Úředník poslal místostarostovi vězeňský mundůr Ilustrace: Pixabay

Úředník poslal místostarostovi v pracovní době vězeňský mundůr. Výpověď dostal oprávněně, rozhodl NS

I čtvrthodina, kterou úředník stráví v pracovní době vyřizováním si soukromých záležitostí, může být důvodem pro jeho výpověď. K takovému závěru dospěl Nejvyšší soud (NS) v případu úředníka brněnské městské části, který se v pracovní době rozhodl poslat místostarostovi obce vězeňské pyžamo.

Den před Vánoci v roce 2016 se referent Úřadu Městské části Brno-Bystrc rozhodl, že „svému“ místostarostovi k Ježíškovi nadělí v pravdě neotřelý dárek. Minutu před čtvrtou odpoledne pak odeslal z jedné brněnské pošty balíček, v němž bylo vězeňské pyžamo s nalepovacím číslem. Jak se později zjistilo z šetření policie a následně v přestupkovém řízení, referent tak učinil ještě v pracovní době, přičemž svůj předčasný odchod ze zaměstnání oficiálně neuvedl. A oněch 16 minut (v ten den měl totiž končit v práci v 16:15) se mu nakonec stalo osudnými. Byť až po opakovaném rozhodnutí NS.

Úředník totiž dostal na konci května následujícího roku od tajemníka bystrcké radnice okamžitou výpověď. Důvodem bylo, že se z pracoviště vzdálil, aniž by to uvedl v docházce, a navíc porušil etický kodex úředníka, když místostarostovi poslal ono vězeňské pyžamo. Proti vyhazovu se ovšem odvolal a uspěl jak u Městského soudu v Brně (MS), tak i u odvolacího Krajského soudu v Brně (KS).

Oba soudy totiž shledaly výpověď neplatnou, neboť dospěly k závěru, že byla jednak dána opožděně a pak také proto, že se úředník podle nich ani nedopustil hrubého porušení příslušných předpisů. Onu opožděnost soudy dovodily z toho, že do povědomí zaměstnavatele se informace o činu úředníka dostala již v březnu, když policie doručila oznámení o přestupku na podatelnu úřadu městské části. Podle soudů totiž není rozhodující, zda se toto oznámení dostalo do dispozice tajemníka, ale úřadu jako takového a bylo pak na podatelně, jak poštu rozdělí.

Nejvyšší soud Foto: Nejvyšší soud

Neplatná výpověď

Městská část podala dovolání, kterému v dubnu 2020 NS vyhověl. Podle NS totiž nelze z pouhé skutečnosti doručení oznámení Policie ČR o přestupku na podatelnu úřadu dovodit vědomost zaměstnavatele o důvodu následné výpovědi. Navíc tajemník obecního úřadu plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči všem zaměstnancům obce. Je tedy sice vedoucím zaměstnancem, ale nikoliv bezprostředním nadřízeným žalujícího úředníka. A kdo jím byl, to soudy zjištěno nebylo. Tedy pouhá možnost či domněnka, že tajemník obce byl s obsahem oznámení Policie ČR o přestupku úředníka seznámen, k počátku běhu prekluzivní lhůty k podání výpovědi z pracovního poměru nepostačuje, uzavřel NS.

KS v Brně však po vrácení věci setrval na svém názoru, že výpověď je neplatná, protože byla podána opožděně. Tentokrát k tomu dospěl poté, co vyšlo najevo, že oznámení o přestupku dostal od policie v březnu i bystrcký místostarosta, jemuž úředník poslal ono vězeňské pyžamo. A protože místostarosta může podle soudu zastupovat starostu, tak dozví-li se o okolnostech vedoucích k výpovědi, je třeba to hodnotit tak, že se o tom dozvěděl zaměstnavatel.

Spor se opět dostal na NS, který znovu vyhověl dovolání městské části a rozhodnutí KS zrušil. Podle NS totiž nelze místostarostu jen z toho důvodu, že může někdy zastupovat starostu, považovat za „vedoucího zaměstnance obce“, jak dovodil KS. „Vedoucím zaměstnancem není ten, kdo pouze dočasně zastupuje nepřítomného vedoucího zaměstnance (například pro jeho krátkodobou nepřítomnost) a jinak nemá podřízené pracovníky, respektive jeho postavení jako vedoucího zaměstnance není konstituováno žádným právním ani vnitřním předpisem zaměstnavatele. Vedoucím zaměstnancem není ani ten, kdo by byl krátkodobě pověřen řízením dílčího pracovního procesu, aniž by opět jeho postavení v tomto směru bylo zakotveno v jakémkoli vnitřním předpisu,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NS.

NS se v dané věci vyslovil také k otázce, zda se úředník opuštěním pracoviště na 16 minut v kontextu daného případu dopustil hrubého porušení právních předpisů vztahujících se k výkonu jeho práce. A na rozdíl od nalézacího i odvolacího soudu dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Jednalo se totiž podle názoru NS o tzv. úmyslné předstírání výkonu práce, kdy zaměstnanec zneužívá pracovní dobu k zařizování si soukromých záležitostí.  NS připomněl, že „útok na majetek zaměstnavatele (byť nepřímý, včetně předstírání výkonu práce) představuje z hlediska intenzity takové jednání, pro které je možno se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr (také) okamžitým zrušením podle ustanovení § 55 písm. b) zák. práce; není přitom apriori významné, jaké hodnoty (v jakém rozsahu) byly útokem ohroženy či zasaženy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1496/2013). Uvedené vychází z premisy, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zák. práce [resp. § 16 odst. 2 písm. c) zák. o úřednících]“.

Věc bude opět řešit soud

„Hodnocení jednání žalobce soudy obou stupňů, které dovodily, že vytčené jednání nedosáhlo intenzity (alespoň) závažného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance, se tak jeví svojí benevolencí v rozporu s uvedenými judikaturními zásadami. Proti takovému vyhodnocení hovoří zejména zjištění o tom, že žalobce se své jednání snažil zakrýt nepravdivým údajem o opuštění pracoviště (zjištění soudů o tom, že žalobce nevyčerpal nárok na 2,5 hodin „placeného volna“, se v této souvislosti jeví mimo probíranou materii, neboť žalobce se rozhodl tohoto benefitu nevyužít), dále zjištění o tom, že žalobce tuto dobu využil k (plánované) dehonestaci funkcionáře (zastupitele) obce, u níž byl zaměstnán,“ uzavřel NS. S tím, že v neprospěch úředníka mluví i předchozí výtky a kritika jeho práce ze strany zaměstnavatele.

Případ se tak nyní opět vrací před KS v Brně, který bude muset znovu rozhodnout v intencích právních závěrů NS.

Petr Dimun