ÚS odmítl Šabatovou, usilovala o přístup k utajovaným stanoviskům

Foto: Pixabay

Bývalá ombudsmanka Anna Šabatová neuspěla u Ústavního soudu (ÚS) ve sporu o přístup ke stanoviskům policie a tajných služeb, která slouží ministerstvu vnitra jako podklad při rozhodování o státním občanství. Jde o utajované informace, které vnitro někdejší veřejné ochránkyni práv v plném rozsahu zpřístupňovat nechtělo. Šabatová se proto obrátila na ÚS s návrhem na zahájení kompetenčního řízení. Soud návrh odmítl, plyne z přehledu na jeho webu.

ÚS měl podle ombudsmanky rozhodnout, že je oprávněna seznamovat se v plném rozsahu se všemi podklady, včetně stanovisek policie a zpravodajských služeb, která mohou obsahovat utajované informace. Podle ÚS ale jde o spor výkladový, nikoliv kompetenční. V daném typu řízení tedy soud nemohl vynést rozhodnutí.

„Jinak řečeno, po ÚS se nežádá, aby rozhodl, který orgán může žádat o předložení písemností. Ve skutečnosti je po něm požadován výklad, zda u některých požadovaných písemností je dána zákonná překážka bránící jejich předložení,“ stojí v usnesení soudce zpravodaje Pavla Rychetského.

K žádostem o udělení občanství se vyjadřují policie a tajné služby. Pokud jejich negativní stanovisko obsahuje utajované informace, neúspěšný žadatel se k němu nedostane, a v důsledku tak nezjistí přesné důvody, proč občanství nezískal. Rozhodnutí také nelze soudně přezkoumat, což v minulosti označil ÚS za legitimní opatření sledující bezpečnostní zájmy státu.

Podle Šabatové by bylo vhodné, aby řízení včetně všech podkladových materiálů mohla přezkoumat alespoň ombudsmanka, a přinejmenším tak zjistit, zda vnitro postupovalo podle zákona. „Klíčovým civilizačním prvkem každého demokratického právního zřízení je právní jistota, že budou respektována nastavená pravidla,“ stálo v návrhu ombudsmanky.

Šabatová v roce 2017 obdržela podnět cizinců, kteří nezískali občanství kvůli možnému ohrožení bezpečnosti. Chtěla se seznámit se stanovisky policie a tajných služeb. Vnitro konstatovalo, že ombudsmanka sice má právo seznamovat se s utajovanými informacemi všech stupňů, ovšem jen pokud to potřebuje nezbytně k výkonu své funkce, což prý není tento případ. Podle Šabatové vnitro nebylo oprávněno jakkoliv posuzovat, co potřebuje ombudsmanka ke své práci. Je prý absurdní, aby úřad jako subjekt kontrolovaný veřejnou ochránkyní práv sám definoval její kontrolní kompetence.

(čtk)