I zadlužený člověk se může stát poručníkem dítěte, rozhodl ÚS

I zadlužený člověk se může stát poručníkem dítěte, rozhodl dnes Ústavní soud (ÚS). Zastal se ženy, která pečuje o handicapovaného chlapce. Kvůli tomu, že s manželem dluží 330.000 korun a je v exekuci, odmítla ji justice jmenovat poručnicí. Rodině to přinášelo každodenní komplikace. Žena o chlapce pečovala, nebyla ale zákonným zástupcem a nemohla za dítě jednat třeba ve zdravotních záležitostech. Poručnictví vykonával brněnský magistrát.

ÚS označil rozhodnutí brněnských soudů za exces. Zdůraznil právo na druhou šanci a nutnost zohledňovat nejen zadlužení, ale také přístup člověka ke svým závazkům a celkovou způsobilost vykonávat poručnictví.

„Obecné soudy by neměly klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, nýbrž na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného a pomáhat mu,“ stojí v nálezu. Senát se zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ženě v závěru nálezu výslovně složil poklonu za láskyplnou péči a popřál jí i chlapci hodně zdraví, štěstí a společné pohody.

Chlapec se narodil v prosinci 2010. Trpí sluchovým postižením, má diagnostikovánu poruchu pozornosti a aktivity a mentální retardaci. Žena o chlapce soustavně pečuje více než sedm let.

Městský soud v Brně ale dospěl k závěru, že „způsobem života nezaručuje, že je schopna funkci poručníka vykonávat řádně“. Uznal, že je bezúhonná a způsobilá k výchově, na druhou stranu ale zohlednil problémy s financemi. Odvolací krajský soud zopakoval, že o nezletilého sice řádně, pečlivě a s láskou pečuje, ale pro funkci poručníka nesplňuje předpoklady.

ÚS měl opačný názor. „Co více může posloužit jako přesvědčivý důkaz, že stěžovatelka svým způsobem života zaručuje schopnost řádného výkonu funkce poručníka, než právě prostá, ale časem ověřená skutečnost dlouhodobé, soustavné (celodenní) a náležité péče o nezletilého?“ stojí v nálezu. Pokud měla justice pochybnosti o ženiných schopnostech, mohla chlapci vedle poručnice ustanovit též opatrovníka pro správu jmění.

Nález obsahuje také odkazy na klasickou literaturu, třeba k příběhu uprchlého galejníka Jeana Valjeana z Bídníků Victora Huga. „Netřeba připomínat, jak vzorně – navzdory předchozímu pohnutému životu – poté vychoval a jakou láskou zahrnul svoji chráněnkyni Cosettu,“ poukázali soudci.

(čtk)