Vyzkoušel jsem si otevřenou věznici v Jiřicích

    Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel den práce Probační a mediační služby (PMS). Mluvil jsem se zaměstnanci PMS v Kladně a navštívil rovněž věznici s nízkým stupněm ostrahy, tzv. otevřenou věznici v Jiřicích, která vznikla po norském vzoru. S ředitelkou PMS Andreou Matouškovou, zástupci vězeňské služby a Ministerstva spravedlnosti jsem řešil, jak využít nové nástroje restorativní justice. Mluvil jsem také přímo s vězni, kteří v Jiřicích pobývají.

    Není sporu o tom, že současné věznice v České republice je potřeba inovovat. Na jednom vězni tratí stát cca 400 tisíc korun ročně oproti situaci, kdy by pracoval a odváděl daně na svobodě. To všechno platí daňoví poplatníci. Česko má dvojnásobek vězňů na 100 tisíc obyvatel než vyspělé státy EU. Trápí nás nadprůměrná recidiva. Každý druhý propuštěný se do pár let vrátí do vězení. Stát tratí příliš mnoho peněz, které by mohl použít jinde. To, co fungovalo v Evropě již v polovině 19. století, se u nás teprve zavádí. Koncept otevřené věznice, kde ti mírnější z vězňů pracují a po práci se starají o zvířata a vlastní záhonek, nás ovšem přibližuje modernímu vězeňství. Díky psychologům, vychovatelům a dluhovým poradcům vězni opět získávají zodpovědnost za vlastní život.

    Od otevřené věznice si slibuji pokles recidivy, lepší ekonomické uplatnění vězňů na svobodě a samozřejmě pokles kriminality, kterou recidivisté způsobují. Věznice s malým stupněm ochrany završuje trest odnětí svobody. Nejde ale o univerzální recept. Na konkrétní vyhodnocení efektu na recidivu otevřená věznice dosud čeká. Ocenil jsem, že správa věznice dbá i o ekologii, protože objekty shromažďují dešťovou vodu a každý má své tepelné čerpadlo. Zaměstnancům jsem za jejich práci na inovativním projektu poděkoval.

    Úlevu státnímu rozpočtu by podle mého názoru přineslo ve vhodných případech častější ukládání trestů domácího vězení a monitoring pomocí elektronického náramku. Náramek jsem si osobně vyzkoušel a probírali jsme se zkušenými probátory, co jejich klienty svádí na scestí, ať už jsou to rozvrácené poměry v rodinách nebo drogy. Náramky u nás zatím fungují necelý rok, zatímco v Evropě tento koncept funguje už přes 10 let. Apeloval jsem na ministerstvo, aby v rámci vzdělávání soudců posílilo povědomí soudců o možnostech ukládání trestu domácího vězení s náramky, který dnes nosí pouhých 140 vězňů. S výkonem trestu obecně prospěšných prací jsou podle probátorů starostové a občané měst, která odsouzení uklízí, převážně spokojeni.

    Dalším problémem trestní politiky je kumulace podmíněných trestů, které mnohdy vedou k přehnaně dlouhému prvnímu odnětí svobody po přeměně podmínek, což opět stojí daňové poplatníky zbytečně moc peněz. Pozval jsem vedení PMS na kulatý stůl pod záštitou Ústavně právního výboru do Sněmovny, který se bude v září zabývat výsledky odborného výzkumu, zda jsou v Česku adekvátně dlouhé a účinné tresty. Teprve na základě dat a studií můžeme odpovědně navrhnout zlepšení systému.

    Probační a mediační služba má aktuální zátěž 30 tisíc případů ročně, což je 50 až 150 lidí na jednoho pracovníka. Zároveň více než 50 procent propuštěných vězňů opět skončí do několika let zpátky ve vězení, protože nejsou schopni přizpůsobit se nebo zorientovat v běžném životě. Tento problém by mohly zlepšit kratší tresty a probační domy, které slouží jako mezistanice mezi ukončením trestu a propuštění na svobodu, a které jsou zcela běžné například v Norsku. Podstatné je, aby propuštění vězni nespadli zpátky do drog a kriminality. Velmi jsem se divil tomu, proč ještě takovou užitečnou věc nemáme.

    Jakub Michálek

    Sdílejte
    Předchozí článekOdešel výjimečný člověk
    Další článekLoajální spolupracovník – Pavel Kučera
    Jakub Michálek
    Jakub Michálek (* 6. února 1989 Louny) je český právník a politik, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR a předseda Poslaneckého klubu Pirátů, od srpna 2012 do prosince 2013 první místopředseda České pirátské strany (krátce též úřadující předseda strany), od září 2016 třetí místopředseda Pirátů, v letech 2014 až 2017 zastupitel hlavního města Prahy.