Oddělovací stěna na heřmanické haldě má zabránit šíření podzemního požáru ke skládce chemických odpadů. V posledních letech prošla mimořádně rozsáhlým odborným zkoumáním. Její materiál posuzovali znalci, české i zahraniční univerzity a odborné instituce. Do konstrukce se provedly desítky vrtů a kopaných sond, zkoumalo se složení zásypu, jeho nehořlavost i chování při vysokých teplotách.
Přesto státní podnik DIAMO nyní nechává provést nové zkoušky, na nichž se bude podílet i Vysoká škola báňská, která již dříve ve svých závěrech potvrdila, že zásypový materiál není schopen šířit hoření. Zmapovali jsme dosavadní posudky, jejich metodiky i otázky, na které mají nové zkoušky odpovědět.
Pod povrchem heřmanické haldy v Ostravě hoří už desítky let. Stát se snaží zabránit tomu, aby se požár rozšířil ke skládce chemických odpadů. K tomu měla sloužit oddělovací vzdušná stěna, kterou pro státní podnik DIAMO v letech 2014 až 2022 budovala společnost Ridera Bohemia.
V roce 2023 však DIAMO zpochybnilo vlastnosti použitého materiálu a stěna se stala předmětem opakovaných odborných zkoumání. Jejich závěry se ale netýkají vždy stejných vlastností. Některé zkoumají schopnost materiálu šířit hoření, jiné jeho složení, zrnitost, geotechnické vlastnosti nebo chování při vysokých teplotách.
Nyní přichází další kolo zkoušek. Zásadní otázkou přitom není pouze to, k jakým závěrům odborníci dospějí, ale také zda nové zkoumání dokáže bez pochybností odpovědět na klíčové otázky.
Nové zkoušky provádějí hasiči, VŠB a ČVUT
Nové znalecké posouzení zpracovává Technický ústav požární ochrany (TUPO), který spadá pod Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru. V konzultantské roli by se měla zapojit také Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB – Technické univerzity Ostrava. Experimentální analýzu by mělo provádět také Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze.
Ekonomický deník se zajímal o konkrétní zadání nového zkoumání, původ vzorků, způsob jejich odběru a skladování i parametry, podle nichž se hodnotí požární vlastnosti materiálu. Technický ústav požární ochrany však podrobnosti neposkytl. „Technický ústav požární ochrany je při výkonu znalecké činnosti vázán povinností mlčenlivosti podle § 20 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech,“ vysvětlila mluvčí Generálního ředitelství HZS ČR Klára Ochmanová.
Mlčenlivost se podle hasičského ústavu vztahuje na postupy zkoumání i jeho závěry. O případném zveřejnění informací rozhoduje objednatel. „Případné poskytnutí dalších informací, včetně informací o výsledcích znaleckého posouzení a jejich zveřejnění, je v kompetenci zadavatele,“ uvedla Ochmanová. Tím je státní podnik DIAMO.
VŠB už dospěla k závěru, že materiál hoření nešíří
Pozornost vzbuzuje také opětovné zapojení ostravské Vysoké školy báňské. Její Fakulta bezpečnostního inženýrství totiž materiál oddělovací stěny posuzovala už v letech 2022 až 2023. Tehdy dospěla k závěru, že certifikovaný zásyp nedokáže šířit hoření z jednoho místa na druhé. „Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB – Technické univerzity Ostrava zpracovala v letech 2022–2023 znalecký posudek ‚Posouzení možnosti šíření hoření v prostoru haldy v Heřmanicích v místě ukládání zásypového materiálu‘. Zadavatelem posudku byla společnost Ridera Bohemia a.s.,“ uvedl prorektor univerzity pro strategii a legislativu Jiří Pokorný.
Ekonomický deník se proto ptal, zda závěry původního posudku stále platí a jak se univerzita vypořádá s případným odlišným výsledkem nových zkoušek. Fakulta ale podle Pokorného nyní vystupuje jako konzultant znaleckého ústavu a bez souhlasu zadavatele nemůže poskytovat podrobnosti. „Bez zproštění mlčenlivosti zadavatelem proto nejsme oprávněni poskytovat informace o postupu zkoumání ani o dosažených výsledcích,“ vysvětlil.
Další část zkoumání zajišťuje ČVUT. Jeho Univerzitní centrum energeticky efektivních budov provádí experimentální analýzu. „ČVUT v Praze, Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB), je v souvislosti s experimentální analýzou vázáno povinností mlčenlivosti. Z tohoto důvodu nejsme oprávněni poskytovat informace o průběhu zkoušek ani o závěrech experimentální analýzy nad rámec veřejně dostupných informací,“ sdělil mediální specialista rektorátu Martin Churavý. Také ČVUT odkázalo žádosti o další informace na státní podnik DIAMO.
Posudky, univerzity, stovky tun vzorků
Rozsah dosavadního odborného zkoumání je značný. Materiál stěny posuzovali specialisté na požární bezpečnost, geotechniku i báňskou problematiku. První odborná hodnocení přitom vznikala ještě během stavby, tedy před vypuknutím současného sporu.
Již v prosinci 2021 si státní podnik DIAMO objednal geotechnický průzkum společnosti K-GEO. Odborníci provedli šest jádrových vrtů do hloubky přibližně 18 až 30 metrů a další penetrační zkoušky. Průzkum nezjistil nedostatky a skladbu oddělovací stěny označil za vhodnou.
O rok později posuzoval materiál i geotechnickou stabilitu stěny znalec Ing. Josef Rott, Ph.D. Materiál označil z hlediska hořlavosti za inertní a stěnu vyhodnotil jako geotechnicky stabilní s výjimkou tehdy nedokončených okrajových částí.
V roce 2024 následoval dva znalecké posudky Technické univerzity v polských Gliwicích. První posudek označil použitý recyklát za nehořlavý a stěnu za účinnou tepelnou bariéru. Další se zabýval také riziky spojenými se zásahy do její konstrukce.
Vedle požárních vlastností odborníci opakovaně prověřovali i samotné složení zásypu a jeho soulad s požadovanými technickými parametry.
Dva posudky a revize
Dva znalecké posudky v tomto směru zpracoval v prosinci 2023 a únoru 2024 Ing. Michal Kofroň. Podle jeho závěrů materiál splňoval požadavky technické normy ČSN EN 13242+A1 pro kamenivo používané ve stavebnictví. Závěry těchto posouzení později podpořil také revizní znalecký posudek doc. Mgr. Milana Geršla, Ph.D.
Významné hodnocení vzniklo rovněž v říjnu 2023, kdy společnost ArtepGeo na objednávku Ridery zkoumala materiál odtěžovaný z oddělovací stěny.
Podle posudku bylo z přibližně 40 tisíc tun materiálu odebráno dvacet vzorků o celkové hmotnosti zhruba 460 tun. Odborníci kontrolovali zastoupení jednotlivých frakcí kameniva, nadměrných kusů i cizorodých příměsí.
ArtepGeo dospěla k závěru, že zkoumaný materiál splňuje požadavky normy ČSN EN 13242+A1 a odpovídá deklarovaným frakcím 0/90 a 125/400 milimetrů. Posudek přitom přítomnost nečistot nepopírá. Jejich množství vyčíslil do 0,06 procenta z celkového vytěženého objemu, což označil za slučitelné s uvedenou normou.
Zjištění jsou důležitá také ve vztahu k odborným hodnocením Ing. Zdeňka Čížka a Ing. Jiřího Tylčera, které vhodnost materiálu zpochybňovaly. ArtepGeo totiž hodnotila také jejich metodiku.
U Tylčerova posudku upozornila, že z fotografické dokumentace kopaných sond nelze spolehlivě určit procentuální zastoupení jednotlivých frakcí ani nečistot. Současně vytkla, že hodnotil materiál pouze ve vztahu k frakci 0/90 milimetrů, nikoliv také k frakci 125/400 milimetrů.
U Čížkova posudku poukázala na prostorově omezený rozsah náhodně vybraných kopaných sond. Naproti tomu při rozsáhlejším odtěžování bylo podle ArtepGeo možné sledovat charakter materiálu ve větším objemu.
Závěry ArtepGeo naopak zpochybňuje DIAMO. Ve vyjádření pro server iDNES.cz upozornilo mimo jiné na reprezentativnost odběrů a skutečnost, že neproběhly za jeho přítomnosti.
Spor se vede i o metodiku a reprezentativnost odběrů
Další posouzení vhodnosti materiálu přibylo ještě v prosinci 2025. Zpracoval jej Ing. Ladislav Procházka, který označil zásypový materiál za vhodný pro stanovený účel.
Metodiku posudků Ing. Čížka a Ing. Tylčera přezkoumával také znalec doc. Mgr. Milan Geršl, Ph.D. Ve svém revizním hodnocení z roku 2025 zpochybnil některé postupy a závěry těchto posouzení a podpořil závěry dřívějších posudků Ing. Michala Kofroně.
Další důležité hodnocení pochází z letošního června. Polský Hlavní báňský institut (GIG) ve svém zkoumání nezjistil v hodnoceném prostoru oddělovací stěny aktivní termickou činnost. Podstatné je také to, že vycházel z měření, které v únoru a březnu 2026 provedl státní podnik DIAMO.
Spor se tak nevede pouze o vlastnosti samotného materiálu, ale také o to, zda byly jednotlivé závěry vyvozeny z dostatečně reprezentativních a odborně průkazných podkladů.
Proč se materiál zkoušel při 815 stupních?
Další odborné posouzení z dubna 2024 pracovalo se vzorky vystavenými teplotě 815 stupňů Celsia. Podle závěru tohoto zkoumání tři z 26 vzorků teoreticky nemusely takovému zatížení odolat.
Také toto hodnocení vzniklo na VŠB, nešlo však o totožné posouzení jako předchozí znalecký posudek Fakulty bezpečnostního inženýrství. Podle dřívějšího vyjádření vedení univerzity, nemělo expertní posouzení z roku 2024 vliv na závěry předchozího znaleckého posudku, podle kterého zásypový materiál nedokáže šířit hoření.
Právě tento rozdíl otevírá otázku, podle jakých technických kritérií mají být vlastnosti zásypového materiálu hodnoceny?
Podle přehledu smluvních podkladů, které má Ekonomický deník k dispozici nebyla stanovena konkrétní teplota, které musí zásypový materiál odolat. Pro interpretaci výsledků je proto důležité, z jakého technického požadavku hodnota 815 stupňů vycházela a zda zkouška hodnotila schopnost materiálu šířit hoření, nebo jeho odolnost vůči vysokým teplotám
Desítky vrtů a sond. Kolik zásahů je již dost?
Rozsáhlé zkoumání se neodehrává pouze v laboratořích. Přímo do prostoru oddělovací stěny byly v průběhu let provedeny desítky vrtů a kopaných sond. Ekonomický deník již dříve informoval o nejméně 80 vrtech a kopaných sondách provedených v prostoru stěny. DIAMO potvrdilo také sedm velkoobjemových vrtů z letošního února a března.
Česká inspekce životního prostředí navíc potvrdila, že na plochu oddělovací stěny navážel další materiál také samotný státní podnik DIAMO.
„ČIŽP se zabývala všemi známými skutečnostmi, tedy rovněž zjištěním, že na plochu OVS byl ze strany společnosti DIAMO, státní podnik navezen materiál, jehož primární původ je z odvalu Heřmanice (tzv. ‚těžební‘ odpad),“ uvedl mluvčí České inspekce životního prostředí Tomáš Hulan.
Při novém zkoumání tak vyvstává otázka, zda lze spolehlivě určit původ jednotlivých vzorků a odlišit materiál původně dodaný Riderou od pozdějších návozů. Význam má zejména přesné místo a hloubka odběru, dokumentace jednotlivých vzorků a jejich následné uchovávání.
Ekonomický deník se proto na tyto okolnosti odborných institucí ptal. Z jejich odpovědí však není zřejmé, jakým způsobem byly při novém posuzování zohledněny.
Význam následných zásahů připomnělo také ministerstvo životního prostředí při vysvětlování svého rozhodnutí zastavit přestupkové řízení vedené proti Rideře. Podle ministerstva nebyly shromážděny důkazy prokazující její vinu a další vlastní šetření již komplikoval časový odstup i zásahy třetích subjektů do tělesa stěny.
Co mají nové zkoušky přinést?
Heřmanická oddělovací stěna má za sebou mimořádně rozsáhlé odborné zkoumání. Její materiál hodnotili znalci, české i zahraniční univerzity a specializované instituce. Posuzovalo se její složení, zrnitost, geotechnické vlastnosti, schopnost šířit hoření i chování při vysokých teplotách.
Průzkumy a posudky vznikaly již během stavby. Některé si objednalo přímo DIAMO, jiné původní zhotovitel. Následovaly další odběry, laboratorní zkoušky, revizní přezkumy i hodnocení aktuální termické aktivity. Přesto se obě společnosti nadále rozcházejí v názoru na vhodnost použitého materiálu.
Nyní se stěna zkoumá znovu. Po letech posuzování, rozsáhlém vzorkování a desítkách zásahů do konstrukce však zůstává otevřená také otázka, zda další zkoumání dokáže dlouholetý spor skutečně posunout k řešení, nebo pouze rozšíří již tak početný soubor odborných posudků.
Spor o stěnu zastínil sanaci celé haldy
Zatímco se již několik let vedou spory o vlastnosti oddělovací stěny, samotná sanace heřmanické haldy zůstává nedokončená. Stěna přitom tvoří necelá čtyři procenta plochy odvalu, který se rozkládá na více než 103 hektarech. Přestože plní důležitou bezpečnostní funkci, představuje pouze jednu část mnohem rozsáhlejšího ekologického problému.
Po letech odborných zkoumání a desítkách zásahů do bezpečnostní konstrukce tak zůstává otázkou nejen to, co mohou další testy stěny přinést, ale především kdy se podaří vyřešit majetkoprávní spory, odblokovat pokračování prací a dokončit sanaci celé heřmanické haldy.
Článek vyšel původně na Ekonomickém deníku, který stejně jako Česká justice a Zdravotnický deník patří pod vydavatelství Media Network.
