Státní zástupkyně Petra Lastovecká, která dozorovala brněnskou bytovou kauzu a podílela se i na bitcoinové kauze, rezignovala po 28 letech na funkci. Důvodem je podle ní ztráta důvěry ve vedení státního zastupitelství. Uvedl to Deník N. Rozhodnutí přišlo několik měsíců poté, co skončila v týmu kolem bitcoinové kauzy kvůli údajné podjatosti.

„Rezignovala jsem po 28 letech služby, protože jsem postupně ztratila důvěru v odborné vedení a směřování státního zastupitelství. Práci státní zástupkyně mám stále ráda, ale už nechci být součástí systému, který podle mého názoru opouští hodnoty odbornosti, odpovědnosti a otevřené diskuse,“ sdělila Deníku N.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) webu Info.cz potvrdil přijetí dopisu a řekl, že ho mrzí, že zkušení státní zástupci opouští soustavu. „Nejvyšší státní zastupitelství stejně jako u jiných státních zástupců, kteří v minulosti podali svoji rezignaci, vzalo tuto informaci na vědomí,“ napsal mluvčí instituce Malý.

Výtka za bitcoinovou kauzu

Lastovecká dříve dostala výtku kvůli rozhovoru o svém odvolání z vyšetřovacího týmu bitcoinové kauzy. Podle vrchního státního zástupce v Olomouci Radima Dragouna tím narušila důvěru v práci státního zastupitelství i odborný postup žalobců v probíhajícím přípravném řízení. Kárné řízení ale nenavrhl.

Kvůli případu se Lastovecká dostala do sporu i s nejvyšší státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou. Bradáčová považovala Dragounovo hodnocení za příliš mírné.

„Nejvyšší státní zástupkyně podala v daném kárném řízení námitku. Z té ovšem nevyplývá, že by požadovala přísnější trest. Ve svém podání namítá, že výtka by měla být jinak formulovaná, aby odrážela skutkový stav jednání státní zástupkyně,“ uvedl pro Českou justici mluvčí Petr Malý.

Podle Nejvyššího státního zastupitelství Bradáčová souhlasí s Dragounem v tom, že Petra Lastovecká porušila své povinnosti. Nesouhlasí ale s tím, jak byl popsán dopad jejího jednání. „Na rozdíl od vrchního státního zástupce je ale nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že následkem tohoto porušení došlo nikoliv pouze k ohrožení důvěry veřejnosti v činnost státního zastupitelství, ale že následek je v tomto případě závažnější, tedy ohrožení účelu konkrétního trestního řízení,“ uvedl Malý. Podle něj navíc nešlo jen o teoretické riziko. „A to nikoliv hypoteticky, ale s reálným a průkazným dopadem na další průběh řízení,“ doplnil pro Českou justici.

Mohlo by vás zajímat

Tejc

Informace neměly zaznít veřejně

Nejvyšší státní zastupitelství zároveň zdůraznilo, že Lastovecká nebyla v dané věci dozorovou státní zástupkyní ani nebyla v jiném procesním postavení, které by ji opravňovalo poskytovat informace veřejnosti. „Poskytnutím rozhovoru serveru iRozhlas.cz, zveřejněného 14. 4. 2026, se do veřejného prostoru dostaly informace z probíhajícího trestního řízení, které měly zůstat před veřejností, tím spíše před okruhem osob dotčených trestním řízením, ze zcela legitimních důvodů utajeny,“ uvedl Malý.

Bradáčová přitom využila možnosti, kterou přinesla nedávná novela kárného zákona, tedy podat proti uložené výtce námitku ke kárnému senátu. „Původní formulace výtky, uložené vrchním státním zástupcem bezprostředně po zveřejnění rozhovoru, nevystihovala celý rozměr porušení povinnosti státní zástupkyní,“ dodal mluvčí.

Celá věc souvisela s vyloučením Lastovecké z vyšetřování bitcoinové kauzy kvůli údajné podjatosti, kterou žalobkyně odmítla. Dragoun dříve uvedl, že její podjatost mohla ohrozit trestní řízení. Lastovecká se proti výtce brání a tvrdí, že mlčenlivost neporušila a v rozhovoru nezveřejnila neveřejné informace.

Dopis Petry Lastovecké kolegům

Moje milé kolegyně, moji milí kolegové, přátelé,

v pátek 29. května uplynulo 25 let do okamžiku, kdy jsem byla jmenována státní zástupkyní. Dnes dopoledne jsem na ministerstvu spravedlnosti podala oznámení adresované ministru spravedlnosti o vzdání se funkce státního zástupce.

Neodcházím proto, že bych už neměla ráda práci státního zástupce. Naopak. Pořád si myslím, že tato pozice v trestním řízení je nejlepší, nejzajímavější a nejdůležitější. Stále mám moc ráda trestní právo a kauzy. Jen už si nemyslím, že má smysl pracovat v prostředí, které se časem po odchodu Ivoše Ištvana a Pavla Komára postupně proměnilo v místo, kde téměř úplně zmizela odborná podpora vedení i elementární profesní a lidská důvěra v něj.

Když jsem na VSZ nastupovala, byla jsem přesvědčena, že je to prostor, kde mohu profesně růst vedle lidí, kteří něco umí, mají přirozenou autoritu a jsou schopni a ochotni nést odpovědnost. Tato doba je pryč. Dnes mám často pocit, že role vedení VSZ se postupně zúžila spíše na formální aprobaci, u některých dokonce až na minimální reálnou přítomnost na úřadě a nulový zájem o konkrétní problémy úřadu. Současně cítím ze strany vedení absenci garance vysoké odbornosti chodu úřadu, absence podpory jak odborné, tak lidské.

Za jeden z nejvíce demotivujících aspektů současného fungování úřadu považuji skutečnost, že značná část energie vedení se postupně přesouvá k vytváření atmosféry nedůvěry, interní opatrnosti a osobních animozit. Ve chvíli, kdy jsem obdržela výtku, která byla nejen věcně problematická, ale zároveň i odborně a formálně zpracovaná způsobem, jenž ve mně spíše vyvolal profesní rozpaky, definitivně jsem si uvědomila, že moje rozhodnutí odejít ze soustavy je správné.

Dlouhodobě jsem, i přes počáteční snahu, přestala umět morálně i profesně přijmout směr, kterým se po změnách ve vedení začala ubírat nejen situace na VSZ v Olomouci, ale postupně i fungování celé soustavy státního zastupitelství. Čím dál častěji mám pocit, že se z prostředí, které bylo dříve postavené na odbornosti, přirozené autoritě a otevřené odborné diskusi, stává systém založený spíše na až patologické opatrnosti, alibismu, bezdůvodném formalismu a prvoplánové loajalitě vůči aktuálnímu mocenskému nastavení. Odborné argumenty často ustupují snaze „nedělat si problémy“, samostatný názor přestává být vnímán jako přínos a místo skutečného vedení a podpory lidí převládá atmosféra, ve které je bezpečnější přizpůsobit se, než otevřeně říkat věci, které nejsou pohodlné. A právě s takovým fungováním se už nedokážu profesně ani lidsky ztotožnit.

Po 28 letech v soustavě státního zastupitelství je čas odejít.

Na závěr chci dodat, že doba na VSZ v Olomouci pro mě byla zároveň obdobím obrovského profesního i osobního růstu, za který budu vždycky vděčná. Především Pavlovi Komárovi a Ivošovi Ištvanovi, kteří dokázali stát v čele fungujícího úřadu a být mi odbornou oporou, ale i Petrovi Šeredovi, se kterým jsme občas velmi těžko hledali společnou řeč, ale nakonec jsme ji téměř vždy našli. Děkuji i dalším kolegům, hlavně Michalovi Galátovi a Alešovi Sosíkovi, kteří mě na začátku nasměrovali správným směrem a ukázali mi, jak má kvalitní výkon státního zástupce na špičkové úrovni vypadat. A později, když už jsem se považovala za „dosti moudrou a zkušenou“, tak děkuji všem za rady v situacích, kdy moje „moudrost a zkušenost“ nestačila.

Stejně tak děkuji všem, se kterými jsem měla možnost zažít několik let opravdu milé, přátelské a normální atmosféry na úřadě, kdy ještě převažoval pocit, že člověk pracuje mezi lidmi, kteří si vzájemně věří, respektují se a základně táhnou za jeden provaz. O to víc mě mrzí, kam se celé prostředí postupně posunulo po změně vedení. O to jistější si ale jsem, že rozhodnutí odejít je správné.

Soustava státního zastupitelství se pro mě proměnila v prostor, který mi nemá už co nabídnout, kde jsem dlouhodobě nespokojená, na kterém vidím vady a chyby, které nikdo neřeší, který vedou lidé, kterých si nevážím a kteří by v jeho čele stát, dle mého názoru, neměli.

V současnosti proti mně probíhá kárné řízení o naprosto absurdní výtce, včetně skutkově i právně ještě absurdnější námitky nejvyšší státní zástupkyně proti mně. Z důvodů mé rezignace by sice mohlo dojít k zastavení tohoto řízení, ale již jsem sdělila Vrchnímu soudu v Praze, že na proběhnutí kárného řízení trvám. Trvám na tom už ne kvůli mojí vlastní osobě, ale principiálně kvůli budoucnosti státního zastupitelství

Mějte se krásně a snažte se nezavírat oči před tím, co je potřeba vidět, pojmenovávat to, co je potřeba pojmenovat a bojovat s tím, s čím je bojovat potřeba.

V Brně 1. 6. 2026

Petra Lastovecká