Poslanec Výborný o exekucích: Chceme, aby se dlužníkovi vyplatilo pracovat

Bývalý předseda lidovců Marek Výborný Foto: Facebook

Ve zvýšení soudních poplatků se těžko hledá ze strany Ministerstva spravedlnosti nějaká koncepčnost, říká v rozhovoru pro Českou justici předseda poslaneckého podvýboru pro exekuce, insolvence a oddlužení Marek Výborný (KDU-ČSL). Podle něj to jen to ztíží přístup lidem k soudům a spravedlnosti. Jak dále říká, problém s takzvanou dluhovou pastí u nevymahatelných exekucí nevyřeší  exekutorská teritorialita.

V Poslanecké sněmovně se projednává novela exekučního řádu, podle níž by mělo dojít k zavedení teritoriality. Můžete krátce popsat, jaké varianty jsou ve hře?
Argumenty na podporu teritoriality se během jejího projednávání proměňovaly. Jeden z prvních byl ten, že díky ní bude mít dlužník k exekutorovi blíže. Ukázalo se, že více než dvě třetiny dlužníků se vyskytují mimo místo trvalého pobytu a vzdálenost mezi sídlem exekutorského úřadu a bydlištěm dlužníka může i s navrženou teritorialitou představovat 5 hodin cesty. Příkladem může být povinný z Jevíčka s exekutorem přiděleným v Semilech, obojí v rámci Krajského soudu v Hradci Králové. Pak bylo hlavním argumentem, že se tím pomůže lidem v mnohačetných exekucích, ale ukázalo se, že jim podstatně více pomůže mechanismus zastavování nevymahatelných exekucí. V současné době se argumentuje ve prospěch teritoriality tím, že se tak bude řešit korupce. Na to ale existují zcela jiné nástroje. Zamýšlený či nezamýšlený hlavní dopad by tak spočíval v tom, že by se přerozdělil trh pro exekutory. Ambicí změn ale nemá být vyřešení sporů exekutorů. Dlužníkům bychom nepomohli a věřitelům, včetně například matek samoživitelek, by se situace zhoršila.
Druhým je takzvaný sněhulák, podle kterého by docházelo k přidělování exekucí podle toho, kde má dlužník první exekuci. První by následovaly i další exekuce dlužníka. Tento systém má již velmi málo podporovatelů, jeho nedostatky jsou lehce představitelné a je si jich vědomo i Ministerstvo spravedlnosti.

Lidovci mají také svoji variantu. V čem spočívá?
Mnou navrhované řešení je částečná tzv. nepřímá teritorialita, při které budou rozdělovány pohledávky státních a státem ovládaných subjektů na základě principu krajské teritoriality a u čistě soukromých subjektů podle současného modelu. Bude tak zajištěno teritoriální rozvržení podstatné části pohledávek a zároveň nedojde k omezení možnosti v dispozici s pohledávkami věřitelů. Bude tak zajištěn chod všech úřadů, ale systém rozdělování podle současného stavu u části pohledávek zajistí tlak na kvalitu výkonu jejich činnosti a efektivitu. Nechť stát v tom širokém pojetí podle zákona o registru smluv nese břemeno spojené s vymáháním dluhů. Soukromým subjektům ať je minimálně dočasně do doby „odzkoušení“ celého systému ponechána svoboda volby exekutora.
Poslední variantou je tzv. bagatelní teritorialita, kde je hranice pro krajské automatické přidělování stanovena výší pohledávky. Problematická se zde jeví diskuse o té hranici vymáhané částky a současně nebezpečí napadení tohoto řešení u Ústavního soudu. Rozhodnutí zůstane na politicích poslancích a senátorech.

Zmínil jste argument zastánců teritoriality ohledně zpřetrhání korupčních vazeb mezi některými exekutory a věřiteli. Advokátní komora či asociace věřitelů naopak kontrují tím, že je to zavádějící, protože praxe takové případy neindikuje.
Ano, bohužel i mediálně vznikl dojem, že celý problém dluhových pastí a miliónů exekucí vyřeší zavedení krajské teritoriality. Není to pravda, v novele k tomu budou, doufám, důležitější opatření vedoucí např. k zastavování marných exekucí i zpětně. Teritorialita je do značné míry soubojem uvnitř exekutorského stavu. Máme jim my tento střet lidově řečeno „pískat“?

Další změnou je i návrh na povinné zálohy a zastavování exekucí z moci úřední. Nezasahují tyto návrhy už příliš do majetkových práv oprávněných?
Nemyslím si to. Povinné zálohy jsou logickou reakcí na tzv. parkování mnoha exekucí, které jsou fakticky nevymahatelné. Logika je jednoduchá. Chceš pokračovat ve vymáhání, zaplať zálohu, protože to něco stojí. A pokud to uděláš třikrát po třech letech a povinný stejně platit nemá z čeho, tak se tato marná exekuce prostě zastaví. Já v tom zasahování do majetkových práv nevidím.

Neměl by stát převzít svůj díl odpovědnosti za to, že nebyl schopen legislativně ošetřit, aby v minulosti nedocházelo k různým excesům, a nepřenášet důsledky pouze na věřitele, respektive exekutory?
Zastavování starých exekucí se týká právě již běžících nevymahatelných exekucí, což je opatření, které pomůže značnému množství v současné době exekuovaných osob, a to poměrně rychle. Otázka ještě větší benevolence a vstřícnosti u řešení dluhů za státem může jistě být součástí diskuse. Dovedu si některá opatření takříkajíc většího dobrodiní státu představit.

Marek Výborný s kolegy v Poslanecké sněmovně Foto: Facebook

U odborné veřejnosti probíhá diskuse o vypovídací hodnotě různých statistik exekucí a jejich nejednotnosti, přičemž z nich vycházejí legislativní úpravy i sociální programy. Co v tomto směru může váš podvýbor udělat?
Diskutujeme s různými platformami, které se problematikou zabývají a zastávají různé názory. Díky tomu se snažíme do našich stanovisek promítat co největší názorové spektrum a vážit různé pohledy na věc. Podvýbor pro exekuce, insolvence a oddlužení je nicméně legislativním tělesem, statistické informace jsou spíše v gesci Ministerstva spravedlnosti.

Vláda zvýšila existenční minimum, což ovlivní i výši nezabavitelné částky. Jaký to přinese efekt?  Nebude to znamenat, že se prodlouží doba splácení, a že někteří dlužníci nedosáhnou na splátky v oddlužení?
Tato zvýšení nejsou natolik zásadní, aby případné prodloužení délky splácení převážilo zájem na zajištění alespoň minimálního životní úrovně dlužníků. Kdybychom se ohlíželi jen na dobu splácení, vedlo by to k zrušení životního minima jako takového. A my naopak po dlužníkovi chceme, zjednodušeně řečeno, aby se mu vyplatilo pracovat.

Jak hodnotíte rýsující se řešení ohledně nepřijatelnosti kasačních stížností?
Je to celé ve fázi legislativního vývoje a uvidíme, jaký bude výsledek. Už dnes může NSS odmítat kasační stížnost pro nepřijatelnost. Bude záležet na šíři rozšíření této pravomoci NSS. Klíčové je, aby nedošlo ke zhoršení přístupu ke spravedlnosti.

Podobné obavy zaznívají i kvůli zvýšení soudních poplatků.
Zvýšení soudních poplatků nepovažuji za správný krok. Těžko se v tom hledá ze strany Ministerstva spravedlnosti nějaká koncepčnost. Jen to ztíží přístup lidem k soudům a spravedlnosti. Přitom jsou jiné cesty, jak zrychlit řízení. Například pomocí větší a rychlejší elektronizace řízení. Peníze nesmí být limitem v přístupu ke spravedlnosti, poplatky mají mít jen mírný regulační efekt.

Co lze očekávat od rozšíření institutu dohody o vině a souvisejících změn v trestním zákoníku?
Zjednodušení celého institutu má vést k jeho častějšímu využívání oproti stávající praxi v soudní praxi. Jako takový má dohoda o vině a trestu odlehčit soudům v trestním řízení. Při srovnání běžného postupu a postupu se sjednáním dohody o vině a trestu se jeví jako výrazně jednodušší, rychlejší i hospodárnější, a to jak pro policejní orgán, tak i pro státního zástupce a konečně i pro soud. Např. zrušení povinnosti mít při využití tohoto institutu obhájce ušetří prostředky i na straně obžalovaného. Zároveň má být odstraněna hlavní překážka většího využívání institutu dohody o vině a trestu spočívající v omezení jen na méně závažné trestné činy. Pokud toto odpadne, mohlo by se ulehčit okresním soudům projednávajícím takové trestné činy, jako jsou loupež nebo těžké ublížení na zdraví. Bonusem a motivací může být dohoda o vině a trestu v situaci, kdy by obviněný věděl, že zjednodušení řízení může být honorováno zmírněním trestu. Především by takový postup měl smysl v případech spolupracujícího obviněného, kde by to byl státní zástupce, jenž by s ohledem na význam spolupráce mohl dohodnout i náležitý trest a nebyl by odkázán na posouzení věci soudem, který jinak při běžném projednání věci není návrhem státního zástupce na uložení určitého druhu či výše trestu vázán.

Ve sněmovně leží i změna volebního zákona, kterou předložila KDU-ČSL.  Stejný cíl sleduje i ústavní stížnost. Nechcete počkat na její výsledek?
Ústavní stížnost leží v Brně již více než dva roky a nikdo nevíme, kdy o ní Ústavní soud rozhodne. Zákonodárce se nemá ohlížet na rozhodování moci soudní. KDU-ČSL je dlouhodobě přesvědčena, že současný volební systém poslaneckých voleb, který je pozůstatkem opoziční smlouvy a následného zásahu Ústavního soudu, je nešťastný. Nikde na světě nemá obdoby a vlastně do poměrného systému vnáší za určité konstelace výsledků (v několika posledních volbách pravidelně) výrazné většinové prvky, které vedou k tomu, že je poměrně výrazně narušena rovnost hlasů voličů. Stačí se podívat na výsledky z roku 2017. Vítězi stačilo na mandát lehce přes 19 tisíc hlasů, nejmenší politická strana v PS potřebovala více jak 44 tisíc. Váha hlasu voliče je zcela mimo realitu. A taktéž v Evropě nejstriktnější načítací kvórum pro koalice limituje spolupráci politických stran a tím potažmo zpřehlednění politického spektra na půdě sněmovny. I zde by bylo vhodné se pokusit o změnu. Věřím, že jednání na půdě sněmovny jsou možná.

Dušan Šrámek