Zátah na úřadu vlády nebyl puč, byl to výsledek Zemanovy akce Čisté ruce

    Nejvyšší soud po sedmi letech policejního zátahu na Úřadu vlády Petra Nečase rozhodl, že odposlechy v případu Nagyová (Nečasová) byly soudcem povoleny nezákonně, protože pro ně nebyl předložen konkrétní zákonný důvod. Už v roce 2016 ovšem konstatoval Ústavní soud nálezem Pl. ÚS 4/14, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, který nebyl místně příslušný.  Tyto nezákonnosti byly od začátku zjevné každému trestnímu právníkovi hodnému toho jména včetně státních zástupců nebo třeba soudkyně Králové. Oč se tedy ve skutečnosti hraje?  Jak je to vůbec možné? Jaké jsou motivace?

    Na samém začátku případu nazývaného Nagyová (Nečasová) a spol. nebyl žádný pokus o puč nebo o svržení vlády, jak se často traduje. Až takové ambice ani invence státní zástupci nemají. Na začátku byla válka kvůli starým křivdám i různému pojetí trestního práva vzájemně se nenávidících státních zástupců, kteří svoje ambice a pomstychtivost povýšili nad nestrannost a právo a pro své cíle využili tzv. šesté odbory závažné hospodářské a finanční kriminality.

    Žádný případ Nagyová, Nečas, exposlanci, vojenské zpravodajství přece neexistoval a policie ho nevyšetřovala. Existoval jen případ Libora Grygárka, někdejšího nenáviděného náměstka Vrchního státního zástupce v Praze, kterého s pomocí zkorumpovaného soudce nechali kolegové z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci odposlouchávat. Ostatně video z demontáže odposlechů z Grygárkovy kanceláře na VSZ v Praze za přítomnosti státního zástupce Stanislava Mečla v únoru roku 2012 je legendární.

    Až policisté uslyšeli, že Grygárek z pozice své funkce telefonuje na Úřad vlády, kde seděla Nečasová.  Tak zjistili další politiky a úředníky, kteří byli v kontaktu navzájem a spojovala je osoba Nečasové. Byli to ti, co telefonovali na Úřad vlády a další, co zase telefonovali jim, včetně novinářů. Pro pořádek:  Slovo korupce je zde požito v jeho původním správném významu, totiž nesprávný postup.

    Tak vznikl případ Grygárek, který měl spolu s Nečasovou stát v čele organizované skupiny a měl být obviněn ze sabotáže, protože spolu se všemi těmi Bočky, Páleníky a dalšími členy zločinecké skupiny usiloval o dosazování osob do struktur státu a tím o rozvrácení státu, jak to sepsal v úředním přípisu Nejvyššímu soudu vrchní státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvan.

    Takto byly podle nynějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu tyto nelegální odposlechy tehdy odůvodněny:  „Pokud jsou jmenovány osoby, s nimiž měla být Jana Nečasová v kontaktu a podílet se s nimi na trestné činnosti, není dostatečně doloženo, v jakém vztahu k Nečasové tyto osoby jsou a jak se měly podílet na konkrétní trestné činnosti. V tomto případě se mělo jednat o to, že podle podezření orgánů činných v trestním řízení se měla Nečasová podílet s těmito osobami na rozsáhlém nelegálním ovlivňování obsazování vysokých postů ve státní správě a v justici.“

    Proč tedy nebyli Grygárek, Nečasová a spol. obviněni ze sabotáže? Proč se ohromující případ, který možná mohl být případem rozsáhlého úplatkářství, rozpadl na „tři větve“ obsahující darované kabelky, zneužití pravomoci, kterou dotyčná neměla, a na řešení otázky, zda Libor Grygárek znal Romana Janouška, když byl v hospodě, kde pekli prase?  Vždyť ještě v roce 2012 se celá údajná zločinecká skupina měla dopouštět zločinů proti republice, jak Česká justice informovala.

    Protože Ivo Ištvan se nechoval jako dozorující státní zástupce, kontrolující zákonnost konání policie, nýbrž jako policista, kterým ve skutečnosti celou dobu byl.  Ivo Ištvan to slovníkem policie jednoduše zkusil, na co je půjde dostat, až jak to vyjde a takhle to vyšlo. A takto mu to bylo systémem umožněno a dalšími osobami dovoleno. Vrchní státní zástupce VSZ v Olomouci v případu působil nejen jako dozorový státní zástupce, ale rovněž jako vyšetřující státní zástupce, využíval pravomoci tzv. šestého odboru závažné hospodářské a finanční kriminality podle vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, která umožňuje v podstatě cokoli.  Je notoricky známo, že po celá léta obhájci obviněných podávali stížnosti a domáhali se přezkumů, které končili u dozorového a vyšetřujícího státního zástupce Ivo Ištvana v jedné osobě a které se z dohledového orgánu – šestého odboru Nejvyššího státního zastupitelství vracely s konstatováním, že státní zástupce postupuje podle zákona.

    Toto je výsledek existence dvou „speciálů“, které prosadila kvůli akci Čisté ruce nynější ministryně spravedlnosti Marie Benešová ve formě financování dvou odborů závažné hospodářské a finanční kriminality, naroubovaných na dříve převážně přezkumný úřad – vrchní státní zastupitelství v Praze a v Olomouci. Ostatně, chválí ji za to v obhajobě její osoby před „chvilkaři“ další z vysokých funkcionářů, dříve náměstek nejvyššího státního zástupce a kolega Marie Benešové , nyní soudce Ústavního soudu Jaroslav Fenyk.

    Tyto dva odbory s dohledem on- line na Nejvyšším státním zastupitelství byly založeny jako nástroj akce Čisté ruce tehdejšího premiéra Miloše Zemana, tedy akce politické Tzv. šestky vytvořily spolu s policisty stát ve státě prakticky bez kontroly a odpovědnosti ovládaný nyní vrchními státními zástupci Ištvanem a Bradáčovou a nejvyšším státním zástupcem Zemanem. Každý, kdo se kdy pokusil to změnit, byl buď odvolán nebo jinak zhanoben.

    Ani skupina poslanců, díky nimž vznikl jmenovaný nález Pl. ÚS 4/14 o místní příslušnosti státního zástupce a soudce si netroufla usilovat o zrušení tohoto systému, když navrhla zrušit jen části této vyhlášky, čemuž ústavní soud se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem vyhověl.
    S právním státem tento zkorumpovaný systém, ve kterém je možné vše, nemá nic společného.  Bude však existovat a státní zástupci budou rozhodovat o tom, kdo v této zemi zůstane čistý  „padni komu padni“,  a kdo ne a povedou za peníze daňových poplatníků trestní výpravy a šílená řízení ve stylu případu Grygárek a nekonečná řízení ve stylu Parkanová nebo Gripeny, dokud se nenajde další skupina právníků a politiků, kteří to změní.  Zatím to tak nevypadá.
    Nástroj akce Čisté ruce je pro likvidaci politické a podnikatelské konkurence vynikající. Ostatně také o žádoucím zrušení obou vrchních státních zastupitelství už přestaly hovořit i osoby, které ho zcela vážně před léty podporovaly.

    Irena Válová

    Sdílejte
    Předchozí článekPerly Velkého Čápa Míry před trestním soudem
    Další článekPáteř zločineckého syndikátu pod vedením NSZ Pavla Zemana
    Irena Válová
    Irena Válová je novinářka, editorka, zástupkyně šéfredaktora i publicistka v tištěných médiích, ale i v rozhlasech a televizích. Mimo jiné referovala o politických událostech z krizových oblastí: přechod k demokracii v JAR, referendum o Saddámu Husajnovi v Iráku či rušení amerických základen na Filipínách. Šest let byla zpravodajkou ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Na základě publikovaných rozhovorů s americkými právníky o konfliktu zájmů v politice obdržela stipendium od velvyslanectví USA v Praze, v roce 1994 pak v Chicagu certifikát USIA tištěná žurnalistika v USA. V 90. letech též absolvovala několik stáží na téma demokracie ve Švýcarsku. V roce 1998 byla zvolena předsedkyní Syndikátu novinářů ČR, o rok později se stala členkou Řídícího výboru Evropské federace novinářů se sídlem v Bruselu. Tři roky vedla sdružení pro svobodný tisk Media Observatory ČR. Od roku 2001 je na volné noze jako autorka, editorka i mluvčí. Spolu s advokátem a nyní zvoleným soudcem Evropského soudu pro lidská práva za ČR ve Štrasburku JUDr. Alešem Pejchalem je autorkou knihy Základní slova: rozpravy o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu.