Nepříjemnou dohru po zásahu Nejvyššího soudu bude mít pro muže z Kladenska prodej vozu do jednoho z pražských autobazarů. Ten totiž nezajistil přepis auta a v registru vozidel zůstal zapsán původní vlastník. Auto, které mělo několik let propadlou technickou prohlídkou, nechal následně správce komunikace odtáhnout ze silnice. Po vlastníkovi zapsaném v registru poté vymáhal náklady za odtah a parkování.
Okresní soud v Kladně i krajský v Praze žalobu zamítly s tím, že původní majitel v rozhodné době už nebyl skutečným vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Tím v té době byl žižkovský autobazar Autocentrum Novák Švec. Pražské správě služeb proto vzkázaly, že žaluje nesprávného. Navíc podle soudů neprokázala, že při odtahu postupovala v souladu se zákonem, pokud jde o řádné doručení výzvy a oznámení o možnosti vyzvednutí vozidla. Nárok na náhradu škody 81 tisíc za odtah a parkování proto nepřiznaly.
Město mělo na výběr
Správa služeb hlavního města Prahy však podala dovolání a na jeho základě Nejvyšší soud případ otočil. Upozornil přitom na princip takzvané negativní publicity. Tedy, kdo se zápisem v registru podílí na jeho nesouladu se skutečností (v tomto případě neohlásí prodej), nemůže se vůči poškozenému dovolávat toho, že zápis realitě neodpovídá.
Zdůraznil přitom, že město, které náklady na odtah vynaloží, obvykle nemá jak zjistit, kdo je provozovatel, jinak než z registru vozidel. A je proto oprávněno uplatnit svůj nárok vůči zapsanému vlastníkovi bez ohledu na skutečný stav. Má zároveň možnost, nikoliv však povinnost, žalovat i skutečného vlastníka.
Pasivita prodávajícího jde k jeho tíži
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1072/2026 zároveň připomněl, že už devět let je možné dosáhnout změny zápisu v registru, i když druhá strana nespolupracuje. To oslabuje argument, že se vlastník spoléhal na to, že za něj přepis vyřídí autobazar. Sám si přitom mohl i přes internet ověřit, že vůz je stále zapsaný na něj.
Nicméně okolnost, že auto fakticky vlastnil někdo jiný a neposkytl součinnost k přepisu, hrát roli v určité míře bude. Ne však při posouzení, koho má správce komunikace žalovat. Vliv to bude mít až při zvažování výše náhrady škody, případně v úvaze nad rozporem s dobrými mravy.
K doručení výzvy k vyzvednutí auta se soudy vrátí
Rozsudek navázal na dvojici dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2022. Ta poprvé formulovala zásadu, že za náklady odtahu odpovídá primárně zapsaný provozovatel (sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 u případu posuzovaného podle zákona o silničním provozu a sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 podle zákona o obecní policii).
Shodou okolností šlo v obou případech také o pražskou správu služeb. Nynější rozhodnutí tuto linii rozšiřuje i na zákon o pozemních komunikacích a zároveň zpřesňuje, že z předchozí judikatury nelze dovodit závěr, že by zapsaný vlastník mohl odpovědnosti uniknout jen tím, že prokáže prodej auta.
Nižší soudy se tak k případu vrátí. Posoudí i okolnosti řádného doručení výzvy k převzetí auta.
