Plakát k filmu Metanol

Aktér metanolové kauzy se domáhal scénáře k filmu Metanol, soud jeho žádost zamítl

Má osoba, o níž je připravován film, právo na poskytnutí scénáře podle zákona o svobodném přístupu k informacím? Odpověď na tuto otázku hledal Městský soud v Praze, když posuzoval žalobu jednoho z aktérů tzv. Metanolové kauzy na Českou televizi (ČT), která odmítla v roce 2017 jeho žádost o scénář k filmu Metanol.

Se žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím se na ČT obrátila v roce 2017 osoba s iniciálami J.V. (pravděpodobně Jiří Vacula, kterého ve filmu ČT hrál Lukáš Vaculík). O scénář k připravovanému filmu televizi požádal, protože měl obavu o to, zda bude jeho postava ztvárněna objektivně a scénář se nebude opírat pouze o rozsudky trestních soudů.

ČT jeho žádost odmítla, přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil na konci roku 2017 i generální ředitel ČT. Obě rozhodnutí vycházela z toho, že zákon o svobodném přístupu k informacím chrání v § 11 autorská práva třetích osob a provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání díla, podléhající této ochraně, na žádost podle 106tky neposkytnou.

Senát Městského soudu v Praze žalobu zamítl a potvrdil rozhodnutí ČT (je ovšem otázkou, jak se k rozhodnutí postaví případně NSS, který v poslední době ruší rozhodnutí správních soudů z důvodu nesprávného procesního postupu, kdy o rozkladu u některých institucí, včetně ČT, nerozhodoval Úřad na ochranu osobních údajů).

Soud připomněl rozhodnutí Ústavního soudu z března 2017 (IV. ÚS 3208/16), v němž ÚS stanovil správním soudům povinnost hledat meze ochrany autorského práva při střetu s právem na informace.

V tomto případě dospěli soudci MS k závěru, že obava o nepřesném vykreslení činnosti žalobce v metanolové kauze v připravovaném filmu „nepředstavuje důvod, který by znamenal, že právo žalobce na poskytnutí scénáře (informace) má větší váhu než právo na ochranu autorského práva autora scénáře“.

Podle názoru soudců totiž filmová díla, byť popisují nějakou skutečnou událost, nepředstavují zpravodajský formát, který vychází pouze z ověřených faktů. U filmu je podle soudců vždy nutné počítat s uměleckou fikcí. Přestože se tedy jednalo o scénář, který popisoval konkrétní událost, v níž byl žalobce jedním z aktérů a ve které byl v trestním řízení odsouzen, „nemůže své právo na informace (na poskytnutí scénáře) vyvozovat z toho, že by o jeho osobě mohlo být pojednáno jinak, než by si představoval“. Pokud by podle soudců snad došlo k tomu, že by byla poškozena jeho osobnostní práva, může se jejich ochrany domáhat žalobou na ochranu osobnosti.

Petr Dimun