S nevypořádanými rozpory posílá vláda do Parlamentu návrh na zřízení ochránce práv dětí a instituce ochrany lidských práv. Starosti s klíčovými otázkami novely tak budou mít poslanci. Ochrana zájmů dětí podle Úmluvy o právech dítěte je velký krajíc a česká cesta hrozí koncem ochránce nebo fraškou. Na zájem dětí nebere politika ohled, protože děti nejsou voliči. Vystoupím k tomu v Parlamentu, říká ombudsman Stanislav Křeček k situaci s novelou zákona o veřejném ochránci práv v rozhovoru pro Českou justici. Dětským ombudsmanem by měl být soudce, dodává.
Připomínkové řízení k návrhu, kterým se má zřídit ochránce práv dětí, bylo vypořádáváno už před rokem. Přesto byla novela zákona o veřejném ochránci práv nyní předložena vládě s rozpory. Rozsáhlé a podrobné připomínky mají 240 stran včetně některých nesouhlasů se zřizováním nových institucí. V jakém duchu se nesla diskuse na vládě? Víte, vůbec, zda to bylo dramatické?
Neproběhla v žádném duchu, protože neproběhla vůbec. Zde musím podotknout, že mezi Kanceláří veřejného ochránce práv a předkladatelem byla o podobě novely zákona vedena mnohá jednání na různých úrovních, zejména jsme diskutovali o připomínkách a následně o rozporech, které se nepodařilo v rámci vypořádání připomínek odstranit.
Šel jsem do vlády se třemi zásadními připomínkami, které se nám při předchozích jednáních nepodařily vypořádat, ale vláda jim nevěnovala žádnou pozornost. Upozornil jsem zde na to, že touto novelou zřizuje vláda také nezávislou lidskoprávní instituci na ochranu lidských práv (NHRI) o které se však příliš nemluví, ale tomu nikdo nevěnoval pozornost. Stejně tak vláda nevybrala ze čtyř variant financování jak rozšíření působnosti ombudsmana o NHRI agendu, tak vzniku nového dětského ombudsmana. Tyto klíčové otázky ponechala na Parlamentu, což je patrné i ze sněmovního tisku 688, kterým se novela dostala do Poslanecké sněmovny. Za deset minut byla novela schválena. Byl jsem trochu zklamán, ale chápu, že vláda má nyní jiné starosti. Avšak starosti s novelou bude mít Parlament.
Úplný sněmovní tisk č. 688 je zde.
Návrh přece jen zasahuje všechny resorty od justice po školství, zdravotnictví nebo sociální věci. Své si k novému ombudsmanovi pro děti řekly také Sdružení měst a obcí i jednotlivé kraje. Ono to vypadá na obavy, že by mohla přibýt další práce, nové informační povinnosti, úřadování, zdvojování agendy, úkoly ze strany nového ombudsmana pro ostatní instituce. Tedy kromě finančních nákladů na nový úřad. Jak byste na tohle odpověděl? Jaké benefity, jaký prospěch mohou mít z nové instituce ombudsmana pro děti právě obce, kraje a dokonce občané?
Na první pohled se může zdát, že zřízení dětského ombudsmana nebude mít na úrovni obcí a krajů žádné benefity, ale přínosem ombudsmanské instituce, jak mohu za své působení jako zástupce ombudsmana a nyní ombudsmana říci, je odhalování problémů.
Dětský ombudsman může na krajské či vládní úrovni požadovat řešení situace a její zlepšení. Dětský ombudsman je nevyřeší, ale může burcovat a ukazovat prstíčkem na ty, kdo mají jednat a nejednají.
Námitkám Sdružení obcí rozumím. Každá nová instituce, která bude od občanů, obcí a krajů vyžadovat nové informace, bude pro ně jistou zátěží. Ale mělo by to být ku prospěchu společnosti. Snad jen připomenu problémy s rozmísťováním dětí do škol a snahu o zcela nesmyslnou „desegregaci“ romských dětí. Hlavní problém však spočívá v tom, z jakého sociální prostředí děti do školy přichází. Všechny školy by měly být stejně kvalitní. Zde by dětský ombudsman mohl říct rozumné slovo.
Primárním úkolem pro dětského ombudsmana by však obecně měla být ochrana a prosazování práv dětí. Měl by pomáhat v případech, kdy se děti z nejrůznějších důvodů dostanou do problémů. Bude působit jako prostředník mezi různými částmi společnosti a zasazovat se o to, aby problémů v oblastech týkajících se dětí vznikalo co nejméně. Záleží, jaké si dětský ombudsman stanoví priority a témata, která bude sledovat či zkoumat.
Někdo by mohl namítat, že už dnes přece existuje ochrana práv dětí od sociálně-právních institutů jako je OSPOD přes školskou inspekci po specializované soudy pro mladistvé. V důvodové zprávě je však opakovaně zdůrazňováno, že tyto instituce nejsou nezávislé na rozdíl od ochránce práv dětí. Jaká je přidaná hodnota nezávislosti ombudsmana oproti závislým úřadům?
Nedávno zveřejněný případ dětí žijících u Hluboké nad Vltavou bez školní docházky a v nepřijatelném prostředí ukázal, že tyto instituce v určitých případech nefungují. Řekl bych, že to je i otázka systémového pojetí OSPOD jako orgánu zakotveného v systému. Hodnota postavení nezávislé instituce, pokud se jí novelou podaří utvořit, je – obdobně jako u ombudsmana – v tom, že nebude podléhat příkazům a tlaku státních i samosprávných institucí ohledně politicky motivovaných návrhů. Ty nemůže samozřejmě měnit, ale může a musí na ně upozorňovat a jejich obsah důrazně občanské veřejnosti připomínat.
Další aspekt nezávislosti je v tom, že bude také vystupovat nezávisle proti stále se stupňujícímu tlaku nejrůznějších aktivistických představ o postavení rodiny a dítěte. Jinými slovy nebude prosazovat trendy a tendence, ale bude prosazovat zájem dětí, ne určitých skupin.
Ministerstva sledují při své práci politické zadání, politici mají priority, které nemusí zahrnovat děti, protože děti zkrátka nejsou voliči. Děti samy o sobě nemají politickou reprezentaci. Dětský ombudsman svou činností bude zprostředkovávat zájmy dětí i na politické úrovni. Neměl by úřady nahradit, ale měl by být nezávislým a nestranným aktérem, který zná práva a zájmy dětí, ale zná i možnosti jednotlivých institucí.
Nástrojem práce ochránce práv dětí je Úmluva o právech dítěte: „Ochránce práv dětí plní úkoly v oblasti ochrany práv dítěte vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu České republiky,“ uvádí se hned v jejím prvním paragrafu. To ale znamená, že ochránce není hodný strýček, který si povídá s dětmi, nýbrž má povinnosti. Například aby děti ukončovaly školní docházku (neděje se dnes až v 10%), aby znaly své rodiče, pokud je to možné a nestávaly se předmětem obchodu (diskuse o porodech za peníze a uznávání rodičovství). Nebo předání do náhradní péče podle islámského práva, sjednocování rodin nebo naopak navracení do země jeho původu. Není tohle pro stávající kancelář ombudsmana trochu silná káva a nad možnosti úřadu?
Již jsem někde napsal, že podle mého názoru si vláda připravila k ukousnutí příliš velký krajíc a balancuje jako žonglér s několika kuželkami, které mají název nezávislost. Vláda se nyní pokouší zřídit novou nezávislou instituci (dětského ombudsmana) v rámci či vedle jiné dosud nezávislé instituce (veřejného ochránce práv).
Podle mého názoru dojde k tomu, že všechny kuželky se ve vzduchu nepodaří udržet a spadnou na zem a plné nezávislosti pozbudou obě instituce. V rámci této hry ještě vláda rozšiřuje agendu ombudsmana o NHRI. Považuji to za vskutku zvláštní legislativní počin. Zde chci využít svého práva a požádám o slovo v Poslanecké sněmovně, až bude novela projednávána. Říkáme, že jsme jednou z posledních zemí, kde není dětský ombudsman, ale pak ovšem měla vláda mnoho příkladů, jak takové instituce fungují jinde. Ale zvolila svoji novou zvláštní formu či českou cestu, která zásadně narušuje dosavadní nezávislost veřejného ochránce práv. Je to konec ombudsmanství v Čechách? Věřím, že ne.
Pokud jde o druhou část otázky, bude velmi záležet na tom, kdo bude do této funkce zvolen. Pokud zákonodárci dají přednost politické osobnosti, která jen pluje institucemi, zasedá v nejrůznějších výborech „hájících práva dětí“, ale živé dítě viděla tak na ulici, bude se to velmi blížit frašce. Zákon sice předpokládá, že dětský ombudsman – tedy ochránce práv dětí, musí před svým zvolením mít 5 let praxe „v oblasti ochrany práv dětí“, ale to, při vhodném výkladu může být i školník… Samozřejmě si jsem vědom toho, že adepti na dětského ombudsmana budou rekrutování jen z řad právníků.
Představoval bych si, aniž to mohu jakkoliv ovlivnit, spíše soudce, který se dříve zabýval právy dětí v té nejexponovanější oblasti a doslova v první linii. Problémů, před kterými bude stát, je opravdu dost. Nemáme dosud u nás nezávislou instituci, která by se právy dětí zabývala. Média takřka každý den přináší zprávy o prosazování práv na soužití a partnerství osob stejného pohlaví, ale o právech dětí plynoucích z Úmluvy se nedočteme skoro nic. Někdy mám pocit, že zájem dětí je v současném světě asi to poslední, na co je brán ohled. Právo dítěte nositelky plodu, dítěte, jehož rodiče „změnili“ své pohlaví, dětí, jejichž pátrání po rodičích skončí u anonymní zkumavky a mnohé další, o kterých se zmiňujete ve svém dotazu. Jde však o celospolečenské problémy, které musí řešit celá společnost, která si nyní asi musí vybrat…
Ostatně právě z vašich připomínek vyplynuly tři rozpory, které se nepodařilo vypořádat. Týkají se počtu pracovníků, financování a statutu kanceláře. Proti variantě navýšení počtu pracovníků a rozpočtu o úřad ochránce práv dětí se postavilo ministerstvo financí, na osobním jednání došlo k vypracování páté varianty. Jaká je současná situace? Mám obavu, že bez peněz odbornou agendu nelze vést a vytvořit nový úřad pro vyřizování dětských starostí je přinejmenším podivné.
Nejen podivné, ale vedoucí také ke zklamání veřejnosti s ohledem na velkou publicitu, které se příprava dětského ombudsmana těší. Naše rozpory a tedy požadavky nebyly, jak jsem se již zmínil, vládou vypořádány, a tak i toto závisí na jednání v Parlamentu. My jsme předložili svoji minimální představu, ministr pro legislativu ji doplnil dalšími třemi variantami postupně nižšími. A Ministerstvo financí hovoří o tom, že tento záměr má být „rozpočtově neutrální“, tedy že nedostaneme ani korunu. Ale co my – veřejný ochránce práv? Máme pouze náš rozpočet, a na letošní rok navíc snížený! Má-li vzniknout něco nového, musí to mít z něčeho platit své náklady.
Vláda, jak již jsem řekl, o věci nerozhodla a posouzení je na Parlamentu. Jsme tudíž v radostném očekávání jako rodina, která si sice koupila ledničku, ale nemá v bytě zaveden elektrický proud. Zákonné ustanovení úřadu dětského ombudsmana bez kvalifikovaných pracovníků (předpokládám, že nejenom právníků, ale například i psychologů nebo sociálních pracovníků) a finančních prostředků je lidem a společnosti na nic. A tak hrozí, že budou zřízeny jen prázdné a nefunkční instituce.
V důvodové zprávě se uvádí, že s novým ochráncem práv dětí lze očekávat nárůst počtu podnětů na tisíc až dva tisíce. Víte, jak navrhovatel zákonu k tomu číslu dospěl? Jde o trend? Můžete říci, čeho se současné podněty ohledně dětí, které už nyní ombudsman přijímá, ponejvíce týkají?
Například současný školský ombudsman, který však není nezávislou institucí, ale zaměstnancem ministerstva, dostává kolem 2500 podnětů ročně, a to jen z oblasti školství. Připravovaný dětský ombudsman bude mít nepoměrně širší záběr. Dokonce mu budou moci psát samy děti, se kterými bude mít za povinnost komunikovat. Na žádost dětí i rodičů bude moci třeba i vstupovat do soudních jednání. A bude řešit problémy ve všech oblastech týkajících se dětí. V tomto světle se mi odhad 1600 – 2000 podnětů za rok zdá velmi podceněný.
My jsme v roce 2023 dostali 81 podnětů přímo od dětí, to je o 32 % víc než v roce 2022. Celkem 63 podnětů bylo takzvaně v působnosti ombudsmana, aniž by bylo obecněji známo, že se touto problematikou zabýváme. Z oblastí stejně jako v minulých letech vedou podněty na činnost OSPOD a z rodinně-právní agendy (30), na poměry v zařízeních pro děti (19) a na činnost úřadů v oblasti školství (10). Podněty týkající se dětí samozřejmě nepodávají pouze děti samotné, ale velká řada podnětů z oblasti školství, zdravotnictví, sociální péče přichází od dospělých. I zkušenosti ze zahraničí ukazují, že přímo děti podávají dětskému ombudsmanovi řádově desetinu stížností. Zbytek podávají rodiče nebo jiní dospělí.
Máme už déle než deset let nastavená pravidla pro přijímání a vyřizování podnětů podaných samotnými dětmi. Snažíme se dětem podání podnětu usnadnit. Děti se mohou dozvědět o působnosti ombudsmana ze speciálních webových stránek – https://deti.ochrance.cz/. Tam také najdou rady pro různé situace. Jsme tu zkrátka pro všechny. A než padne politické rozhodnutí o osudu dětského ombudsmana, budeme tu v rámci současné úzké ombudsmanské působnosti i pro ty malé nevoliče.
Irena Válová
