Firma je fakticky na dně, ale insolvenční návrh podá až o několik let později. Mezitím zmizí majetek, věřitelé přijdou o peníze a stát o daně. Právě pozdní řešení podnikových krachů označili odborníci za jeden z největších problémů českého insolvenčního systému. Na kulatém stole České advokátní komory(ČAK) upozornili, že zatímco ve Francii musí management jednat do 45 dnů, v Česku se úpadek často řeší až po třech až pěti letech.
Podle účastníků debaty se v České republice mezi skutečným ekonomickým úpadkem firmy a podáním insolvenčního návrhu běžně počítají roky. Předseda Komise pro workout České bankovní asociace Jaroslav Schönfeld upozornil, že podle statistik Centra restrukturalizace a insolvence při Vysoké škole ekonomické dochází k podání insolvenčního návrhu zpravidla tři až pět let poté, co firma fakticky upadne do ekonomických problémů. „Stát přichází o daně. Doplácí zaměstnancům mzdy. Vyplácí podpory. To vše přesouvá daňovou zátěž na aktivní zaměstnance, podnikatele a firmy. Je to nemoc systému, která poškozuje nejen věřitele, ale i státní rozpočet,“ uvedl předseda Sekce pro insolvenční právo České advokátní komory Michal Žižlavský.
Podle odborníků je výsledkem pozdních insolvencí situace, kdy se řízení zahajují až ve chvíli, kdy už není co zachraňovat. Partner společnosti Deloitte Roman Lux upozornil, že ekonomický kolaps bývá ve firmách zřejmý dlouho před tím, než vedení začne své problémy řešit.
Konkrétní dopady ilustroval insolvenční soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeněk Strnad. Na vzorku dvaceti korporátních úpadků zjistil, že z dvanácti již ukončených případů skončilo osm s nulovým uspokojením věřitelů. Ve zbývajících čtyřech případech získali věřitelé zpět méně než pět procent svých pohledávek.
Ve Francii týdny, v Německu měsíce
Účastníci kulatého stolu upozornili, že česká praxe výrazně zaostává za některými západoevropskými státy. Advokát a insolvenční správce Jiří Voda připomněl, že německé právo ukládá statutárním orgánům podat insolvenční návrh do tří měsíců od vzniku platební neschopnosti. Pokud tak neučiní, hrozí jim civilní i trestní odpovědnost.
Ještě přísnější pravidla platí ve Francii. Podle místopředsedy Sekce pro insolvenční právo ČAK Jana Maška musí vedení společnosti podat návrh nejpozději do 45 dnů od vzniku platební neschopnosti, pokud nevyužije některý z restrukturalizačních nástrojů.
Rozdíl je patrný i ve statistikách. Po přepočtu na počet obyvatel připadá ve Francii přibližně čtrnáctkrát více podnikových úpadků než v České republice. Podle odborníků to neznamená, že by francouzské firmy krachovaly častěji, ale že problémy řeší mnohem dříve a transparentněji.
Stát podle kritiků nevyužívá své možnosti
Významnou část debaty zabrala role státu. Zástupci finanční správy uvedli, že jejich hlavním úkolem je výběr daní a využívání vlastních nástrojů vymáhání. Insolvenční návrhy proto podávají jen výjimečně.
To však kritizovali někteří účastníci diskuse. Podle nich je stát přítomen téměř ve všech významnějších úpadcích jako věřitel a často disponuje informacemi o problémech firem mezi prvními. Přesto své postavení k zahájení insolvenčních řízení prakticky nevyužívá.
Dalším problémem je podle odborníků chybějící účetnictví a nezveřejňování účetních závěrek. Místopředsedkyně Městského soudu v Praze Petra Vlčková uvedla, že důslednější postup rejstříkových soudů vůči společnostem, které své účetní povinnosti neplní, by mohl přispět k včasnějšímu odhalování problémových firem.
Ministerstvo připouští změny
Náměstek ministra spravedlnosti Adam Šimice a zástupkyně insolvenčního odboru ministerstva Tereza Lázňovská potvrdili, že otázka odpovědnosti managementu za pozdní podání insolvenčního návrhu se nově objevuje také v evropské legislativě.
Ministerstvo spravedlnosti bude problematiku řešit při transpozici nové evropské směrnice a nevylučuje ani další legislativní změny.
Mohlo by vás zajímat
Podle Michala Žižlavského se Česká republika může inspirovat především Německem a Francií. Pomoci by podle něj mohlo aktivnější zapojení finančních úřadů, větší tlak na zveřejňování účetních výkazů nebo debata o obnovení trestního postihu za nepodání insolvenčního návrhu. „Naše právo se od jiných evropských úprav až tolik neliší. Třeba Německo a Francie mají ovšem aktivnější stát. Tady se můžeme inspirovat,“ uzavřel Žižlavský.
