Bývalá předsedkyně Okresního soudu v Liberci Ivana Šoljaková Foto: Ivan Holas

Kárná žaloba na soudkyni musela být podána znovu, pochybila pracovnice soudu

Nejvyšší správní soud (NSS) bude muset v kárné agendě vyřešit zajímavý problém. Kárnou žalobu na bývalou předsedkyni Okresního soudu v Liberci (OS) Ivanu Šoljakovou, kterou na konci října minulého roku podal tehdejší předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS), musela opětovně na NSS odeslat místopředsedkyně KS Lenka Ceplová. Ta původní totiž do Brna nedorazila.

„Doktor Dörfl jako předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 30.10.2019 zpracoval a podepsal kárnou žalobu proti JUDr. Ivaně Šoljakové. Kárná žaloba spolu s přílohami byla téhož dne i odeslána. Pochybením příslušné pracovnice nebyla ale žaloba odeslána na Nejvyšší správní soud,“ sdělila České justici Lenka Ceplová s tím, že chybující pracovnice byla pracovně právně postižena.

Kárnou žalobu se rozhodl minulý rok Dörfl podat poté, co Šoljaková, ještě ve funkci předsedkyně libereckého okresního soudu, nechala na jeho stránkách zveřejnit informace interních charakteru, včetně emailové komunikace mezi soudci. Jednalo se přitom o odpověď místopředsedkyni téhož soudu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy se tato dotazovala na svého kolegu, soudce téhož soudu, který se ucházel spolu s ní o vedení libereckého soudu. 

Místopředsedkyně Ceplová se rozhodla vyřešit nastalý problém s formálně nepodanou kárnou žalobou tak, že ji odeslala ve znění, které bývalý předseda Dörfl podepsal, na správnou adresu, tedy na NSS do Brna. I s vysvětlením, proč a kam se žaloba „zatoulala“. Ceplová se, z procesní opatrnosti, zároveň k žalobě jako osoba pověřená vedením KS připojila.

Není to poprvé, co se v justici něco takového přihodilo. Podobně pochybila pracovnice Ministerstva spravedlnosti za ministra Roberta Pelikána, která zapomněla odeslat kárnou žalobu na celý senát Vrchního soudu v Praze.

Jindy se přehlédne podavatel a kárné řízení kvůli uplynutí lhůty zastavuje NSS.  Tak tomu bylo před třemi lety u dnes již bývalého soudce Jana Kozáka.

Petr Dimun