Kauza Simony Krainové ukazuje, jak složité je hledat hranici mezi ochranou dítěte a svobodou projevu. Podle advokáta Pavla Kiršnera ani nevulgární komentář o zdravotní či tělesné zvláštnosti nezletilého nemusí být právně bezvýznamný. Stejně důležité ale bude posoudit, zda při obraně dítěte nebyla překročena práva druhé strany.
Jaké právní prostředky může v podobném případě rodič nezletilého dítěte využít? Připadá v úvahu spíše žaloba na ochranu osobnosti, předběžné opatření, nebo dokonce trestní oznámení?
Podle dostupných informací se dle mého názoru nejedná o typický případ hrubého veřejného zesměšnění vzhledu dítěte, ale spíše o veřejný komentář pod fotografií, v němž měla učitelka Simoně Krainové doporučit, aby řešila údajnou oční vadu svého nezletilého syna. Článek současně uvádí, že Simona Krainová následně zveřejnila identitu autorky komentáře včetně fotografie a že učitelka nyní tvrdí, že se stala terčem veřejného lynče a zvažuje právní obranu.
Je třeba však vyjít z toho, že i když komentář nemusí být vulgární, výsměšný nebo otevřeně urážlivý, veřejné upozornění na možnou oční vadu nezletilého dítěte pod jeho fotografií může samo o sobě představovat zásah do jeho soukromí a důstojnosti. U dítěte nejde pouze o „hodnocení vzhledu“, ale o veřejné tematizování jeho tělesné, zdravotní či vzhledové odlišnosti. To je právně významné i tehdy, je-li výrok formulován jako údajná rada rodiči.
Jelikož však komentář podle dostupných informací nebyl vulgární, výsměšný ani otevřeně dehonestující, nýbrž byl formulován jako (byť nevhodná) „rada“ týkající se údajné oční vady dítěte, bude nutné jej hodnotit odlišně od situace, kdy by šlo o hrubě zesměšňující, urážlivý nebo opakovaný komentář. I zde je proto třeba zachovat proporcionalitu při posouzení intenzity zásahu i při volbě přiměřeného prostředku nápravy. Současně může hrát určitou roli, že kritický akcent komentáře mohl směřovat spíše vůči matce nezletilého dítěte než přímo vůči dítěti samotnému. Nevulgární forma výroku tedy sama o sobě zásah do osobnostních práv nevylučuje, může však mít význam při hodnocení jeho intenzity.
Veřejné rozebírání zdravotního stavu, tělesné zvláštnosti či vzhledu nezletilého dítěte je zásadně nevhodné a může představovat zásah do jeho osobnosti, důstojnosti a soukromí. Intenzita takového zásahu však nemusí vždy dosahovat úrovně, která by odůvodňovala peněžité zadostiučinění nebo razantní veřejnou protiakci.
Současně je nutné poukázat na to, že následné zveřejnění totožnosti soukromé osoby, její fotografie a vystavení této osoby masivnímu tlaku sledujících může samo o sobě představovat samostatný zásah do jejích osobnostních práv. Ani možný zásah do osobnostních práv učitelky proto nelze předem vyloučit..
Možné právní prostředky rodiče nezletilého dítěte
Rodič nezletilého dítěte může v zásadě využít prostředky ochrany osobnosti podle § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který chrání osobnost člověka, jeho důstojnost, vážnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy. Dotčená osoba se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. U nezletilého dítěte jedná zpravidla rodič jako jeho zákonný zástupce; při podání žaloby jménem dítěte však může podle okolností vyvstat i otázka souhlasu opatrovnického soudu.
V posuzovaném typu situace by přicházel v úvahu zejména nárok na odstranění komentáře, zdržení se dalšího veřejného komentování zdravotního stavu či vzhledu dítěte, případně omluva. Peněžité zadostiučinění by dle mého názoru bylo reálné spíše pouze tehdy, pokud by komentář byl hrubě urážlivý, výsměšný, opakovaný, měl značný dosah nebo by vedl ke konkrétním negativním následkům pro dítě.
Za důležité považuji, že nárok na odstranění komentáře a případně omluvu může být reálný i tehdy, když komentář nebyl vulgární, pokud veřejně rozebírá možnou vadu či zdravotní zvláštnost nezletilého dítěte. Pro peněžité zadostiučinění by zpravidla bylo dle mého názoru třeba vyšší intenzity zásahu, například zesměšňující tón, opakování, větší dosah, odmítnutí nápravy nebo konkrétní negativní dopady na dítě.
Předběžné opatření by v tomto případě dávalo smysl tehdy, pokud by komentář byl stále veřejně dostupný, byl dále šířen, nebo by hrozilo opakování obdobných zásahů. Podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“) lze předběžné opatření nařídit, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo existuje-li obava ohrožení výkonu rozhodnutí. V tomto případě by však soud pravděpodobně pečlivě posuzoval přiměřenost, neboť zásah musí odpovídat intenzitě původního komentáře.
S ohledem na povahu věci by předběžné opatření připadalo v úvahu zejména jako prostředek k rychlému stažení obsahu nebo zákazu dalšího zveřejňování. Vždy by však záleželo na intenzitě zásahu, jeho trvání, pravděpodobnosti opakování a přiměřenosti požadovaného omezení.
Trestní oznámení bych v takové situaci považoval spíše za okrajový prostředek ochrany. Nejblíže by bylo možné uvažovat o trestném činu pomluvy podle § 184 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ten však předpokládá sdělení nepravdivého údaje, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo mu způsobit jinou vážnou újmu.
U veřejných komentářů týkajících se vzhledu bývá z trestněprávního hlediska problematické zejména to, že často nejde o skutkové tvrzení, jehož pravdivost či nepravdivost lze objektivně ověřovat, nýbrž o hodnoticí soud, případně laický či neodborný úsudek, byť nevhodný, urážlivý nebo společensky nepřijatelný. U komentáře typu „řešte oční vadu dítěte“ by se proto mohlo jednat spíše o hodnoticí, domněnkový či neodborný výrok než o jasně ověřitelné skutkové tvrzení. Právě z tohoto důvodu bych i v takovém případě považoval za výrazně realističtější prostředek ochrany civilněprávní ochranu osobnosti než trestní oznámení.
Nelze zcela vyloučit, že při mimořádné intenzitě zásahu, například při opakovaném jednání, výhrůžkách, systematickém obtěžování, cíleném vyvolávání veřejného lynče nebo jiném excesivním jednání, by mohlo být namístě posouzení i podle jiných skutkových podstat trestných činů. I v takovém případě je však nutné zohlednit zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, tedy že trestní právo má být prostředkem krajním a má nastupovat až tam, kde nepostačují prostředky jiných právních odvětví.
Dle mého názoru by proto v typickém případě jednorázového nevhodného komentáře k vzhledu nebo možné zdravotní odlišnosti nezletilého dítěte orgány činné v trestním řízení spíše dospěly k závěru, že nejsou naplněny znaky trestného činu, případně by oznamovatele odkázaly do civilněprávní roviny právě s ohledem na nižší míru společenské škodlivosti, než jakou trestní právo zpravidla vyžaduje.
Pokud někdo veřejně komentuje vzhled nezletilého dítěte známé osobnosti na sociálních sítích, jaké jsou podle Vás reálné šance na úspěch u soudu a kde leží hranice mezi svobodou projevu a protiprávním zásahem do práv dítěte?
U nezletilých dětí je ochrana osobnosti zásadně silnější než u dospělých veřejně činných osob. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011, dovodil, že dítě známých rodičů není samo o sobě osobou veřejného zájmu a že aktivní účast rodiče na nežádoucí medializaci dítěte se primárně promítá do oblasti rodičovské odpovědnosti, nikoli do vyloučení protiprávnosti zásahu způsobeného třetí osobou. I dítě známé osobnosti má vlastní právo na důstojnost, soukromí a ochranu před nepřiměřeným veřejným hodnocením a není rozhodné, z jakých poměrů pochází.
Stejným směrem jde i závěr, že je-li předmětem ochrany osobnost dítěte, je třeba mu poskytovat vyšší míru ochrany než dospělým (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 42/2011). Nejvyšší soud také dovodil, že ochrana osobnosti náleží i těm osobám, které pro věk nebo psychický stav nejsou schopny újmu plně chápat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3386/2010). Ústavní soud rovněž opakovaně připomněl, že i malé dítě je nositelem práva na ochranu osobnosti a že na dítě je třeba hledět jako na zvlášť zranitelný subjekt ochrany.
Hranice svobody projevu
Ve střetu svobody projevu a ochrany osobnosti je vždy nutné zkoumat konkrétní okolnosti případu. Obecně se hodnotí zejména povaha výroku, zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud, forma a tón projevu, intenzita zásahu, postavení dotčené osoby, zda se výrok týká soukromé nebo veřejné sféry, kdo výrok pronáší, kde je výrok zveřejněn, jaký má dosah a zda existuje legitimní veřejný zájem.
V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 664/2007, podle něhož je třeba zkoumat, zda výrok dosahuje intenzity zásahu do osobnosti, zda je přiměřený, zda je informace pravdivá a zda primárním cílem kritiky není hanobení či zneuctění. U sociálních sítí lze podpůrně odkázat též na novější rozhodnutí Nejvyššího soudu, například usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1838/2024, a usnesení ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3851/2023, která opět akcentují kontext, povahu projevu, reálný základ hodnotících soudů, dosah sociálních sítí a možnost zesílení zásahu sdílením obsahu.
Aplikace na předmětný komentář
V daném typu situace je důležité, že komentář sice může být formulován jako rada rodiči, ale obsahově stále veřejně označuje dítě za nositele určité vady či odchylky.
Pokud někdo veřejně pod fotografií dítěte komentuje jeho možnou oční vadu, zasahuje tím do soukromé sféry dítěte, může zasahovat do jeho důstojnosti a může dítě vystavit posměchu, stigmatizaci či sekundární šikaně. Na tom nic nemění ani skutečnost, že rodič dítě sám zveřejňuje na sociálních sítích. Rodičovská medializace dítěte může být relevantní při celkovém posouzení kontextu, ale sama o sobě nezbavuje dítě ochrany proti nepřiměřeným zásahům třetích osob.
I nevulgární veřejný komentář k tělesné či zdravotní zvláštnosti dítěte však může být neoprávněným zásahem. Nevulgární forma se projeví spíše v hodnocení intenzity zásahu a v tom, jaká forma zadostiučinění bude přiměřená.
Právní riziko na straně rodiče
Pro úplnost je vhodné dodat, že pokud rodič nebo veřejně známá osoba následně zveřejní identitu komentující soukromé osoby, její fotografii a vystaví ji masivnímu veřejnému odsouzení, nelze vyloučit ani její vlastní nárok na ochranu osobnosti.
Síla takového nároku by však závisela na konkrétních okolnostech, zejména v jakém rozsahu byla osoba identifikována, jaký doprovodný komentář byl zveřejněn, zda byly použity silně dehonestující výrazy, zda došlo k zásahu do její profesní nebo rodinné sféry a jak intenzivní byla následná veřejná reakce. Význam by mělo i to, zda zveřejnění totožnosti bylo přiměřenou obrannou reakcí, nebo zda již šlo o nepřiměřené vystavení soukromé osoby tlaku široké veřejnosti.
Bez znalosti přesného skutkového stavu bych proto uzavřel, že nárok učitelky nelze vyloučit, nikoli však že by byl automaticky silnější než nárok dítěte nebo rodiče. Obě roviny je třeba posuzovat odděleně, tedy původní komentář z hlediska ochrany dítěte a následnou veřejnou reakci z hlediska ochrany osobnosti komentující osoby.
Reálné šance na úspěch
Za popsaných okolností bych šance hodnotil takto. Nárok na odstranění komentáře považuji za spíše reálný, pokud komentář identifikoval dítě a veřejně rozebíral jeho možnou zdravotní či vzhledovou odlišnost.
Nárok na zdržení se dalšího komentování může být rovněž reálný, pokud hrozí opakování obdobných zásahů nebo pokud osoba ani po výzvě nerespektuje požadavek na zdržení se zásahů do soukromí dítěte.
Nárok na omluvu považuji za možný a nikoli nereálný, zejména pokud komentář veřejně tematizoval možnou vadu dítěte způsobem, který byl způsobilý zasáhnout do jeho důstojnosti nebo soukromí. Šance by se zvyšovala při větším dosahu, odmítnutí dobrovolné nápravy, nevhodném tónu nebo navazujících negativních reakcích veřejnosti.
Peněžité zadostiučinění bych považoval za spíše výjimečnější. Úspěch by přicházel v úvahu zejména tehdy, pokud by komentář byl zesměšňující, opakovaný, masově šířený, spojený s fotografií dítěte, měl konkrétní negativní dopady nebo pokud by zásah nebyl po výzvě odstraněn.
Jinými slovy, šance na úspěch nejsou nízké v samotném základu věci, zejména pokud jde o odstranění komentáře a případně omluvu. Opatrnější bych byl u peněžité satisfakce.
Závěr
Veřejné komentování možné oční vady nezletilého dítěte je právně citlivé, a i bez vulgarit může představovat zásah do jeho soukromí a důstojnosti. U dítěte známé osobnosti nelze argumentovat tím, že musí snášet stejnou míru veřejné pozornosti jako jeho rodič. Dítě má vlastní osobnostní práva a požívá zvýšené ochrany.
Za nejvhodnější prostředek obrany proto považuji především ochranu osobnosti, tedy požadavek na odstranění komentáře, zdržení se dalšího zásahu a případně omluvu. Peněžité zadostiučinění by přicházelo v úvahu spíše při vyšší intenzitě zásahu. Trestní oznámení bych považoval za spíše výjimečné.
Současně platí, že ani obrana dítěte nesmí být nepřiměřená. Zveřejnění identity soukromé osoby a její vystavení veřejnému tlaku může samo o sobě založit další zásah do osobnostních práv. Konečný závěr by proto vždy závisel na přesném znění komentářů, rozsahu zveřejnění, počtu sledujících, navazujících reakcích, době trvání zásahu a konkrétních dopadech na dotčené osoby.
