Česko se chce stát evropským lídrem v umělé inteligenci. Nedávno představeným návrhem zákona si v tom ale samo podkopává nohy. Experti varují před absencí jasných pravidel a záruk. To může nová a jinak dobře napsaná pravidla proměnit spíš v past než motor inovací.
Návrh zákona o umělé inteligenci, který představilo ministerstvo průmyslu a obchodu, má do českého právního řádu převést evropský AI Act. Mezi právníky a zástupci byznysu návrh získává převážně pozitivní hodnocení. Celkově oceňují zdrženlivý a pragmatický přístup k regulaci bez zbytečných národních nadstaveb.
„Návrh zákona o umělé inteligenci vnímám jako promyšlený, pragmatický a vyvážený krok směrem k implementaci evropského rámce,“ říká Tomáš Ščerba, partner advokátní kanceláře DLA Piper. „Oceňuji, že jde o stručnou a cíleně formulovanou právní úpravu, která přebírá pouze nezbytné prvky Aktu o umělé inteligenci a vyhýbá se zbytečné národní nadstavbě,“ pokračuje.
Stejně návrh hodnotí také byznys. „Tento minimalistický přístup dává firmám právní jistotu a stabilitu a zároveň umožňuje, aby se implementace mohla rozběhnout bez zbytečné administrativní zátěže,“ uvádí manažerka pro digitální ekonomiku Svazu průmyslu a dopravy Anna Hroudová.
Mohlo by vás zajímat
Metodická nejistota
Přesto má návrh zákona v očích expertů několik vážných slabin, které mohou ohrozit fungování celého inovačního ekosystému v Česku. Kriticky vnímají zejména to, že řadu důležitých otázek – včetně například koordinace dozorových orgánů – nechává návrh bez odpovědi nebo odkazuje na dosud neexistující dokumenty a vyhlášky. Ty podle nich nemají dostatečnou právní váhu.
„Řadu praktických aspektů, například detailní vymezení fungování regulačního sandboxu, návrh ponechává až na metodické dokumenty. To může dočasně snižovat právní jistotu,“ upozorňuje Ščerba.
Ivo Janda, partner advokátní kanceláře White & Case poukazuje na roztříštění dozoru mezi Český telekomunikační úřad, Českou národní banku a Úřad pro ochranu osobních údajů. „Problém by mohla představovat jejich koordinace. To může způsobit neshody v působnosti a zvýšení právní nejistoty dané například rozdílnou rozhodovací praxí a jejich postupy,“ vysvětluje Janda. Výklad samozřejmě mohou sjednotit soudy. Na pravomocné rozhodnutí se ale může čekat i několik let.
Nedostatek metodických pokynů tak může zkomplikovat přechod na nová pravidla firmám i úřadům. „Budou tápat, jak v praxi prokázat a ověřit, že je systém AI dostatečně průhledný a spolehlivý. Zákon stanovuje, co se má udělat, ale zatím chybí vodítka, jak toho dosáhnout,“ obává se Jiří Štěpán, generální ředitel technologické skupiny Etnetera Group.
Trenažér, který má Česko změnit v lídra
Jednou z klíčových novinek, kterou zákon zavádí, je vytvoření sandboxu, tedy v podstatě „trenažéru“, který má umožnit vývojářům testovat systémy umělé inteligence v kontrolovaném prostředí. Ministerstvo průmyslu a obchodu v něm vidí dobrý prostředek, jak splnit ambiciózní cíl dostat Česko do roku 2030 mezi TOP 10 zemí světa ve vývoji umělé inteligence.
Také odborníci oslovení Českou justicí to považují za nejzajímavější část návrhu. „Pozitivně hodnotíme, že návrh alespoň rámcově vymezuje zajištění financování z rozpočtu ministerstva průmyslu a výslovně akcentuje podporu malých a středních podniků. To je v souladu s cílem AI Actu usnadnit jejich zapojení do vývoje a testování systémů umělé inteligence,“ zdůraznila advokátka White & Case Anna Stárková.
Podobné „trenažéry“ se už v zahraničí hojně využívají například v oblasti finančních technologií. Studie a zkušenosti zapojených ukazují, že zkracují čas potřebný pro uvedení novinek na trh o 30 až 50 procent.
Test důvěry
Jenže v Česku se zdá, že nastavení sandboxu, které ministerstvo zvolilo, je slabé a nemusí přinést kýžený efekt. Zákon totiž neobsahuje žádné právní záruky na ochranu know-how firem zapojených do testovacího prostředí. Ani negarantuje, že úřady později znalost slabostí jejich systémů nevyužijí při kontrolách a k udělování pokut. Oslovení experti to považují za nejvážnější slabinu celého systému.
Ministerstvo průmyslu a obchodu slibuje, že problém vyřeší vyhláškou. „Česká agentura pro standardizaci nyní začíná připravovat provozní standardizační dokument, který jasně popíše, co sandbox dělá a co smí a nesmí. A v něm to vyřeší,“ řekl České justici náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Kavalírek.
Jenže to právníkům nestačí. „Metodický dokument sám o sobě nemá právní závaznost vůči dozorovým orgánům. Neposkytuje tak regulovaným subjektům potřebnou míru jistoty,“ varuje Ščerba. Anna Stárková k tomu dodává: „Pouze zákonná úprava zaručí jistotu bez ohledu na personální změny či aktuální politické priority.“
Byznys mluví o promarněné příležitosti
Podle Svazu průmyslu a dopravy může absence jasných pravidel v zákoně dokonce ochromit fungování trenažéru. A zmařit tak i cíl dostat Česko mezi světové AI lídry. „Pokud stát nebude jasně deklarovat, že sdílené informace nebudou použity v kontrolních řízeních, může to odradit řadu podniků od účasti v sandboxu,“ obává se Anna Hroudová.
Jiří Štěpán z Etnetera Group volí ještě silnější slova. „Jde o promarněnou příležitost, jak firmy do sandboxu aktivně přilákat,“ říká. I kdyby pravidla nastavená Českou agenturou pro standardizaci vypadala na začátku slibně, hrozí, že je stát může později snadno a rychle upravit, jak se mu zlíbí.
Během testování nových produktů v rámci sandboxu musí podniky sdílet citlivé obchodní informace, know-how i duševní vlastnictví. „Jakmile důvěrnost těchto informací není právně garantována, je jejich ochrana obtížně vymahatelná,“ dodává Stárková.
Doporučení: posílit jistoty i odborné zázemí
Všichni oslovení experti se shodují, že český návrh je dobrým základem, který však vyžaduje dopracování klíčových oblastí. Kromě odstranění již zmíněných slabých míst by měl zákon věnovat také větší pozornost malým a středním podnikům, které jsou často nositeli inovačního potenciálu. Nejde přitom jen o peníze, podpora malých domácích hráčů se může odehrávat i v čistě právní či procesní rovině.
Prostor pro zlepšení se tak otevírá například v úpravě upozornění na porušení povinnosti. Jde o preventivní opatření, které umožňuje orgánu dozoru nezahájit řízení v případě zjištění méně závažného porušení a jeho následné nápravy. „Tento institut by měli zákonodárci doplnit o povinnost orgánu nezahájit takové řízení,“ vysvětluje Ivo Janda z White & Case.
Stárková pak navrhuje ještě ambicióznější doplnění: zřízení specializovaného rozhodčího soudu pro technologické spory, který by umožňoval rychlé a odborné rozhodování a zajišťoval hluboké porozumění technologickému kontextu. Taková instituce by podle advokátky „posílila atraktivitu České republiky jako inovační jurisdikce“. To by ve výsledku zvýšilo i atraktivitu Česka pro investice do digitálních technologií.
