Matka bez souhlasu otce odvezla syna z Česka na Slovensko a následně tam s ním zůstala. Přemístění dítěte bylo protiprávní, ani to však podle Ústavního soudu (ÚS) nemůže samo o sobě určovat výsledek sporu o péči. Primárním hlediskem musí zůstat nejlepší zájem dítěte. ÚS proto zamítl stížnost otce i stížnost podanou za nyní devítiletého chlapce jeho kolizním opatrovníkem.
„V některých situacích žádné řešení není ideální a jde spíše o to, zvolit to nejméně špatné,“ shrnul Ústavní soud podle informací ČTK. Justice podle něj v komplikovaném přeshraničním sporu komplexně a důsledně hodnotila nejlepší zájem dítěte.
Případem se zabýval první senát ÚS se soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem pod sp. zn. I. ÚS 3430/25.
Matka slíbila návrat, na Slovensku ale zůstala
Chlapec žil s oběma rodiči v Česku až do jejich rozchodu v roce 2022. V květnu 2023 s ním matka odcestovala na Slovensko, odkud pochází a kde má sociální zázemí. Původně otci slíbila, že se se synem během následujícího měsíce vrátí.
Později však otce kontaktovala její právní zástupkyně s informací, že matka se synem na Slovensku zůstanou trvale. Otec s přestěhováním nesouhlasil, a pobyt dítěte na Slovensku se tak stal protiprávním.
V srpnu 2023 se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 9 a domáhal se rozhodnutí o péči. Následovala také řada návrhů na předběžná opatření. Paralelně probíhalo řízení před slovenskými soudy. Ty nakonec pravomocně rozhodly, že matka má dítě navrátit do České republiky.
Soudy potvrdily protiprávní přemístění
Obvodní soud pro Prahu 9 svěřil chlapce do střídavé péče s převahou péče matky. Určil také výživné a jako bydliště dítěte stanovil jak bydliště otce v Česku, tak matky na Slovensku. Současně rozhodl, že chlapec bude chodit do školy na Slovensku.
Proti rozsudku se odvolali oba rodiče. Městský soud v Praze následně dospěl k jednoznačnému závěru, že matka přemístila dítě na Slovensko protiprávně. Přesto podle něj nebylo možné spor o další péči vyřešit pouze na základě tohoto zjištění.
Rozhodující je nejlepší zájem dítěte. Odvolací soud proto upravil střídání rodičů tak, že během školního roku má chlapec trávit u otce přibližně deset dní v měsíci. Menší rozsah péče otce v průběhu školního roku kompenzoval během letních prázdnin, kdy má být syn převážnou dobu s ním.
Soud zároveň považoval za nevhodné, aby dítě navštěvovalo dvě školy ve dvou různých státech. Při rozhodování přihlédl také k přání samotného chlapce.
Otec: Matka ze svého jednání těží
K Ústavnímu soudu se obrátil otec a samostatnou stížnost podal prostřednictvím kolizního opatrovníka také nezletilý.
Otec namítal, že obecné soudy nerespektovaly mezinárodní závazky plynoucí zejména z Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Podle něj jejich rozhodnutí fakticky aprobovala protiprávní postup matky.
Podobně argumentovala stížnost dítěte. Obě stížnosti poukazovaly také na délku řízení a tvrdily, že soudy dostatečně nezohlednily skutečnost, že matka nyní ze svého původně protiprávního jednání těží.
Ústavní soud ale důvod ke zrušení napadených rozhodnutí nenašel. Podle dnešního nálezu obecné soudy situaci dítěte posuzovaly komplexně a jejich úvahy odpovídaly požadavku, aby nejlepší zájem dítěte zůstal prvořadým hlediskem i v případech, kdy jeden z rodičů původně jednal protiprávně.
Samotné protiprávní přemístění dítěte tak nemůže vést k mechanickému rozhodnutí o jeho další péči. Soud musí zohlednit také současnou situaci dítěte, jeho vazby, školní docházku, názor a vztah k oběma rodičům.
