Oznámit pohlavní obtěžování na pracovišti bez důkazu nezakládá na trestný čin pomluvy. Jde o svobodu slova podle Článku 10 Úmluvy, pokud udání není veřejně šířeno. „Stát musí poskytnout přiměřenou ochranu lidem, kteří se považují za oběti a vypovídají o činech pohlavního obtěžování,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Opačný postup má odrazující účinek od oznamování mravnostních činů, uvedl soud ve Štrasburku k případu obviňujících e-mailů.
Rozsudek v případu stížnosti Allée v. Francie vyhlásil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku 18. ledna 2024.
Paní Vanessa Allée pracovala jako sekretářka náboženského sdružení v Paříži, kde byla v pracovním styku s výkonným viceprezidentem spolku panem A., synem duchovního ředitele spolku pana Ar. V roce 2015 požádala ředitele Ar o přeložení na jiné místo. Nepřála si dále spolupracovat s panem A kvůli jeho chování, které považovala za sexuální harašení.
Záležitost se na rok urovnala, ale v roce 2016 měl pan A. se sexuálním obtěžováním znovu začít. Do záležitosti se vložil manžel Vanessy Allée, který nejprve napsal sms řediteli spolku o sexuálním napadání. Ředitel navrhl, aby žena ze zaměstnání odešla a v mezidobí strávila čas na nemocenské.
Žena hrozila prokuraturou, muž psal Facebook
Poté začala sama paní A. rozesílat e-maily. V červnu 2016 rozeslala na šest míst mail s názvem „Sexuální napadení, sexuální a morální obtěžování“. Adresátem byl kromě rodinných příslušníků A. také inspektorát práce respektive konkrétní inspektorka.
E-mail obsahoval popis situace počínaje žádostí o odsouzení „hanebného chování“ vůči ženě, informací, že oslovila inspektorát práce a konče upozorněním, že se hodlá obrátit na státní zastupitelství. „Mám v úmyslu předložit tento případ státnímu zástupci jako oběť sexuálního zneužívání, abych uplatnila svá práva….,“ uvedla s tím, že chce podepsat dohodu o výpovědi co nejrychleji, neboť si nemůže dovolit žít na nemocenské.
Dne 24. června 2016 zveřejnil manžel paní Vanessy Allée pan B. příspěvek na facebookovém účtu jednoho ze svých známých, v němž opakoval tvrzení manželky, která označil za „sexuální skandál “. Tento příspěvek, který jmenoval rodinu A. a sdružení, vyvolal silné komentáře od uživatelů facebooku. Pan B., v něm mluvil o „znásilnění “ a popsal pana A. jako „sexuálního predátora “.
Soud ji shledal vinou podle zákona o publicitě z roku 1881
Dne 1. srpna 2016 předvolal stěžovatelku a pana B. trestní soud v Paříži, kde se měli zodpovídat z veřejné pomluvy. „Stěžovatelka ve svých podáních směřujících ke zproštění obžaloby tvrdila neveřejnost sporného e-mailu a tvrdila, že využila práva, které zaměstnancům přiznává zákoník práce, udat trestné činy, jichž se stali obětí nebo svědky. Tvrdila, že se stala obětí sexuálního napadení spáchaného A. v létě 2015 a že po opakování několika epizod obtěžování v roce 2016 požádala svého manžela, aby zasáhl,“ shrnuje Evropský soud pro lidská práva obhajobu paní Vanessy Allée.
„Dne 16. ledna 2018 shledal trestní soud v Paříži stěžovatelku a B. vinnými z veřejné pomluvy jednotlivce. Připomněl, že publicita ve smyslu zákona ze dne 29. července 1881 o svobodě tisku není charakterizována, pokud byly poznámky šířeny příjemcům, kteří mezi sebou tvoří skupinu lidí spojených komunitou zájmy, avšak pouhá přítomnost příjemce mimo tuto skupinu učinila prohlášení veřejným. Soud dospěl k závěru, že předmětný email byl veřejné povahy,“ shrnuje Soud průběh řízení v Paříži.
Zájmovou komunitu netvoří manželské a bratrské pouto
Soud odsoudil paní Allée k zaplacení částky tisíc euro s odkladem a k zaplacení symbolické částky jedno euro panu A., jak pan A. žádal.
Odvolací soud v Paříži v listopadu 2018 rozsudek částečně potvrdil. Pokud jde o veřejný charakter psaní, uvedl následující: “ (…) e-mail byl určen zejména inspektorátu práce, který nepatří do komunity, která by mohla sdružovat členy stejného okruhu (…) kolem stejného zájmu. Kromě toho nevidíme, jakou zájmovou komunitu [druhý syn A.] mohl sdílet s ostatními příjemci e-mailu, protože nebylo prokázáno, že vykonával řídící funkce ve sdružení, že byl o obvinění Allée informován a tato zájmová komunita nemůže vyplývat z prostého rodinného a bratrského pouta s [A. a Ar.]. Totéž platí pro [B.], manžela paní Allée, který není členem sdružení.“
Odvolací soud snížil pokutu na 500 eur, a stěžovatelce a jejímu manželovi uložil zaplatit dva tisíce eur na náklady řízení.
Může být oznámení zaměstnavateli bez důkazu pomluva?
Stěžovatelka paní Vanessa Allée se odvolala ke kasačnímu soudu. Stěžovala si zejména na porušení článku 10 Úmluvy, jakož i na její „právo na výstrahu “, které zaměstnanci přiznává francouzský zákoník práce.
Soud mimo jiné položil zásadní otázku týkající se obvinění z pohlavního obtěžování na pracovišti: „Třetí žalobní důvod nastoluje otázku vztahu trestního práva a práva sociálního ve věcech oznamování činů sexuálního napadení v zaměstnání, a zejména otázku, zda oznámení těchto skutečností zaměstnancem zaměstnavateli nebo inspektorátu práce může rovněž představovat pomluvu,“ uvedl kasační soud.
Soud uznal pomlouvačný charakter komentářů a poznamenal, že paní Allée nepředložila ani nabídku důkazu v dobré víře. Domnívala se, že šlo o legitimní cíl odhalení sexuálního napadení nebo obtěžování, které ale nebylo v žádném případě prokázáno. Neexistovalo žádné svědectví ani lékařské potvrzení
Oznamovatel obtěžování nemá oznamovat cizím lidem
Francouzský kasační soud dále rozhodl: Osoba stíhaná za pomluvu poté, co odhalila činy sexuálního nebo mravnostního obtěžování, za jehož se považuje oběť, se může zprostit trestní odpovědnosti podle článku 122-4 trestního zákoníku, pokud tyto činy oznámí, podle podmínek stanovených v článcích L. 1152-2, L. 1153 – 3 a L. 4131-1 odst. 1 zákoníku práce svému zaměstnavateli nebo orgánům odpovědným za podmínky aplikace ustanovení uvedeného v zákoníku práce.
Aby však z této příčiny trestní nezodpovědnosti mohla těžit, musí stíhaná osoba vyhradit hlášení takového jednání svému zaměstnavateli nebo orgánům odpovědným za zajištění aplikace ustanovení zákoníku práce, a nikoli jako v tomto případě, kdy hlášení adresovala lidem, kteří nemají ani jednu z těchto vlastností.
Kasační soud nařídil stěžovatelce paní Vanesse Allée zaplatit 2 500 euro za náklady řízení.
Soud: Zásah byl legitimní a na základě zákona
Mezi stranami není sporu není pochyb o tom, že odsouzení stěžovatelky za trestný čin kvůli jejímu e-mailu představuje zásah do výkonu svobody projevu stěžovatelky. Takový zásah porušuje článek 10, není-li „stanoven zákonem “, nesleduje legitimní cíl podle odstavce 2 tohoto ustanovení a není „v demokratické společnosti nezbytný “, uvedl Evropský soud pro lidská práva na úvod rozhodování.
Poté Soud vzal na vědomí, že paní Allée byla odsouzena na základě zákona z roku 1881 o svobodě tisku. „Francouzské soudy se nejprve domnívaly, že rozeslání sporného e-mailu lidem, kteří nejsou spojeni zájmovou komunitou a nemají oprávnění přijímat a zpracovávat výpovědi, charakterizuje publicitu komentářů a činí ustanovení zákoníku práce nepoužitelnými k osvobozenými od trestní odpovědnosti,“ uvedl ESLP.
Francouzské soudy rozhodly, že šlo o skutková tvrzení poškozující čest pana A., přičemž stěžovatelce upřely výhodu dobré víry, shrnul Soud. Soud rovněž vzal na vědomí striktní aplikaci zákoníku práce a důvodu, proč nebyla uplatněna výjimka z trestního práva. Podle Soudu za těchto okolností bylo „opatření stanoveno zákonem“, jak vyžaduje Článek 10 – právo na svobodu slova.
Evropský soud pro lidská práva seznal zásah rovněž legitimním: „Soud poznamenává, že strany souhlasí s tím, že legitimním cílem zásahu byla ochrana dobré pověsti nebo práv jiných, jmenovitě těch A.,“ stojí v rozhodnutí ESLP.
Text zaslaný šesti lidem chtěl nápravu, nebyl veřejný
Poté se ESLP zabýval rovnováhou mezi právem stěžovatelky na svobodu projevu a právem pana A. na ochranu dobré pověsti. V úvahu vzal „kontext a povahu komentářů, situaci a úmysly zúčastněné strany, počet a povahu příjemců sporného e-mailu, úroveň závažnosti útoku na pověst A jakožto i závažnost uložené sankce“.
E-mail, za který byla paní Allée trestně odsouzena, byl distribuován v napjatém kontextu pracovního a soukromého života stěžovatelky. Ve skutečnosti byl následkem neúspěšných kroků stěžovatelky a jejího manžela, který na chování A. k ní upozornil. Jak předchozí výměny názorů, tak sporný e-mail byly určeny k nápravě situace a nalezení řešení, které by stěžovatelce umožnilo nepracovat s A., vysvětlil svůj pohled ESLP.
Co se týče veřejnosti e-mailu, ESLP se s francouzskými soudy rozešel: „Příjemců e-mailu bylo pouze šest: Údajný útočník (tehdejší výkonný viceprezident zaměstnavatele), jeho dva synové (jeden z nich byl rovněž duchovním vůdcem spolku a již o obviněních věděl), generální ředitel spolku, inspektorka práce, a nakonec manžel dotyčné osoby. Z těchto šesti osob byl mimo aféru pouze druhý syn A., zatímco všichni ostatní do ní byli buď přímo či nepřímo zapojeni, nebo byli oprávněni přijímat oznámení o obtěžování,“ uvedl Soud.
„Soud má proto za to, že se jednalo o text zaslaný omezenému počtu osob, který nebyl určen k šíření veřejnosti,“ uvedl k tomu ESLP. Striktním výkladem zákona pro zproštění zaměstnance trestního obvinění však francouzské soudy seznaly veřejný charakter mailu, dodal k tomu Soud.
Soud: Nutná je ochrana těch, kteří se považují za oběť bez důkazu
Podle Soudu byly navíc „poznámky obsažené v e-mailu konstatováním skutkového stavu“. Což naznačil francouzský odvolací soud, když měl za to, že „stěžovatelce nelze v kontextu, který prožívala, vytýkat, že se živě vyjadřovala a že existují prvky umožňující zjištění skutečnosti morálního nebo dokonce sexuálního obtěžování ve vnímání, které dotyčná osoba mohla mít, na rozdíl od sexuálního napadení, jehož existenci nic neprokazovalo“.
„Samozřejmě i soukromé dokumenty distribuované omezenému počtu osob musí mít věcný základ,“ uvedl ESLP s odkazem na případ Bilan v. Chorvatsko. „Čím závažnější je tvrzení, tím pevnější musí být skutkový základ,“ dodal Soud s odkazem na případ Barata Monteiro da Costa Nogueira a Patrício Pereira v. Portugalsko.
Podle Soudu však neexistence stížnosti bez důkazů nemůže vést k charakterizaci stěžovatelčiny špatné víry. „Pokud jde o článek 10, je třeba poskytnout přiměřenou ochranu lidem, kteří vypovídají o mravnostních činech nebo činech sexuálního obtěžování, jehož se považují za oběti,“ uvedl ESLP.
Tím, že odmítly přizpůsobit okolnostem případu pojem dostatečného skutkového základu a kritéria dobré víry, uvalily vnitrostátní soudy na stěžovatelku nadměrné důkazní břemeno tak, že požadovaly, aby předložila důkazy o skutečnostech, o kterých chtěla vypovídat.
„Pokud jde o účinky komentářů stěžovatelky na pověst A., Soud neztrácí ze zřetele skutečnost, že se nejedná ani tak o samotný sporný e-mail jako o příspěvek zveřejněný na Facebooku manželem dotyčné osoby,“ uvedl Soud. Tento příspěvek na Facebooku rozpoutal diskusi a upozornil na záležitost veřejnost. Stejně jako v rozsudku Kanellopoulou, kde tisk převzal a poté přehnal a zveličil komentář pacientky k chirurgovi, Soud „usoudil, že není nutné spojovat záměry stěžovatelky a záměry senzacechtivých novin“.
Za okolností, kdy byl e-mail zaslán šesti lidem, měl jen omezený dopad na pověst údajného útočníka.
ESLP: Došlo k odrazujícímu účinku a porušení Úmluvy
Francouzský soud uložil stěžovatelce zaplatit dva tisíce euro náklady řízení a kasační soud nařídil zaplatit 2 500 euro za náklady řízení, což je považováno za uložení trestu, připomněl ESLP „Takové rozhodnutí má ze své podstaty odrazující účinek, který může dotčené osoby odradit vypovídání o tak závažných skutečnostech, jako jsou ty, které v jejich očích představují mravnostní nebo sexuální obtěžování.
„S ohledem na všechny výše uvedené úvahy dospěl Soud k závěru, že neexistuje rozumná rovnováha mezi omezením stěžovatelčina práva na svobodu projevu a sledovaným legitimním cílem. Došlo tedy k porušení článku 10 Úmluvy.,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Jako náhradu škody přiřkl Soud paní Vanessě Allée částku 8 500 euro. Francie bude muset rovněž uhradit náklady řízení ve výši 4 250 euro.
Irena Válová
