Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl stížnost společnosti Atlas consulting, která musela na základě předběžného opatření vydaného obecnými soudy odstranit ze svého právního informačního systému CODEXIS Sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Podle ÚS nebylo zasaženo do základních práv společnosti. V případu jde o možné zkopírování zákonů od společnosti Wolters Kluwer ČR, která provozuje konkurenční systém ASPI. O možném zkopírování soudy zatím nerozhodly.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Uvedl to soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Soud ve své ustálené judikatuře vyjádřil názor, že se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, protože jsou to rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi dán konečný výsledek sporu. Zároveň ale konstatoval, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a je možné je podrobit přezkumu.
Ústavní stížnost směřovala proti loňským usnesením Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě. Krajský soud na návrh společnosti Wolters Kluwer ČR, která provozuje konkurenční systém ASPI, předběžným opatřením nařídil z CODEXISu odstranit Sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Firma Atlas consulting pak neuspěla s odvoláním u vrchního soudu, který potvrdil rozhodnutí ostravského soudu. Wolters Kluwer ČR byla před Ústavním soudem vedlejším účastníkem řízení.
Podle obecných soudů společnost Atlas consulting v rozporu s dobrými mravy soutěže do svého systému právních informací zkopírovala od vedlejšího účastníka sbírky zákonů z let 1918 až 1944. Soud prvního stupně dospěl k závěru kvůli tomu, že texty v systému ASPI a CODEXIS vykazují shodné nesprávnosti.
Společnost považovala výrok obecných soudů za svévolný, protože bez jakéhokoliv omezení ukládá povinnost, která podle ní nemá právní základ a opodstatnění v platném právu. Uložený zákaz zpřístupňovat sbírky z let 1918 až 1944 je podle ní plošný a netýká se jen těch předpisů a skenů sbírek, které měly být převzaty od vedlejšího účastníka. Poukazuje přitom na to, že sbírky jsou veřejnou listinou, která je vyloučena z ochrany podle autorského práva. Proto podle ní rozhodnutí soudů odporuje požadavku přiměřenosti a zasahují do jejího práva podnikat. Připomněla také, že stav trvá mnoho let a vedlejší účastník zjistil chyby až 16 let po zařazení do systému.
(čtk)
