Eskortní služba Vězeňské služby Ilustrační foto: Vězeňská služba

NSS: Plošné umístění zdravého vězně do izolace nebyla svévole, ale opatření proti šíření COVID-19

Na jedenáct dní a bez rozhodnutí lékaře byl do zdravotní izolace umístěn muž ve věznici Mírov jen kvůli tomu, že se vrátil z eskorty. Šlo o preventivní plošné opatření proti šíření COVID-19 v pandemické situaci a týkalo se všech vězňů, uvedl ke kasační stížnosti muže Nejvyšší správní soud (NSS). Muž přitom nebyl nakažený. Stížnost vězně na diskriminaci a svévolné umístění do izolační cely mimo zákon o ochraně veřejného zdraví NSS zamítl. Věznice má zvláštní oprávnění.

Muž se původně žalobou u Krajského soud v Ostravě domáhal určení nezákonnosti zásahu. Věznice Mírov ho totiž po návratu z eskorty automaticky a bez prohlídky lékařem umístila do izolační cely. Na samotce strávil jedenáct dní od 24. září 2020 do 5. 10. 2020.

Vězeň v žalobě tvrdil, že nevěděl, proč byl umístěn do izolace. Pobyt na samotce srovnával s kázeňským trestem samovazby. Věznice argumentovala, že vězeň nemá právo na výběr cely a že nešlo o samovazbu, neboť muž měl na cele varnou konvici. To je v samovazbě vyloučené.

Vězeň rovněž poukázal na diskriminaci, neboť izolace se týkala jen vězňů, nikoli zaměstnanců věznice, u kterých bylo riziko šíření nemoci COVID-19 stejné.

Podle zákona o ochraně veřejného zdraví má pravdu

Izolaci vězně ze zdravotních důvodů může navíc nařídit jen lékař nebo hygienická stanice, tvrdil dále muž. „Stěžovatel však po návratu z eskorty u lékaře nebyl a nebyl ani nakažen nemocí COVID-19,“ stojí ale v rozsudku, podle kterého muž argumentoval, že jde o stejnou situaci, jak kdyby starosta obce nařídil izolaci všem, kteří se vracejí domů.

V tom mu dal Nejvyšší správní soud za pravdu. „Stěžovateli lze dát v obecné rovině za pravdu, že za běžných okolností nařizuje izolaci skutečně poskytovatel zdravotních služeb (tj. lékař), případně krajská hygienická stanice podle zákona o ochraně veřejného zdraví,“ uvedl NSS.

Událost se stala během epidemie v roce 2020 Foto: Pixabay

Zákon o veřejném zdraví však v případu nehrál roli: „K postupu podle zákona o ochraně veřejného zdraví v tomto případě vůbec nedošlo, neboť k preventivnímu oddělení stěžovatele od ostatních odsouzených žalovaná přistoupila na základě svého interního normativního opatření, vydaného podle speciálního zákona,“ uvádí k tomu NSS. K tomu je věznice zmocněna podle § 7 zákona o výkonu trestu.

Starosta nemá oprávnění dávat lidi do izolace

Umístění odsouzených do izolačních cel bylo ve věznici Mírov realizováno za účelem zabránění zanesení nákazy nemocí COVID-19 odsouzenými, kteří se vrátili z eskorty, a to na základě opatření přijatého protiepidemickou komisí žalované Věznice Mírov dne 22. 9. 2020, stojí v rozhodnutí NSS.

„Žalovaná přijala předmětné opatření na doporučení své vedoucí lékařky, přičemž oddělené umísťování příchozích či navrátivších se odsouzených probíhalo (mělo probíhat) plošně; není tedy zřejmé, jak by mohlo dojít ke zneužití opatření vůči jednotlivému odsouzenému. Nejvyšší správní soud s ohledem na obecně známý epidemický stav v době vydání opatření neshledal, že by žalovaná vydáním tohoto opatření a jeho aplikací jakkoliv překročila své zákonné zmocnění,“ stojí v rozhodnutí.

To je také rozdíl mezi vězením a obcí, ředitelem věznice a starostou, který takové oprávnění nemá, podotkl pro pořádek NSS: „Pro úplnost lze dodat, že přirovnání posuzovaného postupu žalované k teoretickému obdobnému postupu starosty obce je zcela nepřiléhavé. Na rozdíl od žalované, starostovi obce nesvědčí zákonné zmocnění rozhodovat o odděleném umísťování jakýchkoli fyzických osob z důvodu podezření na infekční onemocnění,“ stojí v rozhodnutí.

Zaměstnanci nejsou vězni, jejich izolaci nařídí hygiena

Muž neuspěl ani s námitkami o diskriminační podstatě opatření, které se vztahovalo jen na příchozí vězně, nikoli na personál, který mohl šířit Covid-19 stejnou nebo větší mírou.  „Se stěžovatelem lze souhlasit potud, že navrátivší se zaměstnanci věznice mohli šířit nemoc COVID-19 v podstatě stejně, jako navrátivší se odsouzení; krajský soud ostatně netvrdil opak,“ uvedl k tomu Soud.

„Pouze na odsouzené však dopadá zákonné zmocnění žalované umístit je odděleně od ostatních fyzických osob ve smyslu § 7 zákona o výkonu trestu. Žalovaná tedy nemohla předmětné opatření vztáhnout i na své zaměstnance (bez ohledu na faktickou proveditelnost či smysluplnost takového opatření),“ uvedl v rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud.

K tomu Soud ještě dodal: „Jejich případná izolace by mohla být nařízena orgánem veřejného zdraví; šlo by tedy o postup zcela mimo dosah pravomocí žalované.“

Irena Válová