O metodách manželů Písaříkových a jejich právních zástupců v odvolacím řízení dlouholetého pilotního sporu vedeného o desetiprocentní podíl na BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. mezi insolvenčním správcem dlužníka Tomáše Bárty, JUDr. Jaroslavem Brožem a manželi Písaříkovými informovala Česká justice své čtenáře již dne 29.1.2022 v článku Insolvenční správce o Jiřím Písaříkovi: Nechal odročit soud kvůli pozitivitě, místo něj pak jezdil na kole. V kuloárech se mluví o zneužívání nemoci Covid-19 k uměle vyvolávaným obstrukcím a průtahům v řízení.
Ve zmíněném článku Česká justice podrobně popisuje sérii obstrukčních jednání ze strany manželů Písaříkových a jejich právních zástupců počínaje údajnou karanténou či pozitivitou jednoho z manželů, příp. jejich právních zástupců, jež byla následně vyvrácena samotným chováním těchto osob (např. vyšly najevo úctyhodné sportovní výkony nakažených osob či osob v karanténě, apod.), přes snahu o přerušení řízení prostřednictvím řady intervenčních žalob podaných subjekty propojenými s manžely Písaříkovými a účelovými námitkami podjatosti členů senátu odvolacího soudu konče. Díky zmíněným obstrukcím a kontroverzním omluvám v souvislosti převážně s epidemií koronaviru se manželům Písaříkovým podařilo dosáhnout odročení celkem 7 jednání u odvolacího soudu.
Nyní však k samotnému sporu: Insolvenční správce ho považuje za pilotní s tím, že jeho výsledek určí ráz dalším desítkám souvisejících právních sporů. Pilotní spor zahájil již v roce 2014 Jiří Písařík, zastoupený Petrem Kuhnem z AK BADOKH, a domáhal se v něm určení, že vlastníkem Podílu v Bohemia Energy entity je i nadále jeho manželka Hana Písaříková, tj. nikoli Tomáš Bárta, na kterého Písaříková v roce 2014 Podíl převedla.
Písařík v rámci Pilotního sporu rozporoval platnost a povahu smluv souvisejících s převodem podílu, a to z řady důvodů. Primárně zde Písařík popíral existenci souhlasu své osoby s převodem, když tvrdil, že jakožto „Jiří Písařík manžel“ své manželce Haně Písaříkové souhlas s převodem Podílu v BEe (náležejícího do společného jmění manželů) na Tomáše Bártu nedal. Hana Písaříková podepisovala samotnou smlouvu o převodu Podílu na Bártu v notářské kanceláři ve svém volném čase a za přítomnosti svého manžela Jiřího Písaříka.
S převodem Podílu na Bártu Písařík výslovný souhlas opakovaně dal, a to na valné hromadě Bohemia Energy entity, která vyslovila souhlas s převodem podílu na Bártu. Na dané valné hromadě přitom Písařík vystupoval v trojjediném postavení: jako fyzická osoba (tj. i jako manžel Písaříkové), jako člen statutárního orgánu Bohemia Energy entity a jako člen statutárního orgánu společnosti MR COMMUNICATIONS s.r.o., což byl tehdejší společník Bohemia Energy entity, za niž Písařík jakožto její jednatel hlasoval a vyslovil souhlas s převodem Podílu na Bártu.
Písařík také za Bohemia Energy entity osobně podepsal a následně i podal návrh na zápis Bárty do obchodního rejstříku jako společníka. Písaříkovi s Bártou rovněž prokazatelně jednali jako se společníkem, o čemž svědčí především obsah listin spojených s konáním souvisejících valných hromad. Například pozvánky byly adresovány Bártovi jakožto společníkovi a byly podepsány Jiřím Písaříkem z pozice jednatele. Písařík se zároveň tehdy opakovaně vyjádřil i v médiích v tom smyslu, že Bárta se stal společníkem.
Jiří Písařík svou argumentaci později výrazně rozšířil, když tvrdil i to, že smlouvy související s převodem podílu jsou neplatné nejen pro neexistenci souhlasu manžela, nýbrž i proto, že měly být uzavřeny v důsledku bezprávních výhrůžek ze strany Bárty. Hana Písaříková ale předmětnou převodní smlouvu podepsala v notářské kanceláři, dokonce za fyzické přítomnosti a tedy i plné podpory svého manžela.
Argumentace pak gradovala mimo jiné i tím, že pokud by byla převodní smlouva soudem přece jen shledána platnou, jednalo se o smlouvu darovací, od které Písaříková odstoupila z důvodu nevděku Bárty. Pikantní přitom je, že v pilotním sporu Písařík kromě Bárty žaloval samotnou Bohemia Energy entity a rovněž svou manželku, kterou v řízení po celou dobu právně zastupoval Jakub Dostál z AK BADOKH, tj. partner téže advokátní kanceláře jako Petr Kuhn, právní zástupce Písaříka. Procesní obstrukce pak oba používali podobné. Jedinou materiální protistranou v pilotním sporu byl tedy od počátku Bárta, později jeho insolvenční správce.
Soud argumentům přisvědčil
Zbývá dodat, že Městský soud v Praze této společné argumentaci manželů Písaříkových přisvědčil, když (a to dokonce dvakrát) vydal rozsudek, jímž žalobě vyhověl. Brož byl přesvědčen, že rozmanité a opakované obstrukce a argumenty v odvolacím řízení (včetně opětovných námitek podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, o nichž ostatně opakovaně rozhodoval Nejvyšší soud a shledal je ve všech případech nedůvodnými) svědčí o tom, že i sami manželé Písaříkovi mají zjevné obavy, že před odvolacím soudem jejich argumentace nemůže obstát a ve své zprávě ze dne 23.5.2022 adresované insolvenčnímu soudu uzavřel, že navzdory obstrukcím se ústní jednání u odvolacího soudu konalo (pozn: šlo o jednání nařízené jako již osmé v pořadí) a že výsledek tohoto jednání odvolacího soudu potvrdil, že obavy manželů Písaříkových z rozhodnutí odvolacího soudu byly oprávněné.
Vrchní soud totiž na ústním jednání dne 19.5.2022 po provedeném dokazování zcela odmítnul dlouholetou společnou argumentaci manželů Hany a Jiřího Písaříkových a jimi ovládané společnosti Bohemia Energy entity, přičemž naopak v plném rozsahu přisvědčil odvolání Brože a předmětný rozsudek Městského soudu č.j. 73 Cm 214/2014-589 ze dne 3.3.2020 vydaný soudkyní Marií Tegérovou (dále také jako „rozsudek soudu prvního stupně) změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítnul a přiznal mj. i Brožovi nárok na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud tímto rozhodnutím ze dne 19.5.2022 potvrdil, že Bártovy nároky související s předmětným podílem na Bohemia Energy entity byly a jsou od počátku oprávněné a vyřešil tak rozhodující otázky jakožto klíčové i pro navazující řízení, jež jsou (resp. byla) přerušena do pravomocného skončení Pilotního sporu. Samotný rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 7 Cmo 229/2020-1784 ze dne 19.5.2022 je v plném znění dostupný zde., jakožto příloha zprávy insolvenčního správce ze dne 1.8.2022.
Vrchní soud v Praze ve svém odůvodnění Rozsudku VS označil závěry rozsudku soudu prvního stupně, který vydala soudkyně Marie Tegérová, za neudržitelné a odporující zásadám zdravého rozumu. Vzhledem k tomu, že u téže soudkyně má být řešena i řada zatím přerušených řízení (tj. zmiňovaných sporů navazujících na Pilotní spor), je namístě ptát se po vhodnosti takového postupu.
V odůvodnění Rozsudku VS je dále zmíněn ucelený řetězec účelových obstrukcí, které manželé Písaříkovi a/nebo jejich právní zástupci v řízení činili s cílem zabránit Vrchnímu soudu rozhodnout meritorně o daném nároku či alespoň významně oddálit moment rozhodnutí odvolacího soudu a především je v něm explicitně uzavřeno, že Tomáš Bárta se ke dni 12.3.2014 stal společníkem společnosti BEe, tudíž jeho nároky vůči BEe a/nebo manželům Písaříkovým jsou nesporné a že veškeré žalobní námitky žalobce J. Písaříka jsou zcela účelové, neprokázané, liché a nedůvodné.
Ignorují pravomocná rozhodnutí
Rozsudek VS dále konstatuje, že manželé Písaříkovi, jednajíc ve shodě, postupovali (ohledně nároků svědčících T. Bártovi) účelově a ignorovali zásady poctivého obchodního styku, s tím, že: „Žalobce vyvolal spor založený na zjevně účelových námitkách, které Vrchní soud odmítá a uzavírá, že se v daném případě jedná o zcela zjevně bezúspěšné uplatnění práv“, a připomíná, že manželé Písaříkovi dlouhodobě ignorují pravomocná soudní rozhodnutí, přičemž Vrchní soud zde opětovně deklaroval, že Bárta podmínky pro převod podílu nepochybně splnil a že splnění předmětných podmínek bylo dokonce již deklarováno pravomocnými rozhodnutími soudu, konkrétně rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 246/2014 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, coby soudu odvolacího, sp. zn. 90 Co 318/2015.
Ke zjevně vadným právním závěrům soudkyně Marie Tegérové se Vrchní soud vyjadřuje opakovaně, např. v bodě 89. Rozsudku VS: (cit.): „Názor soudu prvního stupně, že žalobce (např. jako jednatel společnosti) na jedné straně předmětné právní jednání schválil, ale jako manžel s ním mohl vnitřně nesouhlasit, považuje odvolací soud za zcela zjevně nesprávný, neudržitelný a odporující zásadám zdravého rozumu. Totéž platí i o závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce o uzavření smlouvy o převodu podílu ze dne 12. března 2014 sice věděl, nicméně že existenci jeho souhlasu z těchto jednání dovodit nelze, neboť žalobce nejednal sám za sebe, nýbrž za jinou (právnickou) osobu. Uvedený právní závěr soudu prvního stupně je zjevně nesprávný.“ a vyhodnocuje její rozsudek jakožto rozhodnutí jako nesprávné, absurdní a nespravedlivé.
Soňa Fialová
