Obavy o zneužití hromadných žalob. Mělo by se počkat na evropskou směrnici, zaznělo na LRV

Výhrady k investorskému charakteru, vnucování ochrany tam, kde není veřejný zájem nebo zbytečné „předhánění“ evropské směrnice o reprezentativních žalobách. To jsou jen některé z výtek, které zazněly z úst odborníků na posledním jednání Legislativní rady vlády k návrhu zákona o hromadných žalobách. Vládní legislativci nakonec jednání přerušili a Ministerstvu spravedlnosti vrátili zákon k dopracování.

Návrh zákona představuje v českém civilním procesu revoluci, když zavádí institut hromadných žalob a v porovnání s jinými zeměmi EU představuje i zneužitelný systém opt-out (odhlašovací žaloba). Největší výtka směřuje k tomu, že takový charakter hromadných žalob může sloužit ke konkurenčnímu boji. Skládanou jistinu na případnou újmu ze zpřístupnění důkazních prostředků stanovuje soud, standardní výše je ale pouhých 100 000 Kč. Nabízí se otázka, zda je taková částka adekvátní například v případě vyzrazení obchodního tajemství. „K návrhu zákona o hromadných žalobách byla vedena rozsáhlá diskuze, která vyústila s ohledem na množství připomínek, které byly k návrhu zákona ze strany členů Legislativní rady vlády, včetně zpravodajů, vzneseny, v přerušení projednávání návrhu zákona za účelem jeho dopracování,“ sdělil České justici mluvčí resortu Vladimír Řepka.

Obecně se podle něj diskutovala otázka rozsahu odhlašovacího hromadného řízení, kde bylo navrhováno zúžení jen na spotřebitelské spory, nebo použitá terminologie, kritizováno bylo například využití pojmu „strana řízení“ namísto „účastník řízení“. Z koncepčního hlediska se řešil i osud finančních prostředků, které byly složeny do soudní úschovy a poškození se o ně ve lhůtě nepřihlásili. „Část LRV podporuje stávající řešení, podle kterého mají být prostředky využity na ochranu spotřebitele, část požaduje vrácení žalovanému,“ dodal Řepka.

„Základní připomínka je, že dosud není platná evropská směrnice v této oblasti a že je tedy na místě počkat na její definitivní schválení,“ řekl po jednání pro Týden v justici prorektor Právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen legislativní rady Aleš Gerloch. Na evropské úrovni se totiž v současné době dokončuje návrh směrnice o reprezentativních žalobách a ČR ji bude muset v budoucnu implementovat. Čeští zákonodárci tak nyní zřejmě tvoří zákon, který bude potřeba brzy měnit, aby byl v souladu s evropskou směrnicí. Podle dalšího člena poradního orgánu vlády Víta Jáska hrozí, že současný návrh povede ke spekulativním žalobám, jako se tomu děje například v Americe. „Chceme to raději tak, jak to navrhuje Evropská komise, tedy zákon o reprezentativních žalobách, který je založen na neziskovém principu,“ uvedl Jásek, který je též ředitelem Unie zaměstnavatelských svazů.


Nejčastější výhrady odborníků k návrhu zákona o hromadných žalobách

  • investorský charakter
  • nedokončená evropská směrnice o reprezentativních žalobách
  • hrozba zneužití a byznys se žalobami
  • absence praxe v právu kontinentálního typu
  • opt-out (odhlašovací režim) a řízení s nejasně vymezeným předmětem
  • nesoulad s civilním procesním právem

K investorskému charakteru hromadných žalob má výhrady řada odborníků. Autor občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš, České justici řekl, že má obavy z toho, že se nikdo nezabýval tím, co hromadné žaloby udělají s trhem byznysově. Upozornil také na to, že zákon o hromadných žalobách je zvláštní předpis, přičemž obecným je občanský soudní řád. Návrh by se tak měl podle něj spíše soustředit na to, co civilní kodex neupravuje.

Princip odměňování správce skupiny by podle pracovní skupiny pro soukromé právo Legislativní rady vády neměl být ve všech případech založen na postavení správce jako podnikatele, jehož předmětem podnikání je zprostředkovávat uplatňování nároků s kolektivním prvkem v hromadném řízení. „Toto postavení je spíše představitelné v režimu přihlašovacího hromadného řízení, naopak v případech režimu odhlašovacího hromadného řízení by byl vhodný jiný režim financování, který by zohledňoval smysl a účel tohoto řízení,“ uvádí pracovní skupina ve svém stanovisku. Proti pojetí hromadných žalob jako investorské příležitosti pro správce skupiny se již dříve vymezil Nejvyšší soud nebo Česká advokátní komora.

Další člen legislativní rady Bohumil Havel kritizoval přepracování zákona. Ten totiž byl předložen v poměrně výrazně jiné podobě, než „odcházel“ z Ministerstva spravedlnosti do meziresortního připomínkového řízení. „Jinými slovy, text, který byl tvůrcem presentován jako hotový, se následně 2x významně měnil a neodpovídá tak materiálu, který byl původně předkládán a v připomínkovém řízení projednáván. Současně je zjevné, že z připomínkového řízení vyplynula cela řada nevyřešených rozporů,“ uvedl Havel v podkladech pro jednání vládních legislativců. Konstrukce hromadných žalob podle něj hybridně spojuje prvky žalob reprezentativních a žalob hromadných. Pro zavedení „komerčního stylu“ hromadných žalob pak nevidí důvod. „Víme navíc, že se v současné době dokončuje návrh evropské směrnice, který má řešit právě a jen žaloby reprezentativní. Přikláním se k tezím doc. Lavického, které jsem obdržel (byla vytvářena pro kolokvium civilního práva při ÚSP AV ČR) a které poukazují mj. na to, že ochrana soukromých práv má být vystavena na aktivitě soukromých osob a předvídatelnosti nástrojů, které se nabízí. Systémově tak má smysl uvažovat o regulaci reprezentativních žalob, které sledují veřejný zájem, totiž detailněji ochranu spotřebitele, nikoliv obecnou hromadnou žalobu vystavenou na systému odhlašovacím.  Ač se zákon snaží preferovat přihlašovací systém, reálně nabízí jak stranám, tak soudu možnost volit druhou metodu, tedy zákonná preference je pouze formální,“ uvedl Havel s tím, že dnes má tuzemský spotřebitel řadu možností, jak domáhat svých práv i bez nového zákona.

Přestože resort na poslední chvíli v návrhu upřednostnil přihlašovací žalobu (opt-in), varianta odhlašovací žaloby (opt-out) za určitých podmínek zůstává. Návrh zákona tak podstatně omezuje dispoziční volnost stran a dává silnou roli soudu. Jedna z hlavních výhrad, která zazněla na civilistickém kolegiu Ústavu státu a práva ta k zůstává – kolektivní ochrana by neměla být univerzálním prostředkem, ale měla by být pouhým doplňkem civilního procesu. „Celý návrh zjevně vnucuje ochranu i tam, kde není dán veřejný zájem, kde není aktivní zájmová osoba, tedy tam, kde soukromý subjekt vyhodnotí a nabídne možné soudní hromadné řízení,“ uzavírá Bohumil Havel své stanovisko.

Eva Paseková