To, že organizační výbor Poslanecké sněmovny neschválil poslankyním Ireně Ferčíkové Konečné (Piráti) a Adrianě Chochelové (STAN) účast na jednání Evropského parlamentu, nepředstavuje zásah do výkonu jejich mandátu. Rozhodl o tom Ústavní soud, který zároveň poprvé připustil, že rozhodnutí organizačního výboru může přezkoumávat, pokud by zasáhla do ústavně zaručených práv poslanců.
Poslankyně se loni chtěly zúčastnit meziparlamentního jednání Výboru Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) věnovaného situaci právního státu v Evropské unii. Organizační výbor Poslanecké sněmovny však jejich cestu neschválil. Obě političky tvrdily, že většina zneužila své postavení a porušila jejich právo na nerušený výkon veřejné funkce i ústavní princip ochrany parlamentní menšiny.
Přestože se jednání nakonec zúčastnily na pozvání politických frakcí v Evropském parlamentu, nevystupovaly jako oficiální parlamentní delegace. Obrátily se proto na Ústavní soud, který jejich stížnost projednal v plénu 13 soudců. To rozhodlo jednomyslně.
Ústavní soud poprvé vymezil své pravomoci
Nejdůležitější část usnesení se netýká samotné zahraniční cesty, ale otázky, zda může Ústavní soud vůbec přezkoumávat rozhodnutí organizačního výboru Poslanecké sněmovny. Touto otázkou se dosud ve své judikatuře výslovně nezabýval.
Plénum připomnělo předchozí rozhodnutí týkající se mandátového a imunitního výboru i vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny a dovodilo, že ani organizační výbor nestojí mimo ústavní kontrolu. Pokud by jeho rozhodnutí zasáhla do ústavně zaručených práv jednotlivých poslanců, může je Ústavní soud přezkoumat.
Současně ale zdůraznil, že organizační výbor vykonává zákonem svěřenou pravomoc při organizaci parlamentní diplomacie. „Podléhá-li přijetí zahraniční návštěvy a vyslání sněmovní delegace do zahraničí rozhodnutí organizačního výboru, zahrnuje tato pravomoc přijetí zahraniční návštěvy a vyslání sněmovní delegace (nejen) schválit, ale i neschválit. Bylo-li by schválení povinné, postrádala by pravomoc smysl, de facto by šlo jen o braní na vědomí.“
Co podle ÚS tvoří podstatu poslaneckého mandátu?
Podstatnou část odůvodnění soud věnoval výkladu práva poslanců na nerušený výkon veřejné funkce podle článku 21 Listiny základních práv a svobod.
Připomněl, že toto právo chrání nejen možnost být zvolen, ale také výkon mandátu bez svévolných zásahů státu. Nechrání však každou jednotlivou podmínku výkonu funkce.
Podle pléna spočívá jádro poslaneckého mandátu především ve výkonu zákonodárné a kontrolní činnosti. Patří sem účast na legislativním procesu, možnost předkládat návrhy, vystupovat při jednání Poslanecké sněmovny, vykonávat kontrolu vlády nebo působit v orgánech komory.
Mohlo by vás zajímat
Zásah by musel být podstatně intenzivnější
Naopak účast na zahraničních cestách mezi základní atributy poslaneckého mandátu podle soudu nepatří.„Právo jednotlivých poslanců účastnit se meziparlamentních zahraničních styků na ústavní ani zákonné úrovni upraveno není a participaci na zahraniční spolupráci nelze považovat za stěžejní aspekt činnosti poslance.“
Ústavní soud současně zdůraznil, že rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny mohou za určitých okolností představovat protiústavní zásah. Taková situace by podle něj nastala například tehdy, pokud by většina zbavila poslance důležitých práv nebo fakticky znemožnila výkon jeho mandátu. Právě v takových případech by se uplatnila také ústavní ochrana parlamentní menšiny.
V nyní projednávané věci ale soud takovou intenzitu zásahu neshledal.
Evropská spolupráce je důležitá, jedna cesta však nestačí
Plénum zároveň uznalo, že meziparlamentní spolupráce v rámci Evropské unie je žádoucí a že členové výboru pro evropské záležitosti mohou mít na podobných jednáních zvýšený zájem. Připomnělo také, že aktivní zapojení národních parlamentů předpokládá samotná Smlouva o Evropské unii.
Ani to však podle soudců neznamená, že neúčast na jednom konkrétním jednání představuje zásah do výkonu poslanecké funkce.
„Fungování meziparlamentní spolupráce je jevem komplexním a dlouhodobým, neschválení jedné zahraniční cesty vybraných poslankyň nelze považovat za natolik intenzivní zabránění účasti na této spolupráci, které by ve svém důsledku vedlo k narušení výkonu jejich mandátu,“ uzavřelo plénum.
