Česko patří k evropské špičce ve sběru elektroodpadu. Jako jedna z mála zemí splnilo unijní cíl. Dokáže vysbírat 67 procent elektrospotřebičů uvedených na trh. Je to důkaz, že český systém funguje? A proč ani tento historický zlom není důvodem usnout na vavřínech?
Ještě v roce 2023 Česká republika na evropský cíl pro sběr elektroodpadu těsně nedosáhla. Nejnovější data Ministerstva životního prostředí ale ukazují výrazný posun. V roce 2024 se podařilo vysbírat více než 194 tisíc tun odpadních elektrozařízení a míra zpětného odběru vzrostla na 67 procent. Česko tak překročilo hranici, kterou Evropská unie stanovuje na 65 procent.
Na český trh bylo podle dat ministerstva životního prostředí během roku 2024 uvedeno přibližně 311 tisíc tun elektrozařízení, zpětně se jich pak odebralo přes 194 tisíc tun. Oproti předchozímu roku jde o nárůst o více než 50 tisíc tun. Pozitivní trend potvrzuje i přepočet na jednoho obyvatele – množství zpětně odebraných zařízení se zvýšilo z 16,8 kilogramu v roce 2023 na 17,8 kilogramu v roce 2024.
Nejdůležitějším ukazatelem je ale právě míra zpětného odběru. Ta poprvé v historii překročila pětašedesátiprocentní hranici. O jak důležitý krok jde, ukazuje i evropské srovnání – v roce 2023 se podobný úspěch podle dat Eurostatu podařil pouze Bulharsku, Lotyšsku a Slovensku. S téměř dvaašedesáti procenty se tehdy Česko umístilo na čtvrtém místě.
Nových elektrozařízení přibývá rychleji než těch ve sběru
Letošní evropské srovnání zatím chybí. Už teď je ale jasné, že český výsledek je dobrou zprávou. Ukazuje, že dlouhodobá spolupráce výrobců, kolektivních systémů, zpracovatelů, obcí, firem i samotných spotřebitelů přináší výsledky. Překročení stanovené hranice ale nemůže být konečným cílem. Naopak ukazuje, že máme funkční základ, na kterém je potřeba dál stavět.
Proč českých 65 procent nestačí, potvrzují i celoevropská čísla. Jen v roce 2023 bylo v Evropské unii uvedeno na trh 14,4 milionu tun elektrických a elektronických zařízení. Zpětně se nicméně podařilo odebrat pouhých 5,2 milionu tun elektroodpadu. Celková míra sběru v Unii tak činila pouze 37,5 procenta. Zůstala tedy hluboko pod stanovenou hranicí. Nejde ale jen o problém samotného sběru, zásadní je i stále se zvětšující objem elektroniky uváděné na evropský trh. Ten mezi lety 2012 a 2023 narostl o 89 procent.
Sbíráme, ale málo opětovně využíváme
Další výzvou je pak také způsob, jakým se sesbíraným elektroodpadem nakládáme. Podle českých dat připadalo v roce 2024 na přípravu k opětovnému použití pouze 407 tun elektrozařízení, zatímco na recyklaci jich bylo přes 137 tisíc tun. Pokud ale chceme skutečně posouvat cirkulární ekonomiku, musíme se soustředit právě na opětovné použití vysloužilých elektrozařízení a jejich množství postupně zvyšovat.
I proto bude do budoucna stále důležitější nejen samotná existence sběrné infrastruktury, ale především její dostupnost pro spotřebitele. Za zásadní považuji také osvětu ve společnosti a právě v tom vidím jeden z hlavních úkolů pro další roky. Systém musí být nastavený a srozumitelně komunikovaný tak, aby bylo pro člověka co nejjednodušší předat nepotřebný spotřebič k řádnému zpětnému odběru.
Čím snazší totiž bude odevzdat vysloužilé elektro tam, kde se lidé běžně pohybují, tím menší bude riziko, že skončí bez využití v domácnostech nebo mimo kontrolované toky. A čím více elektroniky se dostává na trh, tím důležitější tento princip bude. Jedině tak bude možné vracet cenné materiály zpět do oběhu a dál rozvíjet cirkulární ekonomiku.
