Ex post – za Pavlem Kučerou

    Na JUDr. Pavla Kučeru po jeho náhlé smrti zavzpomínali přátelé a zejména lidé z jeho profese, kteří měli tu možnost s ním přijít do styku. Nezaregistroval jsem kritiku jeho profesní  kariéry a zejména ve vzpomínkách jsou oceňovány jeho  zkušenosti ze soudcovské praxe, přístup k lidem, se kterými  přicházel do styku ať již v justici či mimo ni. Nechci nosit dříví do lesa, pokládám však za nutné podělit se o mé vlastní zkušenosti a přátelství s Pavlem Kučerou, které nás desítky let spojovalo.

    S Pavlem Kučerou se znám od roku 1962, ještě z dob studií na právech. Byl o něco málo starší než já a na fakultu právnickou v Praze nastoupil o rok později, než tomu bylo u mne. Já jsem absolvoval fakultu v roce 1966, on v roce 1967. Již na právech si ho pamatuji jako pozorovatele a někdy ironického kritika okolí. Vždy to však bylo humorné a nebylo to urážlivé. Oba jsme po absolvování nastoupili do Krajského sdružení advokátů v Praze (Středočeský kraj) a náhoda tomu chtěla, že jsme oba absolvovali advokátní zkoušky u stejné komise ve stejné dny. Bylo to v roce 1969. Patrně nás práce advokátů zajímala a možná jsme měli dobré školitele a rádce, neboť jsme dostali „glejt“ – výtečně způsobilí k výkonu advokacie.

    Pavel Kučera zůstal na praxi v Kladně a já počal pracovat v Advokátní poradně Rakovník. Setkávali jsme se občas na pravidelných povinných školeních pořádaných advokacií a měl jsem možnost vnímat jeho názory na fungování justice i pozici advokáta v soudních procesech. Nelíbilo se mu, že často advokáti – zejména obhájci – byli pokládáni za obtížný hmyz, který je schopen ztěžovat práci soudcům.
    Došel k názoru, že pro spravedlnost může být prospěšnější, pokud bude mít možnost podílet se na výkonu spravedlnosti jako soudce. Vzpomínám so, že počátkem sedmdesátých let opustil advokacii a stal se soudcem Okresního soudu v Kladně.  Nepochybně si odnesl ze své praxe pozitiva advokáta a je mi známo, že jako soudce rozhodoval uvážlivě, spravedlivě, podle svého vnitřního přesvědčení.

    Jeho postup k soudu vyšší instance nebyl pro mne žádným překvapením, neboť si to zasloužil. Bylo to ocenění jeho pečlivého přístupu ke každé věci, perfektní znalost spisového materiálu a nutno dodat, že naprostá většina jeho rozhodnutí obstála v přezkumných řízeních.

    Následné setkání s Pavlem Kučerou zasluhuje pozornosti, neboť prokázal své schopnosti i v činnosti vzdálené justiční praxi. Počátkem roku 1990 měl možnost stát se náměstkem ministra vnitra České republiky. Jsem přesvědčen, že se správně rozhodl nenastoupit do této instituce.
    Přijal nabídku k výkonu práce do Kanceláře prezidenta ČR a nastoupil na Hrad.  S velkou radostí jsem uvítal, že Václav Havel ze soudce Pavla Kučery „udělal“ zástupce vedoucího kanceláře prezidenta republiky – nyní se hovoří o kancléřovi. Kancelář prezidenta měla cca 550 zaměstnanců soustředěných v 8 odborech. Řízení kanceláře jsme si po vzájemné dohodě s Pavlem Kučerou rozdělili a tím byla práce vedoucího kanceláře velmi usnadněna.

    V novém působišti prokázal Pavel Kučera mimořádné organizační schopnosti a být ve funkci řídícího pracovníka mu nedělalo žádné starosti. Stal se přirozenou autoritou pro podřízené a tito ho náležitě respektovali. Dokázal být i tvrdším, když zjistil nepořádky ve výkonu práce zaměstnanců kanceláře. Byl schopen téměř okamžitě zjednat nápravu a zajistit bezchybné fungování aparátu kanceláře.  V naprosté většině případů byly jeho pokyny či příkazy akceptovány dotčenými zaměstnanci a nebylo třeba interpretovat, resp. použít ustanovení zákoníku práce. I nepříjemné věci byl schopen sdělovat s humorem tak, že byly akceptovány bez dalšího zaměstnanci.

    Pavel Kučera nebyl propagátorem a vůbec příznivcem změn v organizaci Kanceláře prezidenta, které malá skupina osob chtěla prosadit. Bohudíky se tak nestalo a nedošlo k vytvoření „Koordinačního centra kanceláře“ – skupiny osob bez jakékoliv právní odpovědnosti. Byla zde  – byť po krátkou dobu – snaha k vytvoření mezičlánku mezi prezidentem a vedením kanceláře, který by měl rozhodovací pravomoc a pokyny prezidenta by přenášel přímo k zaměstnancům. Spolu s JUDr. Honovou jsme byli kategorickými odpůrci takto uvažované změny týkající se fungování servisu prezidenta. Struktura kanceláře odpovídala historicky změnám po roce 1918 i po roce 1945.

    Pavel Kučera po roce 1990 svou činností mimo profesi soudce prokázal své řídící, manažerské schopnosti a patrně proto se stal po návratu do justice místopředsedou Nejvyššího soudu ČR a celých 17 let byl schopen ustát poryvy, které justici provázejí. Staré rčení – „iura novit curia “, soud zná právo, platilo u Pavla Kučery beze zbytku a stěží by to mohl kdokoliv zpochybnit.

    Jeho činnost byla a je uznávána zejména lidmi v justici činnými a nelze si zastírat, že výrazně usnadnil i působení JUDr. Motejla v politice. Domnívám se, že i toto jeho dlouhodobé působení u NS ČR nebylo náležitě doceněno.

    Na spolupráci s JUDr. Kučerou budu i já vzpomínat, byť v soudních síních jsem se s ním více jak 40let nesetkal.

    JUDr. Josef Lžičař

    Sdílejte
    Předchozí článekPokud potřebujete „cinknutý“ posudek soudního znalce použijte bezva fintu
    Další článekPrezident nemusí jmenovat ministra
    Josef Lžičař
    Advokát Josef Lžičař patří mezi nestory české advokacie. U soudců má pověst starého dobrého advokáta, který pro klienta udělá maximum, ale přitom neobstruuje. Před rokem 1989 obhajoval řadu lidí z disentu, včetně Václava Havla. Po sametové revoluci pak zase obhajoval třeba bývalého komunistického ministra vnitra a premiéra Lubomíra Štrougala.