Příjmy z dobrovolně vykonávané prostituce se mají danit jako jiné formy samostatné výdělečné činnosti. Ústavní soud potvrdil průlomový právní názor Nejvyššího správního soudu. Ten odmítl stížnosti ženy, které úřady zpětně vyměřily daň za roky 2013 a 2014. V obou případech přes 900 000 korun. Podle soudce zpravodaje Jiřího Přibáně ale zdanění neznamená morální schválení této činnosti.
Kauzou se soudy zabývaly několik let a nyní definitivně končí. Jedna ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, druhá proti následnému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze srpna 2026.
„Daňové právo je založeno na principu ekonomické podstaty. Zdaňuje se reálný ekonomický výnos a přírůstek na majetku, nikoliv právní či morální čistota titulu, na jehož základě byl získán. Zdanění není morální schválení ani státní akreditace dané činnosti,“ stojí v prvním z usnesení, které jako soudce zpravodaj připravil Jiří Přibáň.
Stát se podle soudu kuplířem nestává
Žena ve stížnosti tvrdila, že zdaňováním prostituce se stát sám stane kuplířem. Upozornila na to, že dobrovolné poskytování sexuálních služeb za úplatu sice v Česku není trestným činem, avšak kuplířství trestné je. Podle Ústavního soudu však stát zdaněním nesleduje záměr obohacovat se na cizí práci. Cílem státu je pouze spravedlivé rozdělení daňového břemene a regulace trhu.
„Ústavní soud se navíc domnívá, že situace, kdy jsou příjmy z dobrovolného podnikání v sex byznysu považovány za legitimní, a tudíž podrobeny zdanění, z dlouhodobého hlediska jedině posiluje společenské postavení těchto osob,“ rozhodl soud.
Otázka legitimního očekávání
Druhé usnesení se zabývalo zejména problematikou legitimního očekávání. Žena poukazovala na opakovaná vyjádření politiků, podle kterých prostituce nepodléhá zdanění, a také na to, že úřady dosud podobné příjmy skutečně nedanily, respektive to nebyly schopny doložit. Podle Ústavního soudu však žena nepřinesla žádný důkaz, z něhož by takové legitimní očekávání plynulo.
„Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku také vysvětlil, že není významné, že je nějaká věc správním orgánem řešena poprvé (což navíc v nynějším řízení zůstává v rovině spekulace), neboť takové východisko by vedlo k absurdnímu závěru, že pokaždé, když správní orgán řeší nějakou problematiku poprvé, jedná protiústavně,“ stojí v usnesení soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové.
Jak případ začal
Daňové úřady si před lety povšimly, že si žena pravidelně směňovala vyšší částky v eurech za koruny a ukládala peníze na bankovní účty, aniž podávala daňová přiznání. Žena sama uvedla, že šlo o příjmy z prostituce, které podle ní zdanění nepodléhaly.
Průlomový rozsudek Nejvyššího správního soudu padl v roce 2025. Soud tehdy dospěl k závěru, že příjmy z dobrovolné prostituce podléhají dani z příjmu. Jejich zdanění podle něj nebrání ani mezinárodní úmluvy proti obchodu s lidmi a využívání prostituce, ani trestní postižitelnost kuplířství.
„Zákon o daních z příjmů je vystavěn na premise, že se daní veškeré příjmy, pokud nejsou zákonem vyloučeny nebo osvobozeny. Příjmy z prostituce však zákon explicitně nevylučuje ani neosvobozuje,“ uvedl tehdy senát vedený předsedou Tomášem Foltasem. Případ sledovala také Česká justice.
NSS odmítl srovnání dobrovolné prostituce s trestnou činností. „Výkon takové prostituce nelze za současné právní úpravy považovat za trestný čin. Současné zákony postihují jen doprovodné jevy, jako obchodování s lidmi, znásilnění, sexuální nátlak nebo kuplířství,“ uvedl NSS s odkazem na § 168 a § 189 trestního zákoníku.
Podle Nejvyššího správního soudu nebylo jeho úkolem posuzovat morální nebo etické stránky prostituce. „Nejvyššímu správnímu soudu nepříslušelo hodnotit rizika prostituce, její závadnost, nebezpečnost, mravní či etický rozměr. V rozsudku řešil pouze otázku, zda lze příjmy z prostituce zdanit,“ uvádí se v bodu 36 rozhodnutí.
