Nejvyšší soud (NS) už podruhé přezkoumá rozsudek nad Romanem Švaňhalem, bývalým předsedou Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Švaňhal opět podal dovolání proti rozsudku, podle kterého vydíral svou někdejší partnerku a vyhrožoval jí. Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) v replice podle informací České justice uvedlo, že dovolání považuje stejně jako poprvé za nedůvodné. Soudce dostal dvacetiměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na 30 měsíců. Švaňhal od počátku vinu popírá. Kauza se táhne od roku 2018.
Dovolání spolu se spisem dorazilo k Nejvyššímu soudu koncem listopadu. Rozhodnutí lze s ohledem na průměrnou délku řízení v trestním kolegiu očekávat za 40 až 50 dní. Švaňhal dále čelí obžalobě ve věci křivého obvinění stejné bývalé družky. Soud věc projedná v lednu příštího roku.
Bývalý předseda okresního soudu podle několika rozhodnutí obecných soudů hrozil své tehdejší partnerce, že ji vyhodí na ulici nebo že z ní udělá blázna. Vyhrožoval jí svým vlivem a tím, že ji připraví o možnost stýkat se se synem. Ponižoval ji, vulgárně ji urážel a posmíval se jí.
Obhájkyně Švaňhala Lucie Hrdá opakovaně poukazovala na to, že partnerka je nedůvěryhodná a že trestní řízení zneužila k tomu, aby získala do péče společného syna. Kvůli trestnímu stíhání byl Švaňhal dočasně zbaven funkce soudce a po pravomocném rozsudku musel odejít z justice. Podle judikatury se mu ale po prvním úspěšném dovolání talár vrátil. Dočasné zproštění však kvůli trestnímu stíhání trvá.
Obvodní soud pro Prahu 4 a Městský soud v Praze se případem zabývaly opakovaně. Nejprve byl Švaňhal odsouzen za týrání osoby žijící ve společném obydlí a dostal přísnější podmíněný trest. Rozhodnutí však tehdy Nejvyšší soud zrušil. Argumentoval tím, že soudy dostatečně nekvantifikovaly domácí násilí. Trestný čin týrání je totiž podle Nejvyššího soudu naplněn pouze v případě, pokud k jednání obžalovaného docházelo soustavně. Dále Nejvyšší soud požadoval vyjasnit způsob, intenzitu a četnost jeho jednání při zásadě „in dubio pro reo“, tedy „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Nejvyšší soud dokonce uvedl, že soudy neposoudily, zda nebyl obětí domácího násilí i soudce.
Negace domácího násilí ze strany Nejvyššího soudu
Rozhodnutí Nejvyššího soudu poté u Obvodního soudu pro Prahu 4 tvrdě zkritizoval státní zástupce Václav Mastný z Okresního státního zastupitelství v Třebíči. Usnesení podle něj svědčí o naprosté negaci fundamentálních atributů domácího násilí ze strany Nejvyššího soudu a to zejména v jeho psychické formě. Podle něj nejvyšší instance vysílá špatný signál obětem, ale i veřejnosti. Hovořil dokonce o pachuti z „falešné soudcovské solidarity“.
„Skutek, jak byl zjištěn ve výroku o vině, nenaplňuje znaky uvedeného trestného činu, byť jinak mohlo být jednání obviněného bezohledné, nevybíravé, svévolné, necitlivé a celkově morálně nepřijatelné jako projev přehnané autoritativnosti, dominance, zlomyslnosti a sebeprosazování,“ stálo v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Podle Nejvyššího soudu k naplnění znaku týrání nepostačuje uplatňování dominance ve vztahu jedním z partnerů, nedostatek empatie ani to, co je nazýváno vztahovou asymetrií ani velmi neuspokojivé a konfliktní partnerské soužití, i když vede k traumatickým poruchám. Nejvyšší soud také poukázal na princip ultima ratio. „Trestní právo nesmí zasahovat do společenského života z jiného důvodu než k ochraně před trestnými činy vymezenými v trestních zákonech,“ stojí v usnesení, které se spíše než k postihu za domácí násilí kloní k nezasahování do soukromé sféry partnerského soužití. Zpochybnil také hodnocení důkazů a závěry znalců.
Česká justice kauzu sleduje od samého počátku.
(epa, čtk)
