Kázeňské potrestání vězně z rýnovické věznice řešily soudy. Muž dostal na Vánoce roku 2024 propustku jako součást odměny za dobré chování. Na Boží hod mu ale policie naměřila jedno a čtvrt promile alkoholu, následovalo tak umístění na samotku na pět dní. Odsouzený se proti tomu bránil správní žalobou. Tvrdil, že zákaz konzumace alkoholu se na něj mimo zdi věznice nevztahuje.
Ústecký krajský soud přitom jeho argumentaci vyslyšel. Jestliže zákon zakazuje mimo jiné pít alkohol během výkonu trestu, při jeho přerušení není možné kázeňský přestupek spáchat. „Smyslem těchto povinností je zachování pořádku a kázně ve věznicích,“ uzavřel soud a rozhodnutí věznice zrušil.
Trestanec naopak ústecké soudce nepřesvědčil v tom, že se mu podnapilost dostatečně neprokázala. Do spisu policie založila výstup z alkoholtesteru a on sám později přiznal, že vypil dvě piva.
Z jazykového hlediska přípustný výklad
Úvahy následně přezkoumával Nejvyšší správní soud v řízení sp. zn. 10 As 11/2026. Věznice totiž podala kasační stížnost a v ní nastolila otázku, jestli lze přerušení trestu chápat jako dočasný návrat na svobodu bez režimových omezení.
Brněnská instance připustila, že z hlediska jazykového znění zákona je výklad krajského soudu možný. Není však správný. Ústeckému soudu vyčetla, že se příliš soustředil na samotný význam pojmu „přerušení výkonu trestu“, když uvedl, že účelem opatření je „za odměnu dočasně vyjmout odsouzeného z režimu výkonu trestu, postavit jej krátkodobě mimo tento režim, a tím v konečném důsledku snad i přispět k jeho nápravě.“
Zákaz hazardu také platí plošně
Podle soudu však je odsouzený z výkonu trestu vyňat pouze tak, že se po stanovenou dobu nenachází za zdmi věznice. Tím, že doba přerušení se mu počítá do výkonu trestu, řada dalších omezení se na odsouzeného vztahuje dál, „protože mají přímou souvislost s uloženým trestem, a zejména s jeho účelem.“ Zákazy a omezení pro vězně platí i při přerušení výkonu trestu proto, aby „svým jednáním potvrdil, že je schopen nápravy a jeho jednání už nebude společensky škodlivé a nebezpečné.“
Nejvyšší správní soud zdůraznil, že na odsouzeného se vztahuje celá řada povinností a omezení bez ohledu na to, kde se fyzicky nachází. I v době propustky musí hlásit onemocnění nebo zranění, oznámit věznici jméno svého obhájce, který ho bude zastupovat v jiné věci nebo poskytovat právní službu, a také se nesmí věnovat hazardu.
„Odsouzený má například povinnost hradit náklady výkonu trestu a náklady s ním spojené, a zákonodárce proto i z tohoto důvodu odsouzeným zakázal účastnit se hazardních her. Okolnost, zda se tyto hry odehrávají za zdmi věznice, anebo ‚na svobodě‘, je z tohoto hlediska podružná,“ rozvedl úvahy senát pod vedením Vojtěcha Šimíčka. V obou případech by podle něj docházelo k maření smyslu dané zákonné úpravy.
Mohlo by vás zajímat
Sám na sebe upoutal pozornost
Zákaz požívání alkoholických nápojů spadá právě do této oblasti. Opodstatněnost daného omezení pak podle soudu potvrdily konkrétní okolnosti případu. Policisté se totiž k dechové zkoušce neuchýlili zcela bez příčiny. Přivolala je dcera odsouzence, ke které se choval agresivně a nechtěl odejít z jejího bytu. Když v urážkách pokračoval i po příjezdu policistů a sprostě nadával i jim, podrobili jej dechové zkoušce.
