Kumulace trestů plní věznice. Podmíněný trest řada lidí nepochopí, zaznělo ve sněmovně

Česká vězení praskají ve švech Foto: VSCR

V České republice neexistuje individualizace trestů a jejich řetězení a kumulace je jedním z důvodů vysoké vězeňské populace. Problematikou se zabýval seminář Kumulace trestů v Poslanecké sněmovně. Byl významnou ukázkou rozličného myšlení různých skupin právních profesionálů od soudců a státních zástupců až po akademiky, úředníky a politiky.

Seminář pod názvem Kumulace trestů se odehrál pod záštitou Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a předsedy poslaneckého klubu Pirátské strany ČR Jakuba Michálka v pondělí 21. října 2019.

Precizní teoretickou přednáškou k problematice kumulace trestů, které dosud nebyly vykonány, uvedl přítomné do problematiky Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Hned v úvodu citoval dva soudce, kteří se již dříve k problému vyjádřili. Prvním je předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, podle kterého je řetězení trestů „naprostá absurdita“.
Poté citoval předsedu senátu KS v Českých Budějovicích soudce Petra Černého, podle kterého je za určitých podmínek odsouzenému ukládán trest a s ním přijde kolotoč dříve uložených trestů. Podle Jakuba Drápala jde například o situace, kdy osoba spáchá trestný čin po podmínečném propuštění nebo ve zkušební době nebo v průběhu odsouzení.

Rozhovor s Jakubem Drápalem čtěte zde: Justice by se neměla bát jasně definovat principy rozhodování o trestech

Dejme soudcům širokou diskreci a vodítko

Podle Jakuba Drápala je dělící okamžik vyhlášení trestu. Na rozdíl od viny trest se trest již nekumuluje. Například v případech trestního příkazu přichází odsouzenému dopis, ze kterého si podle Drápala vyvodí, že se vlastně nic neděje. Podle něho by uložení trestu mělo být přiměřené, spravedlivé a v souladu s účelem.
Proto bychom si měli klást otázku, zda je přiměřený uložený trest nebo ten, který bude nakonec vykonán. „Lidé mají tendence podceňovat dopady trestů. Trest by však neměl ochromovat, ale vést k lidství a napravovat. To znamená, že jen nenačítáme tresty, ale budeme se o odsouzeného zajímat,“ uvedl.

Významná část odsouzených vykonává trest delší, než je horní hranice sazby za nejzávažnější trestní čin, který spáchali. Rovněž odsouzení při kumulaci trestů vykonávají trest delší ve srovnání s délkou uloženou samostatně za jednotlivé trestné činy. To je podle něho důvod, proč máme tak vysokou vězeňskou populaci. Soudci v odůvodněních neříkají, zda k této kumulaci přihlížení. Potřebujeme, aby nakonec byl uložen jeden trest jedním soudem, uvedl.

Změna je podle Jakuba Drápala spravedlivá, protože tento jev je praxí vnímán jako problém. Pokud umožňujeme zahladit dřívější dosud nevykonané tresty plně, proč je nepřijímat částečně, domnívá se Drápal.
Jako příklad uvedl praxi Skandinávie, kde je možné přijmout trest částečně nebo plně a tamější zákony v určitých situacích nedávají soudci diskreci. „Je třeba dát soudcům širokou diskreci a současně vodítko, jak se v této věci pohybovat,“ řekl. Kromě toho je podle něho třeba připravit procesní aspekty, neboť už dnes ukládání souhrnného trestu pro soudce náročné.

Pachatelé potřebují šok z vězení

Podle místopředsedy Městského soudu v Praze Jana Kadlece je kumulace alternativních trestů dílčí problém a částečně příčinou vysokého počtu vězňů. Odstranění řetězení trestů by bylo podle něho možné dosáhnout změnou přístupu soudců k ukládání trestů a zrušením některých trestných činů.
Podle jeho slov existuje mezi odsouzenými dost případů lidí, kterým je uložen podmíněný trest, ale oni to nepochopí, následně dostanou trest obecně prospěšných prací, znovu to nepochopí, to se několikrát opakuje a pak dostanou pět let ve vězení. Tam se stávají recidivistou, řekl soudce, který uvedl i čísla: Průměr Evropy je 100 vězněných osob na sto tisíc obyvatel, zatímco v ČR je to 200 osob na sto tisíc obyvatel.

Asistent soudkyně Kateřiny Šimáčkové Jakub Drápal Foto: Bakala Foundation

Podle soudce Jana Kadlece by velké části pachatelů pomohlo, pokud by po prvním alternativním trestu dostali krátký trest vězení. „Stačí měsíc a ta osoba funguje jinak. Zejména u mladistvých je šokový efekt velký. Osoba si situaci začne uvědomovat a začne se korigovat,“ řekl doslova místopředseda Městského soudu v Praze s tím, že Vězeňská služba bude určitě říkat, že krátké tresty se nevyplatí. „Já jsem přesvědčen, že ano,“ řekl soudce Kadlec.

S tím zásadně nesouhlasila přítomná pracovnice Institutu pro kriminologii: „Vůbec nesouhlasím, v zahraničí to bylo odzkoušeno, nefunguje to a má to opačné účinky, například v Německu se to ukázalo jako nefunkční,“ reagovala.

Zamysleme se, co s počtem vězňů

Naopak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Jan Lata souhlasil s oběma předřečníky s tím, že na určité osoby „papír o vykonání alternativního trestu“ nefunguje už vzhledem k povaze těch, kteří páchají trestnou činnost.
Za nějakou dobu s nimi státní zástupce a soudce ztratí trpělivost a uloží kumulovaný trest a dojde k řetězení. Možná podle jeho slov soudci s uložením nepodmíněného trestu otálejí, řekl. Poté se zastal instituce trestního příkazu: Trestní příkaz řízení zrychluje, omezovat trestní příkaz není cesta.

Podle Laty bychom měli uvažovat, jak snižovat vězeňskou populaci. „Setrvale nám klesá kriminalita, neklesá nám ale závažná hospodářská kriminalita. V době ekonomického růstu a snižování kriminality se zamysleme, jak snižovat vězeňskou populaci,“ uvedl.

Chcete kodifikovat generální pardon

Zásadní nesouhlas s řečníky pak projevil předseda senátu Nejvyššího soudu Jiří Říha, který se označil za oponenta Jakuba Drápala. Podle jeho slov je trestní politika státu uspokojivá a orgány činné v trestním řízení fungují. Podmíněný trest funguje dobře, práce s odsouzenými probíhá. „Není v silách společnosti zbavit se recidivy, pokud nebudou tresty absolutní jako ve středověku,“ upozornil soudce Říha. Podle jeho názoru by se nástrojem mohla stát tzv. otevřená věznice.

Jak dále zdůraznil soudce Jiří Říha, máme §39 trestního zákona, který jasně říká, jak mají být ukládány tresty. Podle něj je tam řada dalších kritérií, která nebyla předřečníky zmíněna: osoba pachatele, majetkové poměry, možnost nápravy.

Ani ten „dělící okamžik“ není divný, soud ukládá buď úhrnný trest nebo souhrnný trest a možností, jak osoby postihovat, je mnoho. Podle soudce Nejvyššího soudu nelze vytrhávat z kontextu a není možné zveličovat jednu funkci trestání, není možné, aby „alfa a omega trestání byla náprava“, uvedl soudce Nejvyššího soudu kriticky. Podle soudce Jiřího Říhy by Drápalův návrh „kodifikoval generální pardon“.

Návrh trestu už do obžaloby

V diskusi pak reagoval Jakub Drápal, který ke svému „generálnímu pardonu“ vysvětlil, že vždy zdůrazňuje, že opakované odsouzení má vést ke zpřísnění trestu. Jak ale můžeme pracovat s pachatelem, když soudce neví, jaký trest pachatel nakonec vykoná, když má tři podmínky?, vznesl otázku.

Na to soudce Říha reagoval výkladem historie trestní politiky do roku 1950, po přijetí současné legislativy v roce 1961 a po roce 1989. Poté vyzdvihl současný návrh novely, podle které by měl být návrh trestu od začátku součástí obžaloby, aby si obžalovaný od začátku uvědomil, o co se hraje. „Dnes se jako trumf schovává do závěrečné řeči státního zástupce. Díky Nejvyššímu státnímu zastupitelství se už v obžalobách začíná objevovat,“ řekl soudce.

Irena Válová