistit pro realizaci bezkontaktních návštěv odpovídající technické a materiální vybavení.

II. Omezení při bezkontaktních návštěvách musí spočívat pouze v přepážce, která je mezi odsouzeným a návštěvou. Zejména musí být mezi návštěvou a odsouzeným dobrá slyšitelnost a takové návštěvy musí probíhat v dostatečně velkých prostorách, aby návštěva a odsouzený mohli k sobě hovořit tváří v tvář.


Irena Válová