Roman Janoušek před soudem Archivní foto: Mediafax

‚Riziko opakování trestné činnosti je naprosto minimální,‘ odůvodnil soud podmíněné propuštění Janouška

Roman Janoušek splnil všechny zákonné předpoklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu a je zde minimální riziko toho, že by došlo k opakování trestné činnosti. K takovému závěru dospěl senát Městského soudu v Praze (MS) v čele s Jaroslavou Liškovou, který těsně před Vánocemi minulého roku rozhodl o propuštění Janouška z výkonu trestu. Janouškovi však soud zároveň stanovil maximální, sedmileté zkušební období, dohled probačního úředníka a také absolvování terapeutického programu na zvládání agresivity a odvykání návykovým látkám.

Hlavním důvodem, proč senát MS v Praze, který 20. prosince minulého roku rozhodl o podmíněném propuštění Romana Janouška z výkonu trestu, bylo to, že na rozdíl od senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 (OS) shledal dostatečné záruky jeho nápravy a vedení řádného života na svobodě.

V této klíčové otázce OS pro Prahu 6 totiž trval na tom, že Janoušek sice splňuje všechny zákonné předpoklady a ve výkonu trestu se chová příkladně, avšak měl by tam ještě, jednoduše řečeno, pro jistotu nějakou dobu pobýt. V odůvodnění tohoto rozhodnutí z listopadu minulého roku pak lze číst, že hlavním důvodem této úvahy je Janouškova snaha o přerušování výkonu trestu a také jeho chování během doby, kdy mu trest byl ze zdravotních důvodů přerušen.

Městský soud v Praze Foto: Eva Paseková

Senát MS v Praze však podrobil tyto úvahy OS kritice, když konstatoval, že s ohledem na Janouškův kritický náhled na své nezákonné chování, uhrazení škody a chování během výkonu trestu nelze dospět k závěru, že ještě nedošlo k Janouškovu polepšení. Podle MS totiž není možné všechny tyto důkazy bez dalšího vykládat v Janouškův neprospěch, jak učinil nalézací soud, a to jen při „určitých mlhavých pochybnostech“.

„S ohledem na uvedené, není nutno soudit, že k procesu polepšení ještě nedošlo, a to v podstatě pro okolnosti spojené s přerušováním trestu ze zdravotních důvodů, jak nalézací soud konstatuje a popisuje zejména v odst. 30. Takovéto hodnocení s důrazem na trestnou činnost, za niž byl jmenovaný odsouzen a za niž je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody, má totiž nádech tzv. dvojího přičítání, jež je dle konstantní judikatury nepřípustné. Nelze klást k tíži odsouzenému, že před nástupem do výkonu trestu využil zákonných možností, jež měl k dispozici, nicméně faktem je, že nakonec nastoupil dobrovolně, nebyl do něho dodán,“ konstatuje se v písemném odůvodnění rozhodnutí, které má Česká justice k dispozici.

Prvotrestaná osoba

„Obecně je nutno poukázat na to, že kdo jiný, než prvotrestaná osoba, která trestného činu lituje (opak nebyl zjištěn), prokázala polepšení ve výkonu trestu a nahradila škodu trestným činem způsobenou, by pak takový předpoklad měl splňovat, kdy samozřejmě je nutno se při rozhodování oprostit od veřejného mínění, prezentace ve sdělovacích prostředcích atd., nelze ani přihlížet k tomu, zda jmenovaný je stíhán pro jinou trestnou činnost, která mu dosud nebyla prokázána, neboť ani dosud nebyl pravomocně odsouzen,“ uvádí se dále v odůvodnění.

Z toho je mimochodem zřejmé také to, že MS dal Janouškovým obhájcům zapravdu ohledně otázky, zda Roman Janoušek po posledním přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů nastoupil do vězení dobrovolně. Státní zastupitelství totiž kladlo Janouškovi k tíži i to, že využil maximálně zákonné lhůty a nastoupil do výkonu trestu až poté, co bylo za dosud nevysvětlených okolností vyhlášeno ještě před uplynutí této lhůty policejní pátrání, které obratem bylo zveřejněno v médiích.

MS dále v rozhodnutí zdůraznil svůj právní názor, který naopak sdílí s OS pro Prahu 6, totiž že na podmíněné propuštění není, ani při splnění zákonných předpokladů, nárok.

Klíčová je totiž otázka prognózy vedení řádného života, při níž musí soud zohlednit „celkovou trestněprávní narušenost“ odsouzeného. A to podle MS nelze učinit jen s přihlédnutím na chování během výkonu trestu, což je specifické prostředí, ale je nutné přihlédnout i k předchozímu způsobu života odsouzeného.

Mlhavé pochybnosti

„Stížnostní soud tedy při úvahách o splnění této podmínky musel přihlédnout k celkové osobnosti odsouzeného, což zahrnuje i dosavadní způsob života odsouzeného, charakter dosud páchané trestné činnosti, její závažnost, četnost, resp. neexistence, dalších odsouzení, když ze všech těchto zkoumaných okolností již po skutečně důsledné analýze dospěl k závěru, že v daném případě již skutečně není dána relevantní míra rizika, že odsouzeným Janouškem dojde k opakování či páchání další trestné činnosti. Na odsouzeného proto již v současné době není nutno působit dalším výkonem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, je dán důvodný předpoklad, že riziko případného opakování trestné činnosti je naprosto minimální,“ konstatuje se v odůvodnění MS v Praze z 20. prosince minulého roku.

Stížnostní soud však přece jen zohlednil ony „mlhavé pochybnosti“, které opakovaně vyjádřil OS pro Prahu 6. Stanovil totiž Janouškovi maximální, sedmiletou zkušební dobu, včetně dohledu probačního úředníka a „přiměřené povinnosti podrobit se ve zkušební době podmíněného propuštění vhodnému programu terapeutického působení na zvládání agresivity a na omezení nadužívání návykových látek“.

Petr Dimun