Nejtvrdšímu možnému postihu, tedy zbavení soudcovské funkce, nakonec unikl bývalý funkcionář Krajského soudu v Českých Budějovicích Bohuslav Petr. Po dvou odročeních dnes kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) vynesl verdikt – snížení platu o 30 procent po dobu jednoho roku. Sáhl tedy k druhému nejpřísnějšímu možnému postihu. Nevyhověl tím kárnému návrhu ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za hnutí ANO), která žádala odvolání. Petr ještě jako místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích loni v únoru zavinil dopravní nehodu a odmítl se po ní podrobit dechové zkoušce i odběru krve. Předsedkyně senátu Miluše Došková označila případ za velmi hraniční, odejmutí taláru by ale podle ní bylo „nepřiměřeně tvrdé“.
Přestože obhajoba ještě před vlastním projednáváním případu i během něj vehementně snažila zpochybnit většinu důkazů proti obviněnému soudci i samotnou zákonnost kárného návrhu, senát nakonec většinu argumentů kárné žaloby přijal.
Zamítl pouze tvrzení, že po nehodě o ní soudce Petr včas a pravdivě neinformoval své nadřízené, jak mu ukládá zákon – to se totiž nepodařilo přesvědčivě prokázat.
V hlavních bodech, tedy řízení motorového vozidla v nezpůsobilém stavu a odmítnutí testů na alkohol, však žádné zásadní pochybnosti neshledal – k dispozici měl svědectví řady osob přítomných v budově českobudějovického soudu i na místě nikterak závažné nehody u obce Dasný několik kilometrů od Českých Budějovic.
I Česká justice navíc v minulosti zveřejnila video, které svým mobilním telefonem natočil jeden ze svědků Petrova nestandardního chování na chodbě soudu a o něco později před budovou, kde kárně obviněný jen s obtížemi usedl za volant svého vozu a odjel.
Bohuslav Petr od samého začátku vehementně popíral, že by byl pod vlivem alkoholu. Uvedl pouze, že krátce před jízdou čelil opakované zdravotní indispozici, která ale záhy odezněla a v řízení mu nijak nebránila.
Jan Převrátil, ředitel odboru dohledu a kárné agendy ministerstva komentuje rozsudek:
Žádný ze svědků ani slova zachycená na videu však žádnou zdravotní komplikaci či potřebu vyhledat lékařskou pomoc nezmiňují, naopak podporují domněnku o vlivu alkoholu. Při odůvodnění rozsudku zaznělo, že i kdyby silně nejistou chůzi, špatnou artikulaci, padající kalhoty skutečně vyvolala pouze zdravotní indispozice, ani v takovém případě nesmí řidič usednout na volant. Zákon o provozu na pozemních komunikacích to zcela jednoznačně zakazuje.
Stejný zákon také jasně ukládá účastníkům dopravní nehody povinnost podrobit se zkoušce na přítomnost alkoholu, kterou Petr odmítl jak z dechu, tak z krve. Předsedkyně senátu Došková uvedla, že šlo o zaviněné porušení povinností a byla narušena důstojnost výkonu soudcovské funkce.
Obhajoba požadovala zastavení kárného řízení
Senát se musel vypořádat i s velmi údernou argumentací obhájců – advokáta Daniela Prouzy a soudce Vrchního soudu v Praze Pavla Zelenky, že tento incident už byl řešen v řízení o dopravním přestupku a kárný postih by tak porušil zásadu ne bis in idem. I tento pokus ale vyšel naprázdno.
Ve zdůvodnění byla připomenuta judikatura kárných senátů i stanovisko Ústavního soudu, že o porušení této zásady se nejedná, protože jde o zcela odlišné typy řízení a každý vychází z poněkud odlišných faktů a sleduje poněkud odlišné cíle.
Došková navíc zdůraznila, že kárné řízení lze vedle řízení jiného typu ve stejné věci vést zejména tehdy, má-li kárný senát zato, že trestní či správní postih nebyl dostačující. Přitom správní orgán posuzující Petrovu dopravní nehodu vedl celé řízení „na základě vstřícné výpovědi přestupce velmi povrchně, u sankce nebylo vzato v úvahu, že přestupku se dopustil soudce. Přitom samotný skutek odmítnutí dechové zkoušky i lékařského vyšetření je jasným porušením zákonné povinnosti řidiče motorového vozidla, plynoucí ze Zákona 361/2000 Sb. Že zkoušku odmítl, je zřejmé z řady svědectví a potvrdil to i sám kárně obviněný. Jednoznačně tedy (i tímto jednáním) porušil zákonnou povinnost, která musí být známa každému řidiči, natož právnímu profesionálovi.“
Přes všechny tyto skutečnosti ale nakonec kárný senát nesáhl k nejtvrdšímu možnému postihu, který ve svém návrhu ministryně Benešová požadovala. Podle předsedkyně Doškové o této možnosti vedli velmi dlouhou debatu, nakonec se však přiklonili k názoru, že odvolání z funkce by bylo nepřiměřeně tvrdé.
Petr za svoji dlouhou kariéru stál před kárným senátem poprvé a v takových případech se odvolání z funkce ukládá jen ve skutečně výjimečných případech, zejména pokud soudce není dlouhodobě schopen či ochoten řádně vykonávat svoji funkci a panují oprávněné pochybnosti o jeho morální integritě. Provinění soudce Petra bylo sice závažné, ne však extrémně závažné.
Došková uvedla, že rozhodně nejde o signál ostatním soudcům, že při ovlivnění alkoholem se odmítnutí vyšetření na alkohol vyplatí. Na druhé misce vah přitom leželo nejen dlouhodobé vysoce pozitivní hodnocení nadřízených a kolegů i z místa bydliště, ale také jistý projev sebereflexe, kdy se Petr po nehodě sám vzdal funkce místopředsedy krajského soudu.
Ivan Holas
