Umělá inteligence může soudcům usnadnit a urychlit práci. Zodpovědnost za správnost výstupů ale musí zůstat na lidech. Na úterní konferenci k využití AI v justici se na tom shodli předseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Angyalossy a místopředseda Vrchního soudu v Praze Roman Horáček. Upozornili také na rychlý vývoj technologií a potřebu jejich kontrolovaného využívání soudy.
Jedním z problémů může být podle Angyalossyho to, že se umělá inteligence snaží ve svých výstupech maximálně vyhovět tomu, kdo se ptá. To může být zrádné. „V první řadě se musíme naučit klást správné otázky. Když položíme správnou otázku, míra toho, že by odpověď byla zkreslená, bude výrazně menší,“ uvedl předseda Nejvyššího soudu. „Ale vždycky bude na tazateli, aby posoudil relevantnost odpovědi, nakolik je správná, nebo není,“ upozornil Angyalossy.
Kde se dá využít, kde má limity
Horáček doplnil, že s lidskou kontrolou mohou soudci využívat umělou inteligenci třeba v případech technokratického charakteru. Zmínil například správní soudnictví nebo přestupková řízení.
V trestním řízení to ale podle něj nepřipadá v úvahu. „Osobní vliv a pocit soudce, který rozhoduje o vině a trestu, je věcí, která se nedá přenést do technologie,“ řekl Horáček. V trestním řízení podle něj AI zůstane pouze jako pomocník soudce. Nejde podle něj ale o špatnou věc, i tak práci soudce usnadní, dodal.
Podle Angyalossyho jsou soudci nyní na počátku využívání nástrojů umělé inteligence, někteří ji využívají více, jiní méně, přístup je ale spíše pozitivní. S nástroji se soudci učí pracovat a sbírají zkušenosti.
Hrozí zahlcení umělou inteligencí?
Oba soudci upozornili také na rychlý vývoj v oblasti AI. V současnosti ji využívají například advokátní kanceláře nebo firmy.
„Největší problém, který bude v užívání umělé inteligence u soudů, nebude problém, který spočívá v tom, že by soudci něco neuměli, ale že budou konfrontováni s výstupy na straně korporátu, podnikatelské sféry, která to nepochybně využívat bude, protože je to rychlejší a efektivnější. Tudíž justice bude v situaci, kdy bude zahlcena velice kvalitními výstupy, které budou zpracovány těmito levnými nástroji,“ uzavřel Horáček.
Jak se AI ukázala v praxi
Letos v březnu na rizika i možné využití AI upozornila také mezinárodní konference na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Akademici tam například připustili, že umělá inteligence se jako nástroj v rukou osob zapojených do procesu trestního řízení objevuje často už nyní. Známé jsou případy advokátů, kteří sepsání podání svěřili jazykovým modelům a dostali výstup s odkazy na vymyšlené judikáty. Takzvaně halucinující AI pak odhalil soud a obhájce, který si dostatečně podání nezkontroloval, potrestal pokutou a nepřiznáním náhrady nákladů řízení.
Podobné přešlapy zná praxe i z druhé strany. Policisté z NCOZ v případě bitcoinové kauzy Tomáše Jiřikovského použili právní kvalifikaci, která v době, kdy k činu mělo dojít, v trestním zákoníku neexistovala. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle pátého odstavce se totiž do zákona dostala až v roce 2019. Jiřikovský se přitom činu měl dopustit o čtyři roky dříve. Po upozornění obhájců byla chyba napravena a obviněnému tak rázem namísto deseti let hrozí vězení „jen“ o dva roky kratší.
