Ombudsmanka testovala hranou provokací realitní kanceláře, Romka podala žalobu za újmu

Podle ombudsmanky se někdy nevykonávají rozhodnutí stavebních úřadů vydaná ve veřejném zájmu podle stavebního zákona Foto: archiv

Někteří občané České republiky odmítají připustit, že by neměli mít právo nepronajmout svůj byt tomu, komu ho pronajmout nechtějí. Realitním kancelářím vydávají například pokyn „ne Romům“. Situaci prostřednictvím sehrané provokace doložila veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Testující nakonec podala žalobu na náhradu újmy, i když pronajmout byt nechtěla Proto se spokojí s menší částkou náhrady za újmu. Ochránkyně nyní upozornila poslance, že antidiskriminační zákon musí respektovat i soukromí vlastníci, pokud nemovitost nabízejí k pronájmu veřejně.

Na případy jednání realitních makléřů, kteří odmítali zprostředkovat nájemní bydlení Romům s odůvodněním, že si to majitel bytu nepřeje, upozornila aktuálně veřejná ochránkyně práv podvýbor ústavně-právního výboru pro legislativní podněty, veřejného ochránce práv a Evropský soud pro lidská práva. Ochránkyně poslance upozornila, že antidiskriminační zákon musí respektovat i soukromí vlastníci nemovitostí, pokud je veřejně nabízejí k pronájmu. Podle jejího názoru jestliže „zveřejněná nabídka vylučuje příslušníky určitého etnika, jedná se o diskriminaci v přístupu k bydlení“. Nově je možné takové chování napadnout žalobou u soudu. O problému Česká justice informovala již dříve.

Zpráva Anny Šabatové pro poslance vychází z její vlastní zprávy o činnosti v posledním čtvrtletí roku 2014, která obsahuje zvláštní oddíl „Nezprostředkování nájemného bydlení Romům“ „Sociální pracovnice nevládní organizace upozornila, že se při hledání bydlení pro své klienty často setkává s tím, že realitní makléři odmítají zprostředkovat nájemní bydlení Romům. Vzhledem k tomu, že tvrzení stěžovatelky by bylo možné ověřit jen obtížně, byla využita deklarovaná spolupráce s Poradnou pro občanství, občanská a lidská práva a její ředitel byl požádán o zprostředkování tzv. situačního testování,“ uvádí se ve zprávě.

Diskriminuje makléř, majitel bytu navádí

Materiál dále popisuje průběh ombudsmanské provokace. „Zaměstnankyně poradny provedly tři testovací hovory, během nichž se vydávaly za zájemkyně o nájemní bydlení,“ píše se ve zprávě doslova. „Ve dvou případech se testující pracovnice představily jako Horvátová, v jednom případě se romská pracovnice představila vlastním jménem. Makléři se poté pracovnic zeptali, zda jsou Romky. Poté co tuto otázku pracovnice zodpověděly kladně, jim makléři sdělili, že požadovanou prohlídku bytu nemohou zprostředkovat, neboť si to majitel bytu nepřeje,“ uvádí ve zprávě ochránkyně Anna Šabatová.

Závěr, který ombudsmanka Anna Šabatová učinila, je jasný: Realitní makléři se dopustili přímé diskriminace a majitelé bytů se dopustili navádění. „Dospěla jsem k závěru, že se realitní makléři dopustili přímé diskriminace, neboť z pohledu antidiskriminačního zákona je právně významné objektivní chování poskytovatele služeb, nikoliv jeho vnitřní pohnutka. V případě, že by tvrzení makléřů ohledně pokynu majitelů bytů bylo pravdivé, dopouštěli by se majitelé diskriminace ve formě navádění. V případě, že zveřejněná nabídka pronájmu nemovitosti, byť ve vlastnictví soukromé osoby, vylučuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení z důvodu etnicity. Realitního makléře jako zprostředkovatele nikterak nevyviňuje, že jednal na základě požadavku vlastníka nemovitosti,“ píše se ve zprávě.

Podle antidiskriminačního zákona je diskriminací každé jednání, které porušuje rovnost pohlaví, etnika, národnosti, rasy, víry, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo světového názoru mimo jiné v „přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování“

Romka byt nechtěla, za sehranou situaci se spokojí s menší náhradou

Podle další úvahy Anny Šabatové vznikla osobě, která se podílela na předmětném testu provokací, kdy se vydávala za romského zájemce o nájem bytu, aniž by kdy zamýšlela byt pronajmou, nemateriální újma, a to tím, že jako Rom byla odmítnuta. Ani tato situace nezůstane bez následků.

„Ve zprávě z šetření jsem se zabývala také otázkou situačního testování. V této věci jsem dospěla k závěru, že nemateriální újma, která vznikne osobě mající diskriminační znak (zde etnicita) ucházející se o bydlení „pouze naoko“, je srovnatelná s újmou vzniklou osobě skutečně hledající bydlení, neboť diskriminační jednání snižuje především důstojnost osoby, a ta je v obou případech dotčena stejnou měrou. Každá osoba je oprávněna ověřit si, zda může vykonávat nerušeně svá práva. Pokud při takovém ověřování dojde k neoprávněnému zásahu do jejích práv, má shodné nároky, jako kdyby se setkala s diskriminací nečekaně. Obdobnou situaci sice české soudy dosud neřešily, ale Nejvyšší soud Švédska dospěl v podobné věci k závěru, že testující osoby mohou žádat o odškodnění,“ argumentuje ombudsmanka.

Obdobnou situaci sice soudy v ČR ještě neřešily, ale jako důsledek předmětné akce veřejné ochránkyně práv tuto situaci řešit budou: „Soudního rozhodnutí ve věci náhrady újmy testující osoby se dočkáme i na našem území, neboť se jedna z testujících pracovnic rozhodla (ve spolupráci s poradnou) podat žalobu proti jedné z realitních kanceláří k Okresnímu soudu v Litoměřicích. Žalovaná realitní kancelář mé závěry odmítla. Zbývající dvě kanceláře na moji zprávu nereagovaly,“ uvedla ve zprávě ombudsmanka, která podle svých slov ještě zváží další kroky „směřující ke změně jednání realitních makléřů“.

Podle antidiskriminačního zákona i podle občanského soudního řádu to bude předmětná realitní kancelář, na kterou je přeneseno důkazní břemeno a jako žalovaná bude muset dokázat, že neporušila zákon. Občanský soudní řád upravuje přenesení důkazního břemene ve sporech o diskriminaci v § 133a: Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace mimo jiné podle písmena b) při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

Současně veřejná ochránkyně práv v žalobě zohledňuje skutečnost, že šlo o provokaci, nikoli skutečnost, neboť testující Romka žádný byt nechtěla: „Zároveň jsem dospěla k závěru, že přiznaná náhrada může být snížena tak, aby reflektovala skutečnost, že dotčeným osobám nebylo upřeno něco, co skutečně chtěly,“ uvedla ve zprávě ombudsmanka.

Irena Válová