Náhradu úmyslně způsobené nemajetkové újmy nelze snižovat jen proto, že by placení odškodného mělo pro viníka likvidační dopady. Ústavní soud novým stanoviskem pléna změnil dosavadní praxi, kterou označil za rozpornou s právy poškozených. Stanovisko vzniklo v souvislosti s kauzou závažné sexuálně motivované činnosti na dětech.
Sbor všech ústavních soudců a soudkyň přijal stanovisko v souvislosti se sérií ústavních stížností v kauze závažné sexuálně motivované činnosti na dětech. Podrobnosti soud neuvedl, podle spisových značek však jde o případ trenéra bojových sportů z Teplicka, který si odpykává osmiletý trest za dlouhodobé zneužívání nezletilých svěřenců.
Krajský soud v Ústí nad Labem i Vrchní soud v Praze obětem přiznaly náhradu nemajetkové újmy. Tu ale snížily s ohledem na majetkové poměry pachatele, aby náhrada neměla likvidační dopady. Celkem měly oběti dostat dva miliony korun.
Odkaz na starší judikaturu
Krajský soud se opřel o starší judikaturu Ústavního soudu. Soudy podle ní mají posuzovat náhradu újmy i s ohledem na to, zda nemá pro pachatele „doživotní ‚likvidační‘ následky“. I Nejvyšší soud v minulosti uvedl, že je nezbytné zkoumat nejen „aktuální majetkové poměry škůdce, ale na zřetel je nutno vzít i jeho věk a z něj vyplývající možnosti uhradit vzniklou újmu do budoucna, za současného zachování možnosti vést snesitelný a důstojný život“.
Mohlo by vás zajímat
Jeden ze tříčlenných senátů Ústavního soudu dospěl k závěru, že dosavadní judikatura by se měla překonat. Řízení o stížnostech proto přerušil a předložil plénu návrh, který se stal podkladem pro aktuální stanovisko.
Úmyslně způsobenou újmu nelze snížit
„V případě, kdy obviněný škůdce způsobí nemajetkovou újmu v souvislosti s trestným činem, trestní soudy musí vyhodnotit formu zavinění k této nemajetkové újmě. Pokud dospějí k závěru, že odčiňovaná nemajetková újma byla způsobena úmyslně, výši náhrady nemohou s odkazem na likvidační dopady do majetkové sféry škůdce snížit. Opačný přístup představuje porušení práva poškozeného na soudní ochranu,“ uvedla mluvčí soudu Kamila Abbasi.
Likvidační dopady do majetkové sféry viníka podle Ústavního soudu ani objektivně nemohou nastat. Brání jim totiž mechanismy exekučního a insolvenčního práva. Ty zajišťují, že i při vymáhání vysokých částek zůstanou dlužníkovi prostředky na zajištění důstojného života a neupadne do absolutní hmotné nouze.
Tříčlenný senát Ústavního soudu se nyní vrátí k rozhodování o stížnostech obětí. Při dalším rozhodování uplatní stanovisko pléna.
