Ve světě hojnosti informací, kde algoritmy formují to, co lidé vidí, nelze mediální gramotnost již považovat za volitelnou dovednost. Tvrdí to poslanec Evropského parlamentu Marcos Ros Sempere. V rozhovoru pro EU Perspectives vysvětlil, proč se stala nezbytnou pro ochranu občanů i demokracie.
Poté, co Evropský parlament přijal svůj postoj k mediální gramotnosti, se zpravodajem Marcosem Rosem Semperem (S&D/Španělsko) hovořily EU Perspectives o rizicích, která představují dezinformace, podvody, umělá inteligence a návykový design sociálních sítí. Poslanec Evropského parlamentu varoval, že samotné vzdělávání nebude stačit, pokud provozovatelé sociálních platforem nezmění své praktiky.
Proč je tato iniciativa právě teď naléhavá a co vás nejvíce znepokojuje na současném nedostatku mediální gramotnosti v Evropě?
Zažíváme obrovskou změnu ve způsobu, jakým nakládáme se zprávami a informacemi. Před desítkami let lidé fungovali v mnohem jasněji definovaném mediálním prostředí. Šlo o tisk, televizi a rozhlas. Dnes je situace úplně jiná. V digitálním prostředí lidé dostávají informace, i když je aktivně nehledají.
Problém je v tom, že mnoho lidí, zejména zranitelných skupin, plně nechápe, jak toto prostředí funguje. Možná si neuvědomují, že informace, které se jim zobrazují, vybírají algoritmy. Mnoho lidí není připraveno rozlišovat mezi spolehlivými informacemi, dezinformacemi a uměle vytvořeným obsahem.
Pokud občanům neposkytneme kritické myšlení a schopnost informovaně se rozhodovat o informacích, které konzumují, ohrožujeme jednotlivce i demokracii.
Rizika nejsou jen politická
Dezinformace se často diskutují v souvislosti se zahraničním vměšováním. Do jaké míry hrozby pocházejí od domácích aktérů a dalších zdrojů v Evropě?
Ve zprávě nerozlišujeme mezi dezinformacemi pocházejícími ze zahraničního vměšování a dezinformacemi produkovanými v rámci konkrétní země. Oba druhy mohou pro občany znamenat rizika. A tato rizika nejsou vždy jen politická.
Například v souvislosti s tématem zdraví koluje spousta nebezpečných dezinformací. Lidé si mohou otevřít telefony a setkat se s tvrzeními, že určitý nápoj může vyléčit rakovinu nebo že opalovací krém není nutný. Takové zprávy mohou šířit známé osobnosti a věřit jim může široké publikum. Rizika tedy mohou pocházet zvenčí i zevnitř Evropy a přesahují rámec voleb a politiky.
Znepokojují nás také vzorce závislosti. Mladí lidé mohou zvednout telefon s úmyslem vyhledat něco, co by jim mělo zabrat minutu. Pak se dostanou na TikTok, Snapchat nebo Instagram a zůstanou hodiny uvězněni v nekonečném skrolování.
Proto potřebujeme transparentnost, ale také vzdělávání. Naše zpráva se k této problematice staví právě z hlediska vzdělávání a prevence. Vyzývá k nové strategii, která začlení digitální vzdělávání od raného dětství přes školu až po celoživotní vzdělávání.
Potřebujeme transparentnost
Zpráva zmiňuje návykový design a emocionálně manipulativní obsah. Co stále v evropských pravidlech chybí?
Nařízení o digitálních službách, nařízení o digitálních trzích a nařízení o svobodě médií jsou mocné nástroje, které Unie přijala během předchozího volebního období. Poskytují výchozí bod pro řešení některých problémů, které sociální platformy způsobují. Potřebujeme ale také, aby se platformy a provozovatelé sociálních sítí zapojily do širší strategie založené na osvědčených postupech.
Potřebujeme transparentnost ohledně algoritmů, transparentnost ohledně obsahu generovaného umělou inteligencí a transparentnost ohledně komerčního obsahu na sítích a dalších platformách. Některé z těchto otázek již řeší nařízení o digitálních službách (DSA). V naší zprávě také žádáme Evropskou komisi, aby šla ještě dále a zajistila plné vymáhání DSA.
Zpráva požaduje jasnější pravidla pro influencery. Nedávno některé organizace požádaly o transparentnější monetizaci influencerů v rámci připravovaného nařízení o digitální spravedlnosti (Digital Fairness Act). Souhlasíte s tím?
Ano. Žádáme o transparentnost ohledně influencerů. Ne všichni influenceři jsou špatní. Existují pozitivní influenceři, stejně jako existují dobré a špatné sociální sítě. Někteří influenceři hrají užitečnou roli při vysvětlování role různých institucí nebo veřejné politiky. Jiní však šíří dezinformace nebo nepravdivé informace.
Existuje také třetí kategorie. Influenceři, kteří možná nešíří nepravdivé informace, ale propagují komerční produkty, protože jsou placeni nějakou firmou nebo společností. Tento obchodní vztah musí být transparentní. Pokud influencer prodává produkt nebo dostává peníze za propagaci něčeho, uživatelé by měli dostat jasnou informaci, že je obsah komerční. Stejně jako požadujeme transparentnost od sociálních médií ohledně jejich algoritmů, potřebujeme také transparentnost ohledně aktivity influencerů.
Nařízení o AI zavádí povinnost transparentnosti pro obsah generovaný umělou inteligencí. Bude to stačit?
Transparentnost obsahu AI je jedním z nových problémů, kterým čelíme. Již nyní žijeme ve velmi složitém digitálním prostředí, ale během posledních dvou nebo tří let bylo i pro dobře informované lidi stále obtížnější rozlišovat mezi autentickým obsahem a materiálem vytvořeným nástroji umělé inteligence.
Proto potřebujeme větší transparentnost a jasné označování, ale to nemůže být jediná odpověď. Občané také potřebují dovednosti, aby porozuměli digitálnímu prostředí a kriticky zhodnotili, co vidí.
Před sto lety se lidi učili číst a psát
Do jaké míry vás znepokojují rozdíly mezi členskými státy EU, pokud jde o mediální gramotnost?
Existují rozdíly, ale neidentifikovali jsme jednu zemi, kterou lze prezentovat jako definitivní model. Všechny členské státy přemýšlejí o tom, jak začlenit mediální gramotnost do vzdělávání, ale stále neexistuje společný standard ani jasný evropský model.
Před sto lety bylo jednou z velkých priorit veřejné politiky naučit lidi číst a psát. Dnes se digitální prostředí natolik změnilo, že naučit lidi, jak se v něm kriticky orientovat, se stalo stejně důležité. To je jeden z důvodů zprávy Evropského parlamentu. Žádáme Radu a Evropskou komisi, aby vypracovaly společnou strategii a poskytly finanční prostředky.
Žádáme také Komisi, aby definovala mediální gramotnost a digitální vzdělávání jako základní dovednosti. Jakmile budou uznány jako základní dovednosti, měly by být začleněny do národních vzdělávacích systémů a osnov, aby si studenti rozvinuli schopnosti, které potřebují pro každodenní život v digitálním prostředí.
Co tato iniciativa přidává do evropského štítu demokracie?
Souvisí to s tím, že nedostatek dovedností vytváří dva druhy rizik. Prvním je individuální riziko. Lidé mohou být osobně poškozeni nepravdivými informacemi, podvody nebo manipulací.
Druhým je riziko pro demokracii. Občané se mohou domnívat, že svobodně sledují politickou kampaň nebo si vybírají, jaké informace budou konzumovat. Ve skutečnosti na ně selektivně cílí sdělení, která je mají ovlivnit. Naše iniciativa doplňuje evropský štít demokracie, protože se zabývá základy problému. Tím je vzdělávání.
Bude mediální gramotnost dostatečná, pokud digitální platformy nezmění své algoritmy a obchodní modely?
Ne, to nestačí. Proto žádáme o obě věci. Zpráva se zaměřuje na vzdělávání, digitální vzdělávání a mediální gramotnost. Zároveň ale požadujeme, aby provozovatelé sociálních sítí začaly měnit své chování. Pokud to neudělají, žádáme Komisi, aby vymáhala nařízení o digitálních službách v plném rozsahu.
