Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 2. února 2024 č.j. 6 As 275/2023 poskytl svůj zásadní příspěvek k posuzování, jaký má, resp. musí být advokát, aby naplňoval předpoklad, že bude vykonávat advokacii čestně, poctivě a svědomitě.

Posuzoval případ, kdy se hlásil u České advokátní komory ke znovupřijetí do stavu advokátů bývalý advokát poté, co si odpykal tresty  (mimo jiné i trest zákazu činnosti výkonu advokacie na dobu pěti let) udělené mu trestním soudem za spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry mimo jiné peněz klienta, které u něj byly složeny v advokátní úschově.  Žadatel o znovupřijetí do stavu advokátů argumentoval, že po vykonání trestu zákazu činnosti výkonu advokacie došlo u něj podle trestního zákoníku k zahlazení odsouzení, pročež by se na něj mělo hledět jako na stavovsky bezúhonného.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku, věren jím obecně uplatňované  zásadě o potřebě podrobného a pečlivého odůvodňování každého rozsudku, včetně odkazů na vlastní tzv. prejudikaturu, jako zásadního předpokladu přesvědčivosti jeho rozhodnutí, rozebral příslušná ustanovení zákona o advokacii též ve vazbě na trestní zákoník. Dospěl k právnímu názoru, že bezúhonnost advokáta se nevyčerpává bezúhonností trestněprávní (trestní zachovalostí) a zahrnuje též širší bezúhonnost „stavovskou“.  Dal tedy za pravdu České advokátní komoře, která odmítla znovu zapsat bývalého advokáta do stavu advokátů, poté co mu uplynuly dva měsíce od vyškrtnutí ze seznamu advokátů pro trestní odsouzení pro zvlášť závažný zločin zpronevěry peněz klienta. V zájmu objektivity referování o případu budiž současně zdůrazněno, že advokát u něj v advokátní úschově složené finanční prostředky vrátil. Rozsudek Nejvyššího správního soudu přichází v době, kdy probíhá zásadní diskuse o bezpečnosti advokátních úschov a kdy podobné jednání některých advokátů a advokátek při nepoctivém nakládání s advokátními úschovami je způsobilé ohrozit důvěryhodnost samotného institutu advokátních úschov v očích klientské veřejnosti.

JUDr. Martin Mikyska