Žena v exekuci odmítla dědictví. Prohlásila, že nechce ochudit potomky. Dalším dědicem na řadě byla dcera, která tak získala polovinu bytu. Věřitelka ji úspěšně žalovala. Byla to právě dcera dlužnice, kdo měl jako jediný z odmítnutí dědictví prospěch. Odmítnutí dědictví matkou je právně neplatné jednání, rozhodl soud. Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Žena byla v exekuci od roku 2017. Dlužila vysokou částku podle rozhodčích nálezů Hospodářské i Agrární komory. V říjnu 2021 měla spolu s bratrem zdědit byt po otci v hodnotě sedm a půl milionů korun. Dědictví odmítla. Při pozůstalostním jednání prohlásila, že „je nemajetná a nechce ochudit své potomky“.
Exekutor vydává příkaz k prodeji bytu
Na její místo jako dědička nastoupila její dcera, která dědictví neodmítla. Rok poté vydal soudní exekutor exekuční příkaz k prodeji bytu. Uplatnil při tom námitku neplatnosti právního jednání dlužnice pro porušení generálního inhibitoria. Toho se dopustila odmítnutím dědictví.
Tento zákonný zákaz pro dlužníka nakládat s veškerým majetkem vzniká zahájením exekuce. Exekuce bytu byla nakonec částečně zastavená se souhlasem věřitelky, která podala na dceru žalobu. U prvního soudu nebyla věřitelka úspěšná. To se záhy změnilo.
Exekutor nesmí měnit pozůstalostní řízení
Postup totiž vyvolal řadu otázek. Odvolací soud například nesouhlasil s kroky exekutora. Pravomocný výrok soudu o vypořádání dědictví platí pro každého. Exekutor nemůže v exekučním řízení změnit pravomocné usnesení z pozůstalostního řízení, upozornil soud. Docílit přezkumu jednání dlužníka v pozůstalostním řízení může ale věřitel, dodal k tomu soud.
Žena věděla, že je v exekuci. Přesto odmítla dědictví ve prospěch své dcery. Ta její úmysl znala, protože žena ho v pozůstalostním řízení výslovně uvedla. Neúčinnosti právního jednání se proto může dovolat věřitelka ženy žalobou dcery. Je to totiž dcera, kdo měl z právního jednání své matky prospěch. Jednání matky je vůči věřitelce právně neúčinné, uzavřel odvolací soud.
Odmítnutí neplatí, může se bránit věřitel
S tím nesouhlasila dcera a podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. Věřitelka označila dovolání za absurdní. Podle ní došlo ke zkrácení práv věřitelů jejich obcházením, zopakovala. Nejvyšší soud to nakonec rozsudkem 23 Cdo 3243/2024-230 potvrdil.
Řízení o pozůstalosti skončí, nabude-li usnesení právní moci. Ani fakt, že dlužník jednal bez souhlasu insolvenčního správce, nemůže rozhodnutí o dědictví ovlivnit, uvedl NS.
Mohlo by vás zajímat
Soudní exekutor není oprávněn dovolat se „relativní neplatnosti pravomocně schválené dohody o vypořádání dědictví“. Může tak ale učinit věřitel, potvrdil Nejvyšší soud.
I proti třetí osobě a po dvou letech
Pokud svým jednáním dlužník krátí právo věřitele, má věřitel právo domáhat se neúčinnosti tohoto jednání. Platí to i v případě, že je vykonatelné právo třetí osoby, upozornil Nejvyšší soud.
„Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že je vůči němu neúčinné právní jednání (např. převod majetku), kterým byl zkrácen a k němuž v posledních 2 letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby,“ říká přesně § 590 občanského zákoníku.
Žaloba úspěšná jen proti prospěcháři
Obrana proti jednání dlužníka je možná jen žalobou proti tomu, kdo z něho měl prospěch. „Žaloba o určení, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné, může být úspěšná jen tehdy, byla-li podána vůči osobě, která s dlužníkem právně jednala nebo která z právního jednání přímo nabyla prospěch,“ uvedl Nejvyšší soud.
Odmítnutí dědictví dlužníkem je podle Nejvyššího soudu nepochybně právním jednání, které může hatit uspokojení pohledávky věřitele. Takovým krokem získává majetkový prospěch třetí osoba. Pro žalobu je rozhodné jen to, který z dědiců získal dědické právo místo dlužníka.
Prospěch z dědictví měla jen dcera
V tomto případě je to dcera, která nastoupila jako další v řadě zákonných dědiců. S právem na poloviční podíl z pozůstalosti měla přímý prospěch z odmítnutí dědictví svojí matkou – dlužnicí. Na rozdíl od syna zemřelého a bratra dlužnice, který byl dědicem ze zákona. Když sestra odmítla dědictví, jeho situace se nijak nezměnila.
I komentář k občanskému zákoníku bere v úvahu, že chce-li dlužník ochránit svůj majetek před věřiteli, zpravidla jej převádí na osoby sobě blízké. Těm může důvěřovat a spolehnout se, že majetek po pominutí hrozby exekuce převedou zpět. Nebo nechají majetek dlužníkovi v užívání, upozornil Nejvyšší soud.
Odmítnutí dědictví je jednostranný akt
Odmítnutí dědictví je ovšem jednostranným právním jednáním adresovaným soudu. Nikoli matka, ale soud dědictví nasměruje ve prospěch další osoby. Další osoba nastupuje z vůle zůstavitele nebo ze zákona.
Odmítnutí dědictví dlužníkem jako jednání adresované soudu proto zpravidla nesplňuje definici právního jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou. To ale není tento případ.
Nikoli ale v případě jediné dcery a věřitelky
Žena odmítla dědictví v situaci, kdy měla jedinou dceru (osobu blízkou). Ta podle zákonné posloupnosti připadala do úvahy jako jediná dědička na řadě. „Dlužnice si toho byla též vědoma, prohlásila-li současně, že je sama nemajetná a nechce ochudit své potomky,“ zdůraznil Nejvyšší soud.
Za těchto okolností bylo možné považovat odmítnutí dědictví dlužnicí za právní jednání, které učinila ve prospěch své dcery jako osoby blízké, uzavřel Nejvyšší soud a rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil.
