Středa, 17. srpna, 2022

ÚS zamítl stížnost firmy, jež musela odstranit ze systému CODEXIS staré zákony

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl stížnost společnosti Atlas consulting, která musela na základě předběžného opatření vydaného obecnými soudy odstranit ze svého právního informačního systému CODEXIS Sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Podle ÚS nebylo zasaženo do základních práv společnosti. V případu jde o možné zkopírování zákonů od společnosti Wolters Kluwer ČR, která provozuje konkurenční systém ASPI. O možném zkopírování soudy zatím nerozhodly.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Uvedl to soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Soud ve své ustálené judikatuře vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, protože jsou to rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi dán konečný výsledek sporu. Zároveň ale konstatoval, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a je možné je podrobit přezkumu.

Ústavní stížnost směřovala proti loňským usnesením Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud na návrh společnosti Wolters Kluwer ČR, která provozuje konkurenční systém ASPI, předběžným opatřením nařídil z CODEXISu odstranit Sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Firma Atlas consulting pak neuspěla s odvoláním u vrchního soudu, který potvrdil rozhodnutí ostravského soudu. Wolters Kluwer ČR byla před Ústavním soudem vedlejším účastníkem řízení.

Podle obecných soudů společnost Atlas consulting v rozporu s dobrými mravy soutěže do svého systému právních informací zkopírovala od vedlejšího účastníka sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Soud prvního stupně dospěl k závěru kvůli tomu, že texty v systému ASPI a CODEXIS vykazují shodné nesprávnosti.

Společnost považovala výrok obecných soudů za svévolný, protože bez jakéhokoliv omezení ukládá povinnost, která podle ní nemá právní základ a opodstatnění v platném právu. Uložený zákaz zpřístupňovat sbírky z let 1918 až 1944 je podle ní plošný a netýká se jen těch předpisů a skenů sbírek, které měly být převzaty od vedlejšího účastníka. Poukazuje přitom na to, že sbírky jsou veřejnou listinou, která je vyloučena z ochrany podle autorského práva. Proto podle ní rozhodnutí soudů odporuje požadavku přiměřenosti a zasahují do jejího práva podnikat. Připomněla také, že stav trvá mnoho let a vedlejší účastník zjistil chyby až 16 let po zařazení do systému.

(čtk)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY