Předseda KS v Praze Drápal: Výběr soudců z řad justičních čekatelů poskytuje jistotu těch nejlepších

Podle předsedy KS v Praze není třeba pravidla pro výběr soudců nově legislativně upravovat Koláž: ČJ

Delší přípravě kandidáta na funkci soudce v pozici justičního čekatele a postupnému poznávání kandidáta dává při výběru nových soudců přednost předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal. Podobně postupovala jeho předchůdkyně Ivana Švehlová. Předseda soudu zároveň kritizuje výroky Soudcovské unie, která zdůrazňuje přílišný vliv předsedů na výběr kandidátů. „Představa, že by snad měl předseda krajského soudu „svobodu navrhnout soudce podle své úvahy“, je zcela absurdní,“ uvedl Drápal pro Českou justici. Podle našich důvěryhodných zdrojů proběhehne další jmenovací etapa soudců 21. června na Pražském Hradě.

Krajský soud v Praze navrhuje Ministerstvu spravedlnosti na jmenování soudcem osoby, které jsou u něho v pracovním poměru jako justiční čekatelé a které vyhovují požadavkům §60 zákona o soudech a soudcích. Jiné osoby jsou navrhovány jen výjimečně, a to tehdy, nelze-li místa soudců obsadit z řad justičních čekatelů a je-li tu naléhavá potřeba obsazení soudcovského místa, samozřejmě za předpokladu, že splňují požadavky § 60 zákona o soudech a soudcích.

Tento typ „čekatelského modelu“ společně s neexistencí zákonem stanovených pravidel pro výběr soudců kritizuje prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. „Neexistence pravidel vytváří prostor pro přímluvy, pro nepřípustnou osobní korupci. Nemůžeme vědět, zda se to děje či v jaké míře, ale podstatné je, že to není vyloučené,“ řekla v nedávném rozhovoru pro LN.

Předsedové nesou odpovědnost

S tím Drápal nesouhlasí a představu, že by výběr kandidátů byl bezpodmínečně v rukou předsedy soudu, odmítá. „Nejenže pomíjí, že v konečné fázi soudce jmenuje do funkce prezident republiky (při kontrasignaci „členem vlády“) a nikoliv snad předseda krajského soudu, ale nebere především v úvahu to, že hodnocení výsledků odborné služby justičního čekatele není věcí jen předsedy soudu, ale všech, kdo se na ní podílejí a jejichž názory není vůbec možné pominout, a že – na rozdíl od výběrového řízení, které často spočívá jen na subjektivním posouzení členů výběrové komise – je tu návrh na jmenování soudcem podložen objektivně doložitelnými pracovními výsledky justičního čekatele,“ míní předseda krajského soudu.
Podle něj navíc není třeba pravidla pro výběr soudců upravovat zákonem, protože zákon o soudech a soudcích tak činí dostatečně.

Čtěte také: Předseda KS v Brně: „Kariérní cesta“ jmenování soudců umožňuje pružně reagovat na personální potřeby soudu

Šéf KS v Praze také připomíná, že právě předsedové krajských soudů nesou odpovědnost za personální stav na „svém“ krajském soudu a na jemu „podřízených“ okresních soudech a musí mít proto také přiměřenou možnost ji ovlivňovat. „Je politování hodné, že je to právě Soudcovská unie, která často zpochybňuje způsobilost předsedů krajských soudů unést takovou zodpovědnost,“ míní Ljubomír Drápal.

Předsedkyně KS v Praze Ivana Švehlová, profesorka Alena Wintrová a soudce Nejvyššího soudu Ljubomír Drápal , zcela vpravo soudce Ústavního soudu Jaromír JirsaFoto: Eva Paseková

Model výběru soudců prováděný především z řad justičních čekatelů podle Drápala odpovídá požadavkům zákona a především poskytuje jistotu, že na místa soudců budou vybráni ti nejlepší. „Justiční čekatel totiž vykonává přípravnou službu, jejímž účelem je připravit ho po odborné stránce pro výkon funkce soudce. Výkon přípravné služby (s přihlédnutím k době jejího trvání) současně umožňuje, aby jeho způsobilost k výkonu funkce soudce byla podrobně zkoumána a náležitě posouzena všemi, kteří se na ni (z řad soudců okresních a krajských osob a dalších osob) podílejí, a takovýto způsob posouzení je nejlepší zárukou také toho, že nebude docházet k nepřípustné osobní korupci,“ vysvětluje Drápal.

Subjektivní hodnocení funkcionářů nejvyšších soudů

Výběrové řízení na funkci soudce svým obsahem a provedením podle něj také nedává potřebnou záruku toho, že budou odborné schopnosti uchazeče náležitě zjištěny a že do funkce soudce budou vybráni ti nejlepší, neboť poskytuje nejen prostor k subjektivnímu a neprůhlednému hodnocení, ale také k jen nahodilým a neprověřeným výsledkům. „Ostatně, zkušenosti jsou jednoznačné v tom, že odborná úroveň soudců, kteří absolvovali přípravnou službu justičních čekatelů, je zřetelně vyšší (lepší) než u soudců, kteří tuto službu neprodělali. Je třeba dát za pravdu také názoru, že některé krajské soudy nepřijímají do pracovního poměru justiční čekatele nikoliv proto, že by způsob jejich odborné přípravy nebyl odpovídající potřebám, ale zejména z ekonomických důvodů, když dávají přednost obsazení pozicí asistentů soudců a jejich pracovnímu zapojení u jednotlivých soudců,“ dodává předseda KS v Praze.

U Krajského soudu v Praze není vedena evidence toho, jak často se na něj obraceli Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud se zájmem o dočasné nebo trvalé přidělení jeho soudců k těmto nejvyšším soudům. „Ze zkušeností lze dovodit, že zájem nejvyšších soudů je předurčován (často subjektivním) hodnocením soudců krajského soudu ze strany funkcionářů nejvyšších soudů, na jehož vypracování se předseda ani místopředsedové krajského soudu nepodílejí,“ uzavírá Ljubomír Drápal, který na krajský soud přišel právě z Nejvyššího soudu.

Eva Paseková