Rozhodnutí odvolacího senátu Krajského soudu v Brně, který uložil podmíněný trest odnětí svobody muži za opakované znásilnění nevlastní dcery, vyvolalo vlnu kritiky. Přitom o důvodech rozhodnutí tříčlenného senátu nevíme zhola nic, známe toliko jedinou větu ústního odůvodnění, zprostředkovanou novinářem. Přesto se silných slov dopouštějí i lidé, které by jejich postavení mělo vést k opatrnosti. A co horšího, útokům jsou vystaveni i konkrétní soudci, a to nikoliv jen ze strany dezinformační scény. Ukazuje se, že „sovy nejsou tím, čím se zdají být“.

Nejdříve si shrňme, co o případu vlastně víme.

Na začátku ledna rozhodl senát Krajského soudu v Brně o odvolání muže, kterému za zneužívání nevlastní dcery uložil v srpnu prvoinstanční soud tříletý trest odnětí svobody. Ani o tomto rozhodnutí nevíme víc než to, že ani nalézací soud nevyhověl státnímu zástupci, který navrhoval trest výrazně vyšší. Muž přiznal vinu, nesouhlasil s trestem, dokazování před soudem se tak výrazně omezilo. Neznáme detaily z přípravného řízení, jednotlivé výpovědi a nemůžeme je tak porovnat s tím, co aktéři říkají nyní a zda se třeba výrazně neliší. Nevíme ani, zda byla na muže uvalena vazba, například z obavy, že by pokračoval v trestné činnosti, anebo jeho vyšetřování probíhalo na svobodě.

Stejně tak nemáme k dispozici dva posudky, psychiatrický a psychologický, které se týkaly oběti zneužívání. Bez jejich znalosti a odůvodnění obou soudů, k čemu a proč přihlédly či nepřihlédly, nelze jejich rozhodnutí hodnotit. Natožpak vynášet soudy o systémovém selhání justice. 

Nalézací soud se přiklonil k nepodmíněnému trestu tří let odnětí svobody. To by znamenalo, že muž by mohl být, pokud by o to požádal, velmi záhy podmíněně propuštěn, aniž by celý trest vykonal. Odvolací soud sice změnil trest na podmíněný, avšak jeho výši zachoval, stanovil maximální pětiletou podmínku a uložil také dohled. Odsouzený tedy bude muset dodržovat poměrně přísný režim a pravidelně docházet za probačním úředníkem. V případě jeho nástupu do výkonu trestu by se také výrazně snížila šance, že bude v nějaké dohledné době schopen splatit soudem uloženou náhradu.

Můžeme samozřejmě nadále trvat na tom, že jedině „basa“ by odpovídala rozsahu jeho trestné činnosti, nicméně mám pochybnost o tom, že představám některých lidí o spravedlivém trestu odpovídají už ony tři roky, které uložil nalézací soud.

Jakkoliv je veřejná debata okolo rozhodnutí, které nikdo nečetl a nezná, smutným obrazem o úrovni právního myšlení, mnohem horším signálem jsou osobní útoky na soudce, kteří ve věci rozhodovali.

Některá média totiž přinesla „medailon“ předsedy senátu odvolacího soudu Miroslava Nováka. Zmínila konkrétní případ ze začátku devadesátých let, kde údajně odsoudil nevinného, patnáct let staré a sporné kárné řízení a jeho soukromoprávní spor ohledně náhrad na cestovné. Je to muž s opakovanými problémy, hlásal titulek jednoho nikoliv okrajového či dezinformačního média.

Až na onen případ z počátku devadesátých let, který lze vnímat s přimhouřením obou očí jako možné odborné selhání Nováka coby trestního soudce, kárné řízení o nahlížení do spisů či soukromoprávní spor o náhrady za cestovné o kvalitě Nováka coby trestního soudce neříkají zhola nic. Navíc se jedná o rozhodnutí, které bylo učiněno tříčlenným senátem. Soudkyní zpravodajkou byla Mária Petrovková, zkušená trestní soudkyně, které nějakou dobu působila i jako místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2. Problematizovat senátní rozhodnutí skrze zpochybňování jednoho z jeho členů, navíc tímto způsobem, se už nebezpečně blíží logice lidové, uliční spravedlnosti. Obávám se, že tenhle případ z Brna nám neukazuje na selhání justice, ale spíše na to, kam až se nám dostávají spodní proudy.

Petr Dimun